RUSKÉ SVĚTLO
Asi před šedesáti lety říkali elektrickému světlu "la lumiere russe" -"ruské světlo". To proto, že první obloukové lampy k osvětlování ulic byly sestrojeny Rusem Jabločkovem.

"Oblouková svíčka" I. V. ]abločkova

Jabločkov pochopil, že uhlíkové tyčinky je třeba umístit nikoli proti sobě, ale vedle sebe, rovnoběžně. A aby se mezera mezi konci tyčinek neměnila, pouštěl proud chvíli do jedné a chvíli do druhé tyčinky. Hned jedna a hned zas druhá tyčinka byla kladnou a hořela rychleji. Obě tyčinky se rovnoměrně krátily.

]abločkovova "svíčka" osvětlovala r. 1877 ulice a divadla Paříže. Na obr. manéž velkého cirkusu

Taková dvojice tyčinek, složených vedle sebe, hořela stejnoměrně jako svíčka. Tyčinky byly od sebe odděleny vrstvou hlíny nebo sádry, která se postupně vypařovala; tak silný žár vydávala ta svíčka.
Jabločkovovy "svíčky" hořely krásným narůžovělým nebo nafialovělým světlem. Roku 1877 byla jimi osvětlena jedna z hlavních ulic Paříže.

LAMPY BEZ PLAMENE
Byly doby, kdy si lidé lámali hlavy nad tím, jak vyrobit lampy se světlem třeba jen o trochu jasnějším.
Uplynulo několik století a vynálezci pracovali na opačném úkolu. To proto, že obloukové lampy svítily příliš prudkým světlem. Lampu o šesti stech svíčkách si nepostavíš na psací stůl. Mohl bys oslepnout, a pak je to i drahé. Začali přemýšlet, jak by zmírnili prudkost elektrického světla.
Uvědomili si, že elektrickým proudem lze žhavit uhlíkovou tyčinku mnohem jednodušeji, beze všech elektrických oblouků.

Pouští-li se proud tenkou uhlíkovou tyčinkou, tyčinka se zahřívá. Když teplota vystoupí na 550 stupňů, začne tyčinka zářit. Světlo bude nejdřív červené, pak stále jasnější, až nakonec při velmi vysoké teplotě úplně zbělí. Prostě stane se totéž, co se dělo s pohrabáčem, když jsme ho nahřívali v kamnech.
A tak zkoušeli pouštět proud tenkou uhlíkovou tyčinkou. Tyčinka však ihned shořela a žárovka zhasla. Aby se tomu zabránilo, bylo třeba nejdříve odsát ze žárovky vzduch nebo ji naplnit nějakým plynem, který brání hoření, na příklad dusíkem.
Petrolejová nebo olejová lampa potřebuje vzduch jako člověk. Bez vzduchu není hoření možné.
V elektrické žárovce naopak vzduch jenom vadí, protože tu není třeba žádného plamene, žádného hoření. Uhlík se přece v elektrické žárovce nerozžhavuje plamenem, ale elektřinou.
Obyčejně se uvádí, že první dobrou elektrickou žárovku s uhelným vláknem vymyslil americký vynálezce Tomáš Alva Edison.
Na světě byl člověk, který pět let před Edisonem sestrojil elektrickou žárovku, jež svítila rozžhaveným vláknem.
Byl to student petrohradské university Alexander Nikolajevič Ladygin.

STP1/16: Michail Iljin, Praha 1955