A OPĚT SLOŽITÉ LAMPY
Elektrický oblouk byl z počátku jen zajímavým vědeckým pokusem. Nebylo možno ho použít k osvětlování, protože uhlíky shořely velmi rychle. Až po třiceti letech jeden badatel nahradil dřevěné uhlíky tvrdým koksem. Koks, to je zbytek, který zůstává v plynárnách při vypalování svítiplynu z uhlí.

Magnetické zařízení v obloukové lampě Hefner-Alteneckově

Koks hořel pomaleji než uhlíky. Ale k tomu, aby oblouková lampa dobře hořela, bylo třeba vymyslit ještě nějaké zařízení, jež by přibližovalo tyčinky. A tu se v lampě objevuje zase hodinový stroj. Tentokrát ho užívali k tomu, aby pomalu a stejnoměrně přibližoval konce uhlíků.

Obloukovými lampami s hodinovým mechanismem zkoušeli osvětlovat pařížské ulice. Svítili tak na jednom náměstí, ale tento nápad jim přišel tak draho, že toho museli nechat.
Český vědec inž. František Křižík vymyslil nezávisle na německém vědci Hefner-Alteneckovi ještě důmyslnější způsob, jak přibližovat tyčinky uhlíku. Jeho oblouková lampa byla sestrojena tak složitě, že by to bylo příliš dlouhé a těžké vysvětlovat. Podstatné jeto, že do lampy umístil magnet, který, když toho bylo třeba, přitahoval železnou destičku, spojenou s jedním uhlíkem. Mezera mezi uhlíky se zmenšovala a lampa svítila dál.

STP1/15: Michail Iljin, Praha 1955