Tyto dvě rozdílné podoby poukazují k rozdílnému významu – na jedné straně je to účelovost a na druhé straně dějovost. Proto je důležité mezi nimi náležitě rozlišovat, a to zejména v odborné oblasti a v terminologii. Jazykové dotazy se většinou soustřeďují na typy, kde se formální (pravopisná) podoba liší pouze délkou samohlásky (i × í). Množina typů účelových a dějových přídavných jmen je však mnohem širší a pestřejší. A právě ty, které se od sebe liší výrazněji, by mohly při volbě i/í významně napomoci.

Přídavná jména účelová slouží k vyjadřování účelu, k němuž nějaký předmět, zařízení, instituce apod. slouží, nebo k označení funkce, kterou plní. Vyjadřují tedy charakteristiku, kterou lze označit jako trvalou. Signalizují, že určitý předmět, zařízení atd. jsou určeny k nějaké účelné činnosti, k určitému způsobu využití nebo se na nich nějakým způsobem podílejí. Například: měřicí přístroj, měřicí transformátor, měřicí interval, měřicí pult… (jsou určeny k měření); zemnicí soustava (slouží k uzemnění); chladicí komora (slouží k chlazení); těsnicí kroužek (slouží k těsnění); školicí středisko (slouží ke školení); řídicí technika (slouží k řízení) atd. Účelovost vyjadřují i formálně více diferencované typy jako testovací sada, spalovací komora, naváděcí zařízení, prováděcí předpis, prací prostředek, spací pytel.

Naproti tomu přídavná jména dějová vystihují situaci v jejím průběhu. Vyjadřují tedy charakteristiku, která není trvalá, ale pouze přechodná, to, že v jistém okamžiku je s určitým objektem nebo subjektem spojen nějaký děj. Například: přístroj měřící okamžité hodnoty proudu, opravář těsnící motor, policista řídící dopravu; sportovci testující svou formu, zařízení spalující odpadky, operátor navádějící letadla, technik provádějící revizi, žena peroucí prádlo, spící dítě.

Kromě významové specifikace může při rozhodování o podobě přídavného jména pomoci také jeho postavení ve větě. Zatímco účelové přídavné jméno stojí před podstatným jménem, které určuje (krouticí moment, měřicí vinutí, vodicí kladka, lepicí páska), přídavné jméno dějové stojí obvykle až za tímto jménem (muž kroutící hlavou, pracovník měřící hloubku výkopu, matka vodící děti do školky, mladík lepící plakáty).

Poněkud specifické postavení však zaujímají osobní jména. S těmi se účelová přídavná jména nespojují. Výjimkou jsou jen některá dříve ustálená pojmenování jako plánovací technik, zásobovací referent apod. Jinak se však osobní jména systémově pojí se jmény dějovými: řídící pracovník, řídící učitel, školící pracovník, velící důstojník, světící biskup; úřadující předseda, vyšetřující soudce, oddávající úředník atd.