ŠVIHÁK, ŠVEC A LOKAJ
Na ulicích už hořely plynové svítilny, ale v domech bylo tma jako dřív. K osvětlování bytů byl plyn příliš drahý. Ale olejové lampy a lojové svíčky hořely špatně.
Vypráví se, že na stole spisovatele Bělinského stála olejová lampa, on však ji nikdy nerozsvěcoval, protože nesnesl zápach hořícího oleje. Pracoval vždy při dvou svíčkách.
Úkol nalézt novou, lepší hořlavinu k svícení nebyl ještě vyřešen.
A tu místo aby hledali nové látky, pokoušeli se zlepšit staré.
Objevili, že z měkkého, na omak mastného loje dají se vyrábět krásné tvrdé svíčky, od nichž se nemažou ruce, svíčky, které se při hoření zbytečně nerozpouštějí a nečoudí.
K tomu je třeba lůj jenom vyčistit, nebo správněji, oddělit z něho tu nejlepší, nejtvrdší součást - stearin.

Lůj je složen z několika látek: z glycerinu a z mastných kyselin. Mastné kyseliny však nejsou všechny stejné. Některé jsou tuhé, to je stearin, a jiné jsou měkké, to je olein.
Aby se z loje získal stearin, musí být odtud nejdříve odstraněn glycerin. Proto se lůj nahřívá s vodou a s kyselinou sírovou.
Mastné kyseliny pak vyplouvají na povrch a glycerin s rozředěnou kyselinou sírovou zůstává u dna. Pak se stearin odděluje v lisech od oleinu. Nakonec zbývají tvrdé destičky stearinu. A ty už je třeba jen roztavit a ulít z nich svíčky.
Stearinové svíčky byly vynalezeny ve Francii. Brzo pak se po celé Evropě zřizovaly továrny na stearin.

Argandův hořák a čepička se štěrbinou

I v Rusku, v Petrohradě, byla založena taková továrna - Něvská  stearinka.
Nové svíčky - byly přijaty s nadšením.
Jak jinak je mohli uvítat?
Stačilo jen srovnat je s lojovými a voskovými svíčkami.
O prvních stearinových svíčkách vypravuje V. Perovskij, bratr ruské revolucionářky S. Perovské:

"V té době byly pokoje večer osvětlovány lojovými svíčkami, i hráčům se na karetní stolek stavěly takové svíčky; k odstraňování ohořelých knotů ležely na podnose zvláštní klíšťky. Často byla celá souprava ze stříbra.
Při takových svíčkách jsme večer sedávali ve svých pokojích a pracovali.
Otec jezdíval služebně do Petrohradu a jednou odtud přivezl novinku - plnou bednu stearinových svíček.
Při našem nejbližším svátku, 4. prosince, o matčiných jmeninách, byl u nás uspořádán ples s hudbou a tancem. Všechny pokoje i taneční sál byly jasně osvětleny lustry a svícny se stearinovými svíčkami - vzbudilo to neobyčejný dojem - a na slavnosti bylo mnoho hostů."

V jednom starém časopise je nakreslen takovýhle obrázek:
Uprostřed si hrdě vykračují dvě stearinové svíčky, je to překrásně oblečený pán a dáma s velkými svícemi na hlavách. Napravo je lojová svíčka na hlavě špinavého ševce. Lůj mu kape na roztrhané šaty, visí mu ve střechýlech z nosu. Nalevo je lokaj s voskovou svíčkou na hlavě a s dlouhou holí v ruce. Takových holí bylo třeba k rozsvěcování visacích lamp.
Lojovka i voskovice hrozně čadí, kdežto stearinové svíčky hoří čistým a jasným plamenem.
K pochopení té karikatury je třeba vědět, že v té době pokládali lokaje a ševce za lidi, kteří stojí mnohem níž než nějaký hloupý švihák.

STP1/12: Michail Iljin, Praha 1955