K napsání tohoto příspěvku mě přivedla nejen dlouholetá praxe revizního technika, ale i možnost vidět mnoho různých revizních zpráv od různých revizních techniků, zpracovávaných buď jako subdodávka pro kompletní montáž rozsáhlého elektrického zařízení dodávaného různými firmami, nebo při organizování školení pro revizní techniky v rámci pravidelného přezkušování, či přímo v průběhu vlastní přednáškové činnosti, v neposlední řadě i při zpracování soudních posudků v rozsahu mé specializace (porušení předpisů při haváriích, požárech a úrazech elektrickým proudem, včetně revizní činnosti na elektrickém zařízení).

V žádném případě zde nechci tvrdit, že následující řádky tohoto příspěvku jsou ty jedině správné, které zaručí reviznímu technikovi "neprůstřelnost" při zpracování revizní zprávy. Rovněž netvrdím, že zprávu je možné zpracovat jen takto, a předpokládám, že mnoho mých kolegů bude mít jiný, možná i zcela odlišný názor na tuto činnost! Nakonec je i nutné si uvědomit, že zpracování revizní zprávy je "nekonečný seriál".
Pamatuji si ještě doby, kdy na prvních aktivech revizních techniků, pořádaných v té době ještě Vědeckotechnickou společností, se vedly učené řeči, převážně z řad tehdejších orgánů Státního odborného dozoru, k nám začínajícím revizním technikům o tom, jak se správně píší ty "správné" revizní zprávy. Také si pamatuji ten "děs", když jsem se zúčastnil svého úplně prvního školení budoucích revizních techniků, kde nám přednášeli pracovníci tehdejších IBP a ČÚBP. Vidět a slyšet inspektora, jak zpaměti doslovně cituje články z tehdejší ČSN 34 10 10 včetně stránek a tvrdí přitom, že to je to minimum znalostí revizního technika, to byl zážitek i hrůza zároveň! Kdyby mi v té době někdo řekl, že po více než třiceti letech budu opakovaně stát před podobnými skupinami budoucích i současných revizních techniků, kteří mě nejen poslouchají, ale dokonce si má slova zapisují, nevěřil bych mu ani slovo. A vidíte, po tolika letech je ze mě stále revizní technik - jen trochu zkušenější, a hlavně elektrikář tělem i duší.

Náš obor je rozsáhlý, spletitý, občas velmi záludný, ale ve své podstatě velmi krásný, abych použil slova svého kolegy a dlouholetého kamaráda. Když jsem končil školu, netušil jsem, kde po více než třiceti letech skončím, chtěl jsem bádat v oboru zkratů a přepětí, ale nelituji toho, že cesty osudu mě vedly do oboru, který se stal koníčkem i náplní mého odborného života. A nakonec, ty normy již také umím citovat zpaměti!
Od začátku nás všichni učili, že revizní zpráva má obvykle čtyři části: Úvod, naměřené hodnoty, zjištěné závady a závěr s doporučením. Přesně toto dělení od počátku dodržovali téměř všichni, kteří úspěšně absolvovali zkoušky revizních techniků na tehdejších inspektorátech bezpečnosti práce. Náplň jednotlivých částí krystalizovala postupně, většinou v závislosti na firmě (dříve podniku), kde jsme působili. V mém případě to byly skoro dvacet let POLDI, Spojené ocelárny Kladno. Možná paradoxně to byl právě tento podnik, který mě svým způsobem donutil zabývat se zpracováním provedených revizí do hloubky.

V tomto socialistickém podniku bylo všechno: elektrárna a teplárna napájející Kladno, rozvody všech napětí až do 110kV, prostory s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů, kapalin i prachů, prostory s chemickou agresivitou nejvyššího stupně, kotelny, drtičky uhlí, výpočetní střediska, vodárny, čistírny odpadních vod a další, prostě od všeho kousek. V době, kdy jsem začínal, byl pojem "revizní technik" málo známý, trochu podezřelý, ale hlavně tento člověk měl kontrolovat stav elektrických zařízení "bezchybně řízených prověřenými soudruhy vedoucími". A to byl v největším socialistickém podniku Středočeského kraje problém! Museli jsme se prosazovat postupně a především tím, že jsme získávali vědomosti a postupně také větší praxi a respekt! Někdy v té době jsem začal chápat, že základní rozdělení revizní zprávy uvedené výše nestačí, vzhledem k vzrůstajícímu tlaku od vedení jednotlivých provozů, občas vedoucí až k pomyslnému "házení klacků pod nohy", k neochotě spolupracovat, k přehazování vlastních nedostatků na revizního technika (on to přece kontroloval, takže za všechno může ...) atd. A stále setrvávala snaha přehodit odpovědnost na revizního technika, což místy platí bohužel i dnes. Když inspektoři IBP našli zařízení bez revize, následovalo jednání většinou zakončené pokutou ve správním řízení - a schválně hádejte, kdo byl v podniku po jejich odchodu nejvíce popotahován a koho se nejvíce týkala opatření na zlepšení? A samostatnou kapitolou té doby byly kontroly hasičů (tedy dříve požárníků), jakkoliv nemám proti jejich odpovědné práci žádné výhrady. Prostě požární kontroly a požární preventistky a preventisté v době vlády jedné strany byly "poněkud jiné a jiní". Nevyhnul jsem se ani placení pokut za chybějící revizi v kontrolovaném provozu nebo za to, že požární kontrola nenašla zásuvku namontovanou po provedení revize v revizní zprávě tři roky staré, a tak bych mohl pokračovat. Přestože za provádění revizí v provozech byli odpovědní jejich vedoucí a tato odpovědnost nikomu z nás revizních techniků nepříslušela - prostě někdo musel dostat pokutu, bez pokuty to nebyla kontrola, a vedoucí revizních techniků byl dobře na ráně.
A protože jsme mohli (alespoň kdo chtěl a neměl "nějaký škraloup") jezdit na množící se aktivy revizních techniků, konference elektroúdržeb a další semináře, měli jsme možnost své zkušenosti konfrontovat s ostatními kolegy v oboru. A že nebylo málo věcí, které bylo možné prodiskutovat! A také jsme se hodně naučili! Stačí jen prolistovat všechna ta skripta a sborníky z té doby.

Jak přibývaly zkušenosti i praxe, stále častěji jsem zjišťoval, jak důležité je přesně popsat rozsah revize (což je podle mě pro revizního technika skoro to nejdůležitější), popsat způsob měření, vyhodnocovat závady a napsat závěr s doporučením tak, aby revizní technik nebyl při průšvihu "první na ráně", ale aby "probůh nebyla ohrožena výkonná socialistická ekonomika" konstatováním, že "el. zařízení není schopné bezpečného provozu"! Typickým "ohrožením ekonomiky" byly jeřáby (a že jich v Poldi bylo skoro tisíc). A byly to takové jeřáby, kde bylo možné nalézt i padesát závad a z toho dvacet až třicet závad bezpečnostních či bezprostředně ohrožujících. Když jsme chtěli jeřáb pro plánované provedení revize elektro při střední opravě, byl problém ho vůbec odstavit, když se ale stal úraz či havárie (podotýkám neelektrické příčiny), byl odstaven klidně na tři týdny! Hnacím motorem byly i "zřejmé podpásovky" proti revizním technikům, o některých jsem již psal, kde havárie či úrazy byly spojovány s nimi jako příčina nehody a byly jim předhazovány různé právní postihy na základě provedených revizí.

Tehdy jsem si začal uvědomovat, jak je důležité nejen dobře a objektivně provést revizi, ale i tuto revizi dobře a objektivně zpracovat do co nejobjektivnější revizní zprávy. A proto vznikly i vznikají určité texty v jednotlivých částech revizních zpráv. Postupem doby se tyto texty rozšířily mezi mnoho mých kolegů, kteří je stále používají. O jejich znění je velký zájem i na seminářích po celé republice, v neposlední řadě i u slovenských kolegů, kde mám tyto texty autorsky chráněné. Posledním popudem k souhrnnému "seriálu" o zpracování revizních zpráv byla akce Setkání elektrotechniků v Brně letos v únoru, kde byl ze strany posluchačů velký zájem o jejich kopírování, a následná nabídka časopisu ELEKTRO v rámci Celoživotního vzdělávání elektrotechniků. Omlouvám se za poněkud delší úvod do problematiky, ale domnívám se, že je důležitý pro pochopení důvodů, které vedly k systému zpracování revizních zpráv revizním technikem.

Následující text je zpracován na základě vlastních zkušeností, připomínek orgánů státního odborného dozoru během minulých let, v neposlední řadě i připomínek pracovníků ITI při přezkoušení revizních technikův poslední době. Většina textů je konzultována s právníky působícími v oboru. V žádném případě netvrdím, že dále uvedené texty jsou ty jediné správné, jak již jsem uvedl, ale vzhledem k tomu, že se ve společnosti vyskytuje čím dál více právníků, kteří jsou nejen chytřejší, ale také úměrně tomu dražší, schopní člověka doslova "chytat za slovo", není tak od věci se zamyslet nad způsobem zpracování revizní zprávy. A k tomu je určen tento příspěvek! Ale upozorňuji, že jde o "nekonečný seriál", a také doufám, že se najde někdo z našich mladších kolegů, kteří budou nás "dříve narozené" následovat v prezentaci svých názorů na stránkách tohoto časopisu. Jen se podívejte na věkový průměr účastníků vzdělávacích aktivů, a to nemluvím o věkovém průměru lektorů, kteří mají tu odvahu předstoupit veřejně před své kolegy se svými zkušenostmi a názory. Až na čestné výjimky tam uvidíte odborníky mající blíže ke stále se prodlužujícímu odchodu do důchodu, jestliže již v důchodu dávno nejsou, než aby byli před vrcholem nebo na vrcholu své odborné kariéry. Nemyslím si, že jsem ten jediný, který má "ten jediný správný názor", jak má vypadat správná revizní zpráva - jen už je dělám více než třicet let! A také mě, jako přesvědčeného celoživotního elektrikáře a revizního technika, velmi mrzí, že z našich řad velmi rychle mizí ti, kteří jsou dostatečně zkušení a navíc ochotní své zkušenosti předat svým začínajícím kolegům. Možná i proto vzniká tento článek! Ale vraťme se k meritu věci, kterým je způsob zpracování revizní zprávy na elektrické zařízení.

Článek vyšel také v časopise ELEKTRO