Radim Strycharski: Předpokládáme, že na rozhraní těchto dvou různých prostředí působí různé vnější vlivy, různá teplota, různá vlhkost, diametrální odlišné materiály, které pak na rozhraní způsobují chemické, nebo i elektrochemické namáhání. To všechno znamená jisté riziko koroze. Tam se tomu snažíme zabránit nějakým krytím. Pokud tam bude nějaká korozně odolná vrstva, pak zabezpeční, že se přechodu nic nestane. A protože používáme sice materiály, třeba pozinkovanou ocel, která sama o sobě už je korozně docela odolná, tak se předpokládá, že třeba při instalaci může dojít k nějakému ohybu, popraskání, poškrábání, poškození a potom takové místo by bylo vystavené rychlejší korozi. Rychlejší degradaci a tudíž by se tam měla dát ještě nějaká dodatečná ochrana. Nějaký gumoasfalt nebo nějaká smršťovací bužírka, aby se zamezilo rychlejšímu stárnutí ve vztahu k ostatním částem zemniče.

Oldřich Morávek: V podstatě  v uzemnění alfou, omegou jsou vždy galvanické články a elektrická koroze. To znamená, musím si hlídat všechny přechody prostředí. Vystačím si v podstatě se znalostmi základní školy. Musím vědět, co je kyselé, co je zásadité. A pokud mám styk těchto materiálu, pak tam musím zařídit, aby takový článek, který na tom styku vzniká, při průchodu proudu, abych natáhl na co největší vzdálenost, abych tu energii co nejvíce rozptýlil.

David Černoch: Záleží, jestli se to spojuje v zemi nebo nad zemí. Pokud zavedu všechno co přichází země/vzduch, musím to chránit. To znamená jakýkoliv přechod z materiálu do materiálu je nutné ochránit antikorozně. Jakkoliv mít tam dvě svorky, mít tam antikorozní ochranu, aby to neuhnilo. Mám spoustu fotek, kdy po 10, 20 letech přijdu na věž, kde je suchá půda, je to na kopcích, je tam kamenité podloží a tam žádný zemnič již není. On uhnil. To znamená nedostatečná ochrana. Zemnič tam je, on je položený v zemi, jenže přechod země/vzduch,  štěrk/země, beton/země, beton/vzduch atd., vždy to do pár let uhnije.

František Kosmák: Vůči výšce nad zemí, podle toho, jaká je to zemina, když je to hutná zemina, která drží vlhkost, tak je to pásmo o něco výš, než je to suchý kamení taky níž, meterologové berou přízemní teploty někde v průměru kolem 5 cm. Co z toho vyplývá? Z tohoto zdánlivě nesouvislého pozorování vyplývá, že je tam jakási teplosměrná plocha, protože tam působí nejenom vlhkost, ale i teplota. Tak proto kdysi u stožáru byly betonové nástavce, aby to zachránilo stožár, když začne uhnívat. A plot uhnije někde nad zemí. Pozinkovaný materiál taky uhnívá, také podléhá vzdušné korozi. Kvůli tomu se kraje chrání pasivní ochranou. A kdo si neuvědomí princip fyziky a dělá takový blbosti, jakože tam navlíkne bužírku i termosetovou, to za foukne, jenže ji zafoukne zepředu. A zezadu se vše nedostane, takže tam zůstane kanálek, tam nepřilne ta hmota. Tam se kondenzuje voda. A to je to ještě horší.

Starý pan Popolanský doporučoval asfaltový nátěr. Nic proti tomu. Asfaltový nátěr proti korozi je dobrá věc na tomto zemniči. Tedy nějakých 20cm pod zem, 30cm dolů, když se zřizuje zemnič. Tento asfalt to ochrání proti hnití.

Jan Hájek: Strojený zemnič nebo jakýkoliv zemnič, který umístíme do země resp. jeho vývody a připojovací vodiče na tento zemnič, tak musíme chránit z hlediska korozivnosti vlastního materiálu a z hlediska agresivity prostředí. Takže buď chráníme tím způsobem, že zvolíme materiál, kterému toto agresivní prostředí nevadí, což většinou bývá třeba nerez, případně třeba měděný materiál. Pokud použijeme materiál, který korozivní prostředí nesnáší, resp. nesnáší tu zvýšenou agresi přechodu mezi zemničem a vzduchem, tak ho musíme nějak ochránit. Pokud se jedná třeba o pozinkovanou ocel, tak jí musím opatřit dodatečnou izolací a která mi v tom místě životnost prodlouží.

Dalibor Šalanský: Samozřejmě použití nerezových materiálu je nejúčinnější ochrana proti korozi. Je zaplacena ale poměrně vyšší cenou celých zemničů nebo přívodů k zemniči.  A v případě použití zejména pozinkovaných materiálů u nás, tak tady velice doporučuji použít kvalitní žárové zinkování, které je daleko odolnější než galvanické. V podstatě by mělo být pouze s žárovým zinkováním. Jsou předepsané tloušťky vrstvy zinkování nějakým způsobem, spíš je potřeba se spoléhat na prohlášení výrobce, že to tak je, ale samozřejmě i zinek  neposkytuje úplnou protikorozní ochranu. Je potřeba počítat s tím, že po nějakých letech, záleží právě na agresivitě půdy, přesto i přes vrstvu zinku se zemnič časem ztratí, prostě se rozpustí. Ta koroze ho napadne. Aby se prodloužila životnosti zemničů a zavedení svodů do země, používají se protikorozní ochrany. Nějaké bužírky. Nátěry moc nedoporučujeme. Nedoporučujeme ani zastříkat nějakými bitumenovými spreji apod. Používáme materiály, které jsou k těmto účelům přímo už připravené. Jsou to dráty potažené velice pevnou houževnatou PVC fólii a důležité je protikorozně ošetřit i spoje v zemi. S příchodem norem na uzemňovací soustavy, na uzemnění, jako jeden z hlavních bodů byla protikorozní ochrana, kterou bylo potřeba nějakým způsobem řešit.