BOJ PLYNU S ELEKTŘINOU
Když se objevily elektrické žárovky, všichni začali tvrdit, že to je konec plynu a tím spíše petroleje.
Skutečně - elektřina nečoudí, nekazí vzduch a dává bílé, jasné světlo.
Je-li vedení v pořádku, nevznikají ani požáry od elektrického osvětlení.
Avšak nejdůležitější bylo to, že elektřina byla dvakrát až třikrát levnější než plyn.
Lidé, kterým se nehodilo, že by mohly být zavřeny plynárny a petrolejové závody, začali hledat východisko. Začali přemýšlet, jak by zlepšili své lampy, aby vydržely v boji s elektřinou.
A začali s elektřinou bojovat za pomoci jejích vlastních zbraní.
Uhlíkové vlákno v elektrické žárovce svítí tak jasně proto, že je hodně rozžhaveno.
To znamená, že důležité je tu tedy rozžhavení.
A tak přátelům plynu a petroleje napadlo nasadit na lampu síťku z látky, která se roztaví jen při velmi vysoké teplotě.
Síťka se rozžhavovala a zářila jasným bílým světlem.
Ty síťky se jmenují podle vynálezce Auera Auerovy punčošky.

Na několik let zvítězil plyn. Plynové osvětlení bylo dvakrát levnějšÍ. Proč?

Protože plynové hořáky svítily jasněji než dřív.
Tam, kde dřív potřebovali dvě lampy, stačila teď jedna. Spotřeba plynu se zmenšila.
Přívrženci elektřiny však také nespali. Rozhodli se, že získají světlo ještě jasnější, a tím levnějšÍ. K tomu vedla jen jedna cesta - rozžhavit vlákno ještě víc.
Vždyť čím vyšší je teplota, tím jasnější a bělejší je světlo. Vzpomeňte si na náš pohrabáč.
Tady však byla malá nesnáz. Rozžhaví-li se uhlíkové vlákno silněji, změní se v páru, "přepálí se", jak se obyčejně říká.
Bylo třeba hledat jiný materiál, přemýšlet, čím by se dal uhlík nahradit.
Museli si tu vypůjčit něco od stoupenců plynu.
V nových plynových svítilnách nezářil už rozžhavený uhlík, jak tomu bylo v dřívějších hořácích, ale Auerovy punčošky, vyrobené z těžko tavitelného materiálu, jemuž prudký žár neškodí. A proč by se i v elektrických žárovkách nevyměnilo uhlíkové vlákno za těžce tavitelný drátek?

Auerova punčoška nahradila uhlík. Vedle 300krát zvětšená tkanina punčošky

Nejdříve se pokoušeli dělat vlákna z osmia. To je kov, který se dá velmi těžko tavit. Ukázalo se však, že osmiová vlákna jsou málo trvanlivá. Zkoušeli jiný kov - tantal a nakonec wolfram.
Wolfram lze ze všech kovů tavit nejnesnadněji.
Děje se tak až při teplotě 3390 stupňů.
Tak vznikala naše elektrická žárovka.
Je zajímavé, že při každé nové žárovce bylo použito toho nejlepšího z jejích předchůdkyň, ze starých lamp.
V plynové a petrolejové svítilně je Argandův hořák z olejové lampy.
Do elektrické žárovky s uhlíkovým vláknem je vzat rozžhavený uhlík z plynové a petrolejové lampy.
A tu plynová svítilna odstraňuje uhlík z plamene a nahrazuje ho Auerovou punčoškou.
Jako odpověď na to se elektrická žárovka také zříká uhlíkového vlákna.
Objevuje se úsporná žárovka s kovovým drátkem.
Tak jeden vědec, vynálezce, pokračuje v díle, jež jiný započal.

Žárovka s trvanlivým tantalovým vláknem

V cenách plynu, petroleje a elektřiny se odráží celá historie osvětlení. Svícení starými plynovými hořáky (s průřezy) bylo nejdražší. Svícení hořáky kulatými, jež pocházely z pozdější doby, bylo poněkud levnější.
Třikrát levnější bylo svícení petrolejovou lampou. A nejlacinější byly svítilny, jež se objevily nejpozději, elektrická žárovka a plynová a petrolejová lampa s Auerovou punčoškou.
Co je lepší, plyn nebo elektřina?
Plyn není dražší než elektřina, dává jasné bílé světlo.
Také jeho zapalování je jednoduché. Naprosto není třeba lézt po žebříku až ke stropu a zapalovat plyn sirkou.
Teď jsou v plynových hořácích elektrické zapalovače (ani tady se neobešli bez elektřiny!).
Plynu je možno užít nejen k svícení, ale i k topení a k vaření. Všeobecně již používáme dobrých plynových sporáků, kamen a koupelen.
Jsou i elektrické vařiče k připravování jídel, elektrické rendlíky, konvice a pánve.

Třikrát levnější byla Auerova plynová lampa

Elektřina je v mnoha směrech lepší než plyn.
Je-li někde v plynovém potrubí trhlina, vniká plyn do místnosti a může všechny přítomné otrávit.
Může však dojít i k většímu neštěstí.
Unikne-li mnoho plynu, vznikne výbušná směs plynu se vzduchem. A tu stačí rozžehnout zápalku a celý dům vyletí do povětří.
Při elektrickém osvětlení nedochází ani k otravám ani k výbuchům. Plyn kazí v pokoji vzduch, dokonce i když je všechno v pořádku. A nejen plyn, ale každá lampa, v níž hoří plamen.
Při hoření je přece třeba vzduchu. Do lampy přichází vzduch čerstvý a vychází z ní zkažený, který se už k hoření nehodí.
Totéž se děje, když dýcháme: vdechujeme čerstvý vzduch a vydechujeme zkažený.
Petrolejová lampa o pětadvaceti svíčkách spotřebuje za jediný večer na dvacet pět kilogramů vzduchu.Člověk však za tu dobu vdechne jen asi tři kilogramy vzduchu. To znamená, že jednu lampu musíme počítat za osm lidí.
Víme přece, že čím více lidí je v místnosti, tím hůře se dýchá, protože čerstvého vzduchu stále ubývá.
S elektřinou je to jiné.
Všichni ze zvyku říkáme, že elektrická žárovka "hoří".
Ve skutečnosti v elektrické žárovce nedochází k žádnému hoření, to znamená, že se tedy vzduch nekazí.
A elektřina má ještě jednu velikou přednost.
Elektrický proud je možno rozvádět po drátech velmi daleko, na sta kilometrů.

V Nernstově lampě nahradilo Pálené magnesium uhlík

Jedna velká elektrárna je s to zásobit proudem celou oblast.
Není divu, že teď elektřina proniká všude. A největší vítězství získává v zemi socialismu, v SSSR. Za vlády sovětů vzrostla výroba elektrické energie sedmnáctkrát. Pouze hydroelektrárna na Dněpru vyrábí víc elektřiny než kdysi všechny elektrárny v carském Rusku. Elektřina osvětluje i naše domy a ulice, elektřina nám pomáhá při práci.
V mnoha vesnicích, kde ještě před třiceti lety hořely louče, svítí teď Iljičova žárovka.

STP1/18: Michail Iljin, Praha 1955