Shromažďovací prostor (dále jen SP) – prostor určený pro shromáždění osob, ve kterém počet a hustota osob překračují mezní normové hodnoty. Za shromažďovací prostory se nepovažují samotné únikové cesty a prostory, kde jsou osoby dočasně soustředěny při probíhající evakuaci osob, jakož i veřejná prostranství (ulice, náměstí, parky apod.).

Vnitřní shromažďovací prostor – shromažďovací prostor (místnost, hala, hlediště atd.) vymezený po obvodě a shora stavebními konstrukcemi. Za stavební konstrukce se v této souvislosti považují také přemístitelné konstrukce (posuvná stěna či střecha, svinovací žaluzie apod.) nebo krátkodobé – dočasné (stanové, kontejnerové, buňkové apod.).

Z hlediska výškové polohy se vnitřní shromažďovací prostory dělí do 3 výškových pásem označovaných VP1, VP2 a VP3:

• VP1 prostory v 1. podzemním a v nadzemních podlažích do výšky 9m,

• VP2 prostory ve 2. podzemním podlaží a v nadzemních podlažích výšky nad 9m do 30m,

• VP3 prostory ve 3. či v dalších podzemních podlažích a v nadzemních podlažích výšky nad 30m.
  

Vícepodlažní SP v podzemních podlažích se při zařazování do kategorie VP posuzují podle nejníže umístěné podlahy, na které se vyskytuje více než 15% z celkového počtu osob ve SP. Pokud v nadzemních podlažích zasahuje SP do více VP, je dále považováno za rozhodující to výškové pásmo, ve kterém se vyskytuje více než 50% z celkového počtu osob ve SP.

Venkovní shromažďovací prostor – shromažďovací prostor neuzavřený po obvodě nebo shora, avšak vytvořený nebo vymezený stavebními konstrukcemi (tribunou, pódiem, kontejnery, ohradní stěnou, oplocením, přenosnými zábranami apod.), popřípadě okolním terénem nebo přírodním prostředím (např. svah, skála, plocha).

Za venkovní shromažďovací prostor se považuje také shromažďovací prostor v uzavřeném nebo polozavřeném volném prostranství (dvoře apod.), ohraničený nejméně 50% délky svého obvodu trvalou nebo dočasnou stavbou.

Rozdíl mezi stupněm hořlavosti a třídou reakce na oheň – základní rozdíl mezi stupněm hořlavosti a třídou reakce na oheň spočívá v tom, že stupeň hořlavosti hodnotí samostatně jednotlivé hmoty, zatímco třída reakce na oheň hodnotí celý stavební výrobek v konečném provedení – například sendvičové stěny, zateplovací systémy apod.

Poznámka:
Převodní tabulka uváděná v příloze ČSN 73 0810:2009 platí pouze pro případy, kdy jsou v jiných technických podkladech, především normách, mimo soubor norem požární bezpečnosti staveb, stanoveny požadavky na stupně hořlavosti.


Požární bezpečnost stavebních objektů – schopnost stavebních objektů bránit v případě požáru ztrátám na životech a zdraví osob a ztrátám na majetku; dosahuje se jí vhodným urbanistickým začleněním, opatřeními v objektu, jeho dispozičním, konstrukčním a materiálovým řešením, popř. požárně bezpečnostními zařízeními a opatřeními.

Požárně bezpečnostní zařízení a opatření – technické nebo organizační opatření ke snížení teoretické intenzity případného požáru a ke snížení ekonomického rizika v posuzovaném stavebním objektu nebo jeho části (např. požární signalizace, samočinné stabilní hasicí zařízení, požární odvětrání, stálý dohled jednotek požární ochrany).

Chráněná úniková cesta – trvale volný komunikační prostor vedoucí k východu na volné prostranství, chráněný proti účinkům požáru.

Kabelový systém – zahrnuje silové kabely, izolované silové vodiče, instalační kabely a vodiče pro telekomunikace a zařízení na zpracování dat, přípojnice, kabelové kanály, nástřiky, nosné konstrukce, držáky a příchytky.

Udržení funkční odolnosti elektrických kabelových systémů v podmínkách požáru – za požáru nevznikne zkrat nebo přerušení elektrického obvodu v kabelovém systému po předem určenou časovou periodu.

Zkouška funkční odolnosti systému v případě požáru – zkouška nosného systému s instalovanými kabely.