PLYNÁRNA VE SVÍCNU
Před sto lety plynuly smutně večery při slabém světle lojovek nebo olejových lamp. Čtení bylo obtížné a knihy, jež byly tištěny drobným písmem, vůbec nebylo možno číst.
Když rozsvítili lampu, hořela chvíli dobře, avšak už za hodinu začala pomaličku hasnout. Těžký řepkový olej knotem špatně stoupal, a proto knot jen doutnal. Po dvou hodinách bylo třeba lampu znovu zapálit.
Začali přemýšlet, čím by nahradili olej.
A tu se místo oleje objevila nová hořlavina.

Stará olejová lampa

Před tisíci lety nahradili dřevo, totiž louč, tekutým olejem.
Tentokrát použili místo tekutého oleje plynné látky - svítiplynu.
Jak je však možné zapálit v lampě plyn a odkud ten plyn vlastně je? Uhasíte-li svíčku, uvidíte pramének bílého kouře, který vystupuje nad knotem.
Ten kouř se dá někdy zapálit sirkou. Za příznivých podmínek se plamen přenese po kouři se sirky na knot a svíčka se znova rozhoří.

Svíčka - to je vlastně maličká plynárna. Nahříváme-li stearin nebo lůj, nejdříve taje a pak se mění v plyny a páry, které vidíme, když jsme sfoukli svíčku.
Hořící plyny a páry - to je plamen.
Totéž se děje v lampě. Olej nebo petrolej se mění v plyny a páry, jež shoří, tvoříce přitom plamen.

STP1/10: Michail Iljin, Praha 1955