Elektrika.cz, reportážní portál instalační elektrotechniky, vyhlášky, schémata zapojení .

Technické normy ...

Přikazují, doporučují, nebo zakazují? O normativních předpisech a ...

Ochrana potrubních ...

Potrubí jsou „žílami“ dnešních průmyslových společností. Na ...
 
Oddíly
reklama
Bleskovky
Osobní nástroje
FUTURE okénko - V nejbližších dnech se zde dočtete ...
  • ... společnost americká, jež využitkuje doly v jižní Africe, má vedení na sta Km dlouhé, v němž převádí energii elektrickou s napětím 40 000 Volt a to v zcela normálním pohonu. O tom, že náš slovanský vědátor v Americe dlící Tesla rodem Charvát, dělá ...

Technické normy jsou závazné i nezávazné


Document Actions
Technické normy jsou závazné i nezávazné
Přikazují, doporučují, nebo zakazují? O normativních předpisech a doporučeních bylo za posledních sto let napsáno opravdu hodně. Mezitím, co se fyzikální zákony nemění a stále platí, pohled na závaznost, použitelnost, o šiřitelnosti nemluvě, není stále zcela jasný. Zajímá vás, jak se u nás normy od svého počátku vyvíjely? Jaký je význam technických norem? Jaká byla a je jejich závaznost? Podle nálezu Ústavního soudu jsou technické normy považovány za kvalifikovaná doporučení (nikoliv příkazy) a jejich používání není závazné, nýbrž jen dobrovolné. Jaká je možnost „zezávaznění“ technických norem?
Autorský článek, ze dne: 16.01.2023
reklama


Zejména v poslední době se zvyšuje množství dotazů na závaznost nebo nezávaznost technických norem a povahu jejich odkazů v obecně závazných právních či interních firemních předpisech. Jedná se o záležitost z hlediska zajištění bezpečnosti a ochrany života a zdraví při práci a bezpečnosti provozu (dále jen BOZP) velmi důležitou, neboť řada technických norem by měla odrážet výsledky nejnovějších vědeckých poznatků z aspektů kvality výrobků či ověřených postupů, na jejichž tvorbě by se měli podílet odborníci z teorie i praxe a v případě tvorby některých z nich se proto podíleli rovněž i zaměstnanci orgánů státní báňské správy. Zástupci dozorovaných organizací, a podle některých publikovaných i nezveřejněných názorů také představitelé laické, ale i odborné veřejnosti, si mnohdy nejsou jisti, zda existuje obecná povinnost se technickými normami řídit, popřípadě v jakém rozsahu a v jakých případech lze od jejich požadavků upustit. Cílem tohoto textu je alespoň v základních konturách objasnit souvislost mezi technickými normami a předpisy stanovenými požadavky z pohledu dodržování zásad BOZP a na některých příkladech i vysvětlit správný přístup při aplikaci některých jejích ustanovení v provozu.





Historický vývoj (ne)závaznosti technických norem
Roku 1919 byl jako celostátní společnost založen Elektrotechnický svaz československý (ESČ), který v roce 1920 vydal první normy jako soubor předpisů a normálií ESČ. Dne 28. prosince 1922 byla založena první celostátní normalizační organizace Československá společnost normalizační (ČSN). Československé normy byly dobrovolné až do r. 1948. Následná závaznost technických norem vyplývala z právního systému Československé republiky v letech 1948 až 1989 a byla obecně respektována, přičemž technická normalizace byla po roce 1948 zestátněna a nastavena jednotná závaznost takto stanovených norem. V roce 1948 byl přijat zákon č. 84/1948 Sb., o závaznosti hospodářských a technických norem, který byl zrušen k 11. červnu 1951, kdy bylo přijato nařízení vlády č. 45/1951 Sb., o technické normalizaci. Podle tohoto nařízení závaznost norem stanovená podle zákona č. 84/1948 Sb. zůstala nedotčena, ale došlo ke zrušení závaznosti všech norem vyhlášených před 30. dubnem 1948. Jmenovaným nařízením vlády došlo k rozdělení technických norem na státní, úsekové a podnikové. Pokud jde o závaznost, tak vyhlášených norem byl povinen dbát každý, jehož se normy týkaly, pouze normy označené jako směrné nebyly závazné. Dané nařízení bylo následně nahrazeno zákonem č. 35/1957 Sb., o technické normalizaci, který ve svém ustanovení § 3 stanovil, že pokud není technická norma označena jako doporučená, je závazná, přičemž ze závaznosti technické normy lze v odůvodněných případech povolit výjimku.


Pro větší náhled kliknout!


Od 1. července 1964 nabyl účinnosti zákon č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci, který dále rozlišoval stupně technických norem na:
  • a) normy státní,
  • b) normy oborové,
  • c) normy podnikové,

a který stanovil obecnou závaznost státních a oborových norem. Podnikové normy byly závazné pro organizaci, která je vydala, příp. pro niž byla jejich závaznost dohodnuta. Pouze pro představu lze uvést, že do roku 1989 bylo do soustavy ČSN zavedeno cca 25 000 celostátních norem, včetně 10 000 oborových norem (ON).

Uvedený zákon č. 96/1964 Sb. byl zrušen přijetím zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, který ukončil platnost oborových norem k 31. prosince 1993 a zrušil obecnou závaznost státních norem přijatých před vydáním zákona k 31. prosinci 1994. K „zezávaznění“ oborových norem mohlo podle zákona do r. 1994 dojít ze strany organizací, které je schválily, nebo ústředním orgánem, do jehož působnosti tyto organizace patřily, nebo Federálním úřadem pro normalizaci a měření. Pokud jde o normy přijaté podle cit. zákona, byly podnikající osoby a orgány státní správy povinny řídit se při své činnosti těmi ustanoveními ČSN, která byla označena jako závazná. Jako závazné ustanovení normy se podle ustanovení § 3 mohlo označit jen to, u něhož to požadoval v rámci své pravomoci tzv. neopomenutelný účastník (§ 4) ve stanovisku k návrhu ČSN.

Takovými účastníky byly zásadně ústřední orgány státní správy a měly být v normě uvedeny. Zákon také obsahoval úpravu zavedení některých mezinárodních norem. Následující právní úprava technické normalizace byla provedena dosud platným a účinným zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dosavadní technické normy označené ČSN a platné ke dni účinnosti tohoto zákona prohlásil za normy podle tohoto zákona. Zákon neobsahoval řešení závaznosti norem, přičemž však ve svých příhodných ustanoveních (§ 21) ukončil dosavadní závaznost ČSN či jejich vybraných částí k 31. prosince 1999.


Zákon do soustavy českých technických norem zahrnuje
  • a) původní české technické normy,
  • b) evropské či mezinárodní normy přejaté překladem,
  • c) evropské či mezinárodní normy přejaté v původním jazyce nebo přejaté schválením k přímému používání.

Kromě jiného obsahuje také ve svém ustanovení § 4a otázku harmonizovaných a určených technických norem. To říká, že „Splnění harmonizované české technické normy, určené normy nebo splnění zahraniční technické normy přejímající v členských státech Evropské unie harmonizovanou evropskou normu, nebo splnění jejich částí se považuje v rozsahu a za podmínek stanovených v technickém předpisu za splnění těch požadavků stanovených technickými předpisy, k nimž se tyto normy nebo jejich části vztahují. Pokud orgány Evropského společenství u harmonizovaných evropských norem nebo Úřad u určených norem dospějí k závěru, že splnění těchto norem nebo jejich částí nelze nadále považovat za splnění požadavků technických předpisů, oznámí Úřad ve Věstníku Úřadu ty harmonizované české technické normy nebo určené normy, kterých se tato skutečnost týká.“ (pozn.: za Úřad se podle tohoto ustanovení myslí Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví) [1].

Změna závaznosti technických norem v minulosti, zejména pak ve spojení s nepřehlednou úpravou závaznosti v zákoně č. 142/1991 Sb. a absence sporé konstatace k jejich závaznosti v zákoně č. 22/1997 Sb. vyvolává právě nejasnost a otázky na závaznost technických norem, a tudíž na případnou možnost státních orgánů takové povinnosti vymáhat.

Je nutno si uvědomit, že právo České republiky, resp. na jeho území, patří již od dob kodifikací práva v rámci Rakouského císařství a později Rakousko-Uherska standardně mezi tzv. kontinentální právní kultury (např. právě s německy mluvícími sousedy). V tomto typu právní kultury převažuje tradice psaného práva, resp. formálních pramenů, které (např. naproti anglosaské právní kultuře) nejsou založeny na soudcovské kazuistice, nýbrž zásadně na zákonech a prováděcích právních předpisech (nařízení vlády a vyhlášky) [2]. Po r. 1989, resp. v průběhu následných změn, došlo také k zavedení a zvýšení významu právních norem a jejich hierarchie. Z hlediska hierarchie právních norem, tj. předpisů, jsou nejsilnějšími ústavní zákony a následně ostatní zákony. Již Ústava České republiky stanoví, že státní moc lze „uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“ a „nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ (čl. 2 Ústavy ČR – ústavního zákona č. 1/1993 Sb.; svým významem obsahově shodná úprava je pak obsažena v čl. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod – ústavní zákon č. 2/1993 Sb.) [1].

Protože zákon (č. 22/1997 Sb.) technické normy neprohlásil za závazné, přičemž, jak bylo výše uvedeno, jen zákon a předpisy vydané na jeho základě mohou stanovit práva a povinnosti, jsou platné technické normy od 1. ledna 2000 OBECNĚ nezávazné, přičemž obecnou závazností se rozumí povinnost dodržovat ČSN obecně, bez jakéhokoliv omezení, tj. všemi právnickými nebo (podnikajícími) fyzickými osobami. Tato právní úprava, tzn. obecná nezávaznost technických norem, odpovídá stavu obvyklému v zemích s tržní ekonomikou, moderním trendům a rovněž pak rychlému vývoji vědy a techniky, zejm. v určitých odvětvích a také s přihlédnutím k různým možnostem řešení konkrétních otázek, neboť přijímání norem není tak rychlé, aby v řadě případů nedošlo v mezidobí k alternativnímu řešení.


Pro větší náhled kliknout!


Význam technických norem
Existence technických norem je jedním z možných řešení pro to, aby právní předpisy České republiky (tedy zákony, nařízení vlády a vyhlášky nejrůznějších orgánů státní správy a samosprávy) nebyly neúčelně zatěžovány množstvím detailních právních požadavků technického charakteru. Právní předpis tak v zásadě stanoví pouze základní podmínky s tím, že na příslušné technické normy odkazuje; takto jsou zprostředkovány informace o tom, kde je možno nalézt podrobné řešení dané problematiky. Technické normy tedy mohou vhodně doplnit právní požadavek vyplývající z příslušného právního předpisu. Odkazy na technické normy mají za cíl konkretizovat požadavky obsažené v právních normách a chránit tak veřejný zájem a bezpečnost. S ohledem na rychlý vývoj technických a vědeckých poznatků však je v řadě případů technická norma pouze variantní alternativou, která umožní zákonnou povinnost naplnit, příp. definuje cílový stav (např. co se rozumí protipožárně odolnými dveřmi). Historicky pak technické normy byly v některých případech jakýmsi prvním vědecky ověřeným „pokusem“ nějakou technickou otázku akceptovatelným způsobem bezpečně vyřešit.

Možnosti „zezávaznění“ technických norem
Jak již bylo výše konstatováno, lze obecně závaznou povinnosti stanovit toliko zákonem či na základě zákona. Základní možností zezávaznit přímo text technické normy je tak jedině zákonem nebo v jeho mezích vydaným prováděcím právním předpisem (právně teoretické pojednání o povaze nařízení vlády jde nad rámec tohoto příspěvku, proto se jím článek zevrubně nezabývá), pokud na ně konkrétní právní předpis výslovně odkáže.

Nezávaznost technických norem v jednom ze svých rozhodnutí potvrdil i Ústavní soud České republiky[4]. Podle jeho nálezu jsou technické normy považovány za kvalifikovaná doporučení (nikoliv příkazy) a jejich používání není závazné, nýbrž jen dobrovolné. Ústavní soud však zároveň dodal, že existuje celá řada případů, kdy je dodržení požadavků konkrétních technických norem vyžadováno zákonem nebo vyhláškou. Povinnost postupovat při určité činnosti v souladu s technickými normami může vzniknout především na základě ustanovení právního předpisu, podle něhož ve vztazích jím upravených je nutno dodržovat technické normy. V těchto případech již lze o určité závaznosti těchto norem hovořit. Ústavní soud k tomu dále dodal, že odkazy na technickou normu v právních předpisech mohou mít z hlediska jejich síly formu odkazu výlučného (povinného) nebo oznamovacího (indikativního). Výlučný odkaz určuje shodu s technickou normou, na kterou se odkazuje, jako jediný způsob splnění příslušného ustanovení daného právního předpisu. V případě indikativního odkazu je shoda s normou jedním z možných způsobů splnění požadavků právního předpisu. Obecný požadavek právního předpisu však může být splněn jiným způsobem. Toto ostatně rozlišují i Legislativní pravidla vlády[5].

V posledních letech, zejm. i s ohledem na zpoplatnění technických norem, se však cesta řešená odkazy na technické normy v předpisech ukázala jako ne zcela vhodná, neboť každému by měly být závazné předpisy stanovící vymahatelnou povinnost (včetně norem stanovících vymahatelné povinnosti) známy bez úplaty.

Odkazy na technické normy v právních předpisech

Z hlediska tvorby práva je již desítky let nutno vycházet z Legislativních pravidel vlády (čl. 45a, který pojmenovává dva možné způsoby uplatnění odkazu – a totiž odkaz indikativní a odkaz výlučný) [5].


Indikativní odkaz
U indikativního odkazu je shoda s normou jedním z možných způsobů splnění požadavků právního předpisu. Obecný požadavek právního předpisu však může být splněn jiným způsobem. Technická norma v tomto případě konkretizuje obecný, souhrnný právní požadavek. Z toho však nevyplývá, že splnění požadavku tohoto předpisu nemůže být prokázáno jiným způsobem. Tyto požadavky mohou být splněny i jiným technickým řešením garantujícím stejnou nebo vyšší úroveň ochrany oprávněných zájmů.

Dodržení požadavků normy je však nabídnutým nejjednodušším řešením, které může být použito. Indikativní odkaz by přitom podle Legislativních pravidel vlády měl být vždy používán přednostně. Splnění požadavků technické normy se považuje v rozsahu a za podmínek stanovených v takovém technickém předpisu za splnění těch základních technických požadavků stanovených v právním předpisu, k nimž se tyto normy nebo jejich části vztahují[5]. V tomto případě je třeba v právním předpisu výstižně definovat základní technické požadavky a zároveň uvést, že se považují za splněné, postupuje-li se ve shodě s určenou normou nebo její částí, definovanou v § 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, která obsahuje podrobné technické požadavky.

Tyto normy zůstávají obecně nezávazné a z právních předpisů, s nimiž jsou harmonizovány nebo k nimž jsou určeny, obvykle nevzniká právní povinnost týkající se jejich dodržování. Pokud jde o přesnost určení technických norem, na které předpis odkazuje, odkaz může být všeobecný, nedatovaný nebo datovaný. Všeobecný odkaz odkazuje na neurčité technické normy, které např. řeší nějakou otázku, bez bližšího rozlišení, o níž jde. Vzhledem k velké neurčitosti se však takové odkazy v českém právním řádu již v podstatě nevyskytují. Nedatovaný odkaz určuje konkrétní technickou normu takovým způsobem, že její změna nevyvolává potřebu měnit právní předpis, ve kterém je odkaz na tuto normu obsažen. Datovaný odkaz se vztahuje ke konkrétní verzi určité normy. V případě její změny je vhodné změnit odpovídajícím způsobem i právní předpis. Také lze rozdělovat odkazy na tzv. přímé a nepřímé. V případech přímého odkazu se splněním požadavků normy plní určité odpovídající požadavky právního předpisu.

Nepřímým odkazem se rozumí obecné ustanovení právního předpisu, v němž je například stanoveno, že výrobky musí odpovídat současnému stavu vývoje, současným poznatkům vědy a techniky apod. Splnění technických norem se pak považuje za splnění těchto obecných podmínek. V dosud vydaných právních předpisech je k právní úpravě využito českých technických norem (popřípadě technických norem) různých forem. K tomu Legislativní pravidla vlády v odstavci 1 stanovují, cit.: „Odkazuje-li se při stanovení technických požadavků v právním předpisu na českou technickou normu, jinou technickou normu nebo technický dokument mezinárodní, popřípadě zahraniční organizace nebo jiný technický dokument, který obsahuje podrobné technické požadavky (dále jen „technická norma“), použije se přednostně indikativní odkaz. V tomto případě je třeba v právním předpisu výstižně definovat základní technické požadavky a zároveň uvést, že se považují za splněné, postupuje-li se ve shodě s určenou normou nebo její částí, definovanou v § 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, která obsahuje podrobné technické požadavky. Shoda s určenou normou je jedním ze způsobů, jak prokázat splnění základních technických požadavků. Určená norma v tomto případě konkretizuje obecný, souhrnný právní požadavek.



Tyto požadavky mohou být splněny i jiným technickým řešením garantujícím stejnou nebo vyšší úroveň ochrany oprávněných zájmů.“[5]. Jako příklad indikativního odkazu lze uvést např. ustanovení § 16 vyhlášky č. 327/1992 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při výrobě a zpracování výbušnin a o odborné způsobilosti pracovníků pro tuto činnost, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého „V prostorách s nebezpečím výbuchu nebo požáru výbušnin v důsledku účinků statické elektřiny se provedou opatření proti hromadění elektrického náboje. V prostorách s nebezpečím požáru nebo výbuchu výbušnin se mohou použít jen elektrická zařízení určená do tohoto prostředí. Tyto požadavky se považují za splněné, jestliže je vyhověno požadavkům české technické normy, která stanoví požadavky na elektrická zařízení v prostorech s nebezpečím výbuchu nebo požáru výbušnin a požadavkům české technické normy stanovící požadavky na vyloučení nebezpečí statické elektřiny“, přičemž předpis v poznámce pod čarou odkazuje na ČSN 33 2340 Elektrická zařízení v prostorech s nebezpečím výbuchu nebo požáru výbušnin a ČSN CLC/TR 60079-32-1 Výbušné atmosféry – Část 32-1: Návod na ochranu před účinky statické elektřiny.

Výlučný odkaz
Výlučný odkaz stanoví shodu s technickou normou, na kterou se odkazuje jako jediný způsob splnění příslušného ustanovení daného právního předpisu. Technická norma tak doplňuje nekompletní právní požadavek, a tímto se stane technická norma nebo její část pro účely právního předpisu závaznou a její používání se stane povinné. Subjektům, kterých se daný právní předpis týká, tak vzniká povinnost řídit se ustanoveními příslušné normy [3]. V tomto případu většinou nejde o obecnou závaznost. Pokud se využije tento postup, odkáže se příslušné ustanovení na technickou normu v právním předpisu formou výlučného odkazu a tato skutečnost se odůvodní v důvodové zprávě (odůvodnění). Tímto se stane technická norma nebo její část pro účely právního předpisu závaznou a její používání se stane povinné. Technickou normu, na kterou se v právním předpisu odkazuje formou výlučného odkazu, je nutné jednoznačným způsobem identifikovat, a to normativním odkazem uvedením označení, data vydání a úplného názvu technické normy v textu právního předpisu.

Tento postup se použije jen výjimečně v odůvodněných případech a jen tehdy, není-li možné využít odkazu indikativního. Tato skutečnost se musí odůvodnit v důvodové zprávě (odůvodnění v případě vyhlášky), kde lze pak ze strany adresátů hledat důvody takového kroku a zejména pak to, co uvedením konkrétní normy tvůrce předpisu sleduje. Zároveň se musí stanovit způsob, jakým bude odkazovaná technická norma zpřístupněna veřejnosti.

Jako příklad využití výlučného odkazu lze zmínit vyhlášku č. 415/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi, která v ustanovení upravujícím problematiku lan a jejich úvazků, tj. v ustanovení § 64 odst. 7, konstatuje, že „Nedestruktivní kontrola lan a její vyhodnocení se provedou podle technických norem ČSN EN 473, ČSN EN ISO 17 025 a ČSN EN 12927-8.“ Toto je nejjasnější ukázka výlučného odkazu, kde jsou konkrétní normy uvedeny přímo v textu předpisu.

Pro úplnost je v této souvislosti vhodné zmínit ještě skutečnost, že pokud taková norma, na níž se právní předpis odkazuje formou výlučného odkazu, dosud neexistuje nebo byla bez náhrady zrušena, nevznikají adresátům předpisu z dané normy žádné povinnosti a nemusí ji tudíž dodržovat. Jedná se pak o tzv. obsoletní (překonanou, zastaralou) povinnost, kterou se není nutno řídit. I z tohoto důvodu je využití výlučných odkazů ne zcela vhodné a takové nastavení povinností v předpisech rovněž tak.


Další příklady odkazů na české technické normy v horních předpisech
  • Vyhláška č. 72/2002 Sb., o důlní degazaci uvádí v § 13 odst. 6, který se týká zákazu kouření v degazační stanici a jejím oploceném prostoru, že zákaz se vyznačuje příslušnými bezpečnostními značkami. Připojen je odkaz na poznámku pod čarou, v níž je uvedena ČSN ISO 3864 Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky. Z toho vyplývá, že bezpečnostní značky musí mít provedení odpovídající uvedené ČSN.
  • Vyhláška č. 75/2002 Sb., o bezpečnosti provozu elektrických zařízení používaných při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem, ve znění vyhlášky č. 381/2012 Sb., uvádí v ustanovení § 6 odst. 5, že při kontrole elektrického zařízení třídy B se provede prohlídka, měření a zkouška chodu v rozsahu a technických požadavcích stanovených českou technickou normou, pokud výrobce neurčil rozsah a technické požadavky jiné. V poznámce pod čarou je připojen odkaz na konkrétní ČSN. Z toho vyplývá, že uvedené činnosti musí být provedeny podle uvedené ČSN pouze v případě, není-li výrobcem určeno jinak.
  • V některých případech není s odkazem na technickou normu spojena konkrétní povinnost. Jde především o případy, ve kterých je technická norma využita k definici určitého pojmu obsaženého v daném právním předpisu. Jako příklad může posloužit např. vyhláška č. 74/2002 Sb., o vyhrazených technických zařízeních, která ve svém ustanovení § 2 odst. 2 mimo jiné uvádí, že za vyhrazené elektrické zařízení se nepovažuje elektrické zařízení držené v ruce. K tomuto vymezení je připojen odkaz na čl. 826-07-05 ČSN 33 0050-826. V daném případě má citovaná česká technická norma posloužit k vymezení zařízení, které se nepovažuje za vyhrazené elektrické zařízení, nestanoví konkrétní povinnost a je toliko interpretačním a aplikačním nástrojem.


Normy zezávazněné rozhodnutími správního orgánu
Podle některých názorů lze také rozlišovat existenci technických norem závazných na základě rozhodnutí správního orgánu. Jako příklad takových norem je uváděno ustanovení § 160 stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.). Podle tohoto ustanovení „zhotovitel stavby je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě jiné technické předpisy a technické normy a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů“[6]. Je však zřejmé, že i v tomto případě jde o normy zezávazněné na základě zákona, a to právě cit. ustanovením stavebního zákona, který podmiňuje splnění povinnosti zhotovitele dodržením technických norem. Protože však v daném ustanovení jde o již výše zmiňovaný všeobecný (tedy neurčitý) odkaz na technické normy, je aplikováno také tak, že stavební úřad (tzn. správní orgán) pro konkrétní případ stanoví požadavek, aby byla s ohledem na veřejný zájem a individuální podmínky dodržena konkrétní technická norma, čímž ji činí pro danou stavbu závaznou. V takovém případě je však velmi vhodné, resp. nezbytné, v rozhodnutích správního orgánu odůvodnit použití těchto technických norem pro daný případ.

Odkazy na technické normy v montážních návodech a návodech k používání
Odkazy na technické normy jsou v některých případech obsaženy také v montážních návodech a návodech k používání zařízení, resp. výrobků. Zde je nutno vycházet z ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje, že „Organizace je dále povinna … používat ke své činnosti pouze výrobky, které byly podle zvláštních právních předpisů ověřeny jako bezpečné.“, kde je oním zvláštním právním předpisem myšlen například zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (odkaz pod čarou 4d).
S tím se pojí povinnost respektovat odkazy na technické normy v montážních návodech a návodech k používání, které byly vypracovány výrobci nebo dodavateli výrobků a technických zařízení a přiloženy k dodávanému výrobku nebo technickému zařízení. Jak je z uvedené citace zákona č. 61/1988 Sb. zřejmé, ani v tomto případě nejde o svévolné zezávaznění norem výrobcem, nýbrž toto zezávaznění vychází ze zákonného rámce.

Prodávající je povinen kupujícího s těmito návody, resp. normami, seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Tím, že jsou tato „zvláštní pravidla“ nedílnou součástí průvodní technické dokumentace dodávaných výrobků nebo technických zařízení, je jejich dodržování montážními firmami a uživateli přímo spojeno s jejich odpovědností za případné škody vzniklé používáním těchto výrobků a technických zařízení. Zejména u výrobků a zařízení s vysokým stupněm zbytkového provozního rizika. Je-li v těchto dokumentech odkazováno na dodržení postupů uvedených v konkrétních technických normách, je potřebné citované požadavky českých technických norem montážními firmami a uživateli beze zbytku respektovat. V opačném případě nejen že padají stanovené nebo dohodnuté záruční doby, ale zejména padá desetiletá odpovědnost výrobce nebo dodavatele za škody způsobené vadou výrobku podle ustanovení § 2939 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a výsledná náhrada způsobené škody tak může dopadnout výhradně na montážní firmy nebo uživatele.

Normy zezávazněné z hlediska pracovněprávních předpisů
Technické normy jsou mimo jiné zahrnuty i do pracovněprávních předpisů. V nejobecnější formě lze normy nalézt v ustanovení § 349 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce), který vymezuje právní a ostatní předpisy k zajištění BOZP. Mezi ty výslovně řadí „předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými směsmi a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví“. Z výše uvedeného plyne, že zejména pro oblast BOZP mají technické normy zásadní vliv, když jsou zákonem zahrnuty mezi ostatní předpisy k zajištění BOZP.

Technickou normu je možné učinit pro zaměstnance závaznou vnitřním předpisem zaměstnavatele, včetně např. pracovního řádu, nebo pokynem nadřízeného, resp. vedoucích zaměstnanců. V obou těchto případech přitom platí, co již bylo několikrát zdůrazněno, že vnitřní předpisy i pokyny vedoucích zaměstnanců musí být v souladu se zákonem, resp. v jeho mezích. Vnitřní předpisy právnické osoby, resp. zaměstnavatele, by neměly zákony opisovat, nýbrž měly by aplikovat ustanovení zákoníku práce, resp. jiných speciálních právních předpisů podle zvláštních podmínek konkrétního zaměstnavatele, pokud jde o povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance vyplývající z pracovněprávních vztahů. Ve vazbě na ustanovení § 301 zákoníku práce upravujícího základní povinnosti při výkonu práce v pracovněprávních vztazích a již citovaného ustanovení § 349 odst. 1 téhož zákona je tedy možné učinit součástí pracovního řádu i požadavky stanovené konkrétními technickými normami.



Závazné mohou být technické normy také s ohledem na vydané pokyny vedoucích zaměstnanců. V takovém případě lze pro závaznost najít zákonnou oporu opět v ustanovení § 349 odst. 1 zákoníku práce, nebo také v zákonné úpravě povinností zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců, které zákoník práce předpokládá. Ustanovení § 301 cit. zákona stanoví zaměstnancům výslovnou povinnost:
  • a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci,
  • b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly,
  • c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni,
  • d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele“.
Vzhledem k širokému vymezení předpisů k zajištění BOZP podle ustanovení § 349 odst. 1 zákoníku práce, které zahrnuje (jak již bylo výše řečeno) do těchto předpisů i technické normy, tato ustanovení neposkytují odpověď na otázku, kterou technickou normou by se měli zaměstnanci řídit. To je úlohou a odpovědností vedoucích zaměstnanců, kteří mají zákoníkem práce stanoveno mezi svými povinnostmi (§ 302) mimo jiné také povinnost řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců, vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat BOZP a také zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů. Zmíněné je realizováno vnitřními předpisy, organizačními opatřeními a také pokyny, které podřízeným zaměstnancům vedoucí zaměstnanci udílí. Ustanovení § 349 odst. 2 přitom považuje za pokyny k zajištění BOZP konkrétní pokyny dané zaměstnanci jeho nadřízenými. Prostřednictvím takových pokynů může nadřízený zaměstnanec učinit konkrétní technickou normu, případně její část, závaznou svým pokynem. Relevantní při dokladování takového pokynu je však jeho prokazatelnost ze strany nadřízeného zaměstnance.

Ustanovení § 349 odst. 1 zákoníku práce, jež uvádí vymezení právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP, je někdy využíváno v rozhodovací praxi, resp. judikatuře soudů, které z tohoto ustanovení vyvozují, jakými pravidly jsou účastníci pracovněprávních vztahů vázáni. Konkrétní technické normy, které jsou sice obecně nezávazné a technické dokumenty, které také vzhledem k jejich povaze nejsou obecně závazné, poskytují v určitých případech možnost analogických výkladů pro posouzení závaznosti těchto dokumentů pro jednotlivý případ. Analogii lze demonstrovat např. na rozsudku NSS sp. zn. 9 As 163/2016-23 ze dne 29. června 2017, kdy soud řešil závaznost postupu podle výrobní dokumentace, která je považována za dokument technické povahy. Ve své argumentaci soud zdůraznil, že smysl uvedených ustanovení zákona je ochrana zaměstnance před nebezpečím. Za bezpečnostní pokyny označil takové pokyny, které bezprostředně směřují k ochraně zdraví při práci a nemají zpravidla žádný vliv na samotnou funkčnost zařízení (například povinnost používat ochranné pomůcky nebo pokyny k zajištění ochrany před úrazem elektrickým proudem)[6].



Možnost smluvního zezávaznění technických norem
Pro úplnost lze také konstatovat, že žádným právním předpisem není vyloučeno smluvní zezávaznění určitých obecně nezávazných předpisů, např. také technických norem mezi stranami smlouvy. Zejména v obchodních vztazích se jedná o nevýjimečný nástroj vymezení vzájemných práv a povinností, kdy jsou takto zezávazněny praxí prověřené standardizované postupy a požadavky.

Jiné příklady takového „smluvního“ zezávaznění technických norem byly uvedeny výše v bodě 8. k pracovněprávním vztahům, kdy k takovému „smluvnímu“ postupu lze počítat jak pracovní řád, tak pokyny nadřízených. Uzavřením pracovní smlouvy se totiž zaměstnanec zavazuje tyto dodržovat, jsou-li v rámci zaměstnavatele závazné. V případě potenciálního sporu mohou být tato pravidla, včetně norem, východiskem řešení, příp. může být jejich dodržování v rámci právnické osoby, resp. obecně zaměstnavatele, považováno za obvyklou praxi.
Další okolnost důležitá z hlediska (ne)závaznosti technických norem

V případě obecné odpovědnosti za dodržování „nezávazných“ technických norem je celkem srozumitelný souhrnný závěr právní expertizy s názvem „Odpovědnost za škodu v případech škodné události související s provozováním a servisem výtahů“ autorizované Právnickou fakultou Palackého university v Olomouci, která v souvislosti s možnou náhradou škody při nerespektování ustanovení českých technických norem, na které není odkazováno v žádném právním předpisu, uvádí: „Ten, kdo bez jakéhokoliv opatření trpí stav, který je v rozporu s ustanoveními českých technických norem, si nepočíná tak, aby předcházel škodám.“ Náhradou škody však nemusí škodná událost zcela skončit v případě, že dojde k poškození zdraví. Podle již zmíněné právní expertizy může být hodnocena i jako trestný čin ublížení na zdraví, příp. v konkrétních případech i obecného ohrožení.
Zpřístupnění technických norem

Technické normy zezávazněné v právních předpisech by měly být v průběhu let 2021 a 2022 zpřístupněny veřejnosti zdarma na základě tzv. sponzorovaného přístupu. Sponzorovaným přístupem k českým technickým normám a jiným technickým dokumentům (ČSN) se ve smyslu ustanovení § 6c odst. 3 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozumí sponzorovaný přístup k ČSN, které jsou pro účely uvedené ve zvláštním právním předpisu závazné, jejich koncovým uživatelům na základě registrace způsobem umožňujícím dálkový přístup. Sponzorovaný přístup umožňuje Česká agentura pro standardizaci prostřednictvím portálu „Sponzorovaný přístup k ČSN“. Poplatníkem poplatku za sponzorovaný přístup k ČSN, které jsou zveřejňovány na tomto portále, je příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, do jehož působnosti spadá právní předpis, pro jehož účely je stanovena závaznost sponzorované ČSN tak, jak vyplývá z ustanovení § 6d zákona č. 22/1997 Sb.

Závěr
  • a.) Technické normy jsou obecně nezávazné, v zákonem stanovených mezích však mohou být zezávazněny.
  • b.) Zvláštní právní význam mají technické normy, které jsou využívány v rámci systému posuzování shody stanovených výrobků.
  • c.) Odkaz na technickou normu v právním předpisu nezpůsobuje pokaždé právní povinnost řídit se všemi ustanoveními technické normy, na kterou je v právním předpisu odkazováno. Vždy je nutno v daném právním předpisu zkoumat, jaký význam má ustanovení, v němž je odkaz na technickou normu použit.
  • d.) Normy představují standardy, které je výhodné dodržovat. Pokud však dojde k odchýlení od požadavků stanovených českou technickou normou, může se i u nezávazných technických norem osoba dostat do situace, aby prokázala, že vytvořila taková technická, popřípadě i organizační opatření, která naplňují z hlediska BOZP minimálně stejné podmínky. U nezávazné technické normy, s níž předpis sám v textu nepočítá, pak v zásadě bude dostačovat, pokud osoba vyargumentuje její případnost, tj. důvodnost jejího použití, pro daný případ.

Použitá literatura
  • [1] Sbírka zákonů, stránky Ministerstva vnitra ČR https://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/, staženo 20. srpna 2021.
  • [2] Např. Jiří Boguszak, Aleš Gerloch & Jiří Čapek, Teorie práva, 2001, Eurolex Bohemia, ISBN: 80-86432-13-0.
  • [3] Řezníček, J., Závaznost technických norem ČSN, internetové stránky http://www.technicke-normy-csn.cz/normy-csn-zavaznost-norem.html, staženo 27. července 2021.
  • [4] Nález pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 40/08 ze dne 26. května 2009, 241/2009 Sb., N 120/53 SbNU 501.
  • [5] Legislativní pravidla vlády s přílohami, internetové stránky, staženo 10. srpna 2021. Závaznost a uplatňování českých technických norem (III), zveřejněno dne 10. května 2021, Internetové stránky, staženo dne 27. července 2021.
  • [6] Kyselová, L., České technické normy, jejich závaznost a užitečnost, Bezpečnost a hygiena práce, 2019, roč. 69, č. 5, s. 2-6. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 163/2016-23ze dne 29. června 2017.

Autoři: JUDr. Ladislav Šouša, Ing. Dušan Havel, MPA
Tento článek byl otisknut v časopise Trhací technika a pyrotechnika, číslo 1/2022, a je zveřejněný na webových stránkách „Hornickýstav.cz“, přičemž jej bylo možno s laskavým svolením vydavatele, společnosti Montanex, a.s., Ostrava, publikovat i zde.



 

Pravidelný sobotní přehled novinek a bonusů
z celého portálu Elektrika získáte přihlášením

 

 

Diskutující k tomuto článku

  ... a další (počet diskutujících: 6)
TEXT Z OBLASTÍ SOUVISEJÍCÍ KONTAKT

Solid Team s.r.o.
Zaslání vizitky
Zobrazit záznam v adresáři


FIREMNÍ TIPY
Kam se v budovách vyvíjí uplatnění vysokorychlostních dat optickými vlákny? Příchod elektroinstalačních podomítkových trubek Fraenkische se zabudovaným optickým vláknem se datoval dřív než známost standardů datových přenosů Industry 4.0. Trubky s označením FFKuS DATALIGHT se v českých e-shopech objevují, ale na běžných stavbách určitě ne. Jde o speciálku, říkají dataři, v běžném obydlí stačí spotřebiteli Wi-Fi. Jiná situace může ...
Častou negativní zkušenost mají (nejen) elektrotechnici z přístupu stavebních úřadů. Nejedná se tentokrát o problém "tvrdohlavosti" úřadu, ale naopak o přílišnou benevolentnost, hraničící až s ignorací zákonných vyhlášek a nařízení. Zajímali jsme se tedy o zkušenosti se stavebními úřady a pohled odborníků na danou problematiku ...
Vnější atmosférické vlivy působí na ocel a vytvářejí různě velké riziko koroze. Vhodně zvolená povrchová úprava kabelového systému je účinnou ochranou proti korozní agresivitě. Podle průměrného korozního úbytku tloušťky zinku v daném korozním prostředí je možné vybrat vhodnou povrchovou úpravu. Kopos Kolín nabízí ...
Víte, jaké jsou požadavky a předpisy na požární bezpečnost staveb? O čem hovoří vyhláška č.246/2001Sb.? Seznamte se s protipožárními kabelovými přepážkami, deskovými přepážkami, zděnými přepážkami, polštářovými přepážkami, revizními dvířky a nezbytnými souvislostmi zde, v tomto článku ...
DALŠÍ FIREMNÍ ODKAZY
Jste revizní technik a poohlížíte se po vhodném měřícím přístroji, jenž by více zefektivnil vaši práci a ušetřil cenný čas? REVEXprofi je zajímavý přístroj, který získal již několik ocenění. Je určen ke kontrolám a revizím elektrických spotřebičů a pracovních strojů dle ČSN 331610 a ČSN EN 60204-1.
Nové kabelové nosné systémy Jupiter, které jsou vyráběny v Koposu Kolín, se vyznačují mnoha přednostmi ve srovnání s předchozím prodávaným typem žlabů, např. embosováním (prolis kolem perforovaných otvorů ve dně) pro zvýšení tuhosti žlabů ...
Je ve všeobecné známosti, že objekty by měly být chráněny hromosvody. Jak ale určit kvalitu systému ochrany před bleskem? Detailnější informace poskytuje ČSN EN 62305-2. Pomůckou pak je free software Milana Kauckého ...
Proudové chrániče prakticky (archivní premiéra). Sledujte, nebo si jen poslechněte premiéru archivního záznamu přednášky Jana Krejčího z posledních Odborných seminářů OEZ 2019, kdy jsme se měli možnost setkávat osobně. Co v této dobře připravené přednášce zaznělo? Jaké typy proudových chráničů používáme? Jak souvisí nasazení proudových chráničů s ČSN, které vstoupily v platnost v roce 2018. Popis a důvody nasazení více chráničů v rodinném domě a dozvíme se také o ...
Terminolog
Týdenní přehled
Přihlašte si pravidelné zasílání týdenního přehledu
Vyhledávání
Hledaný text zadávejte prosím s diakritikou



Panacek
Autor článku
reklama
Tiráž

Neomezený náklad pro česky a slovensky hovořící elektrotechnickou inteligenci.

ISSN 1212-9933