Jak je to s podnikáním v elektrotechnice?
Posoudit zda je někdo schopen podnikat, na to neexistuje žádná komise. Přesto, a snad právě proto, máme pro tento účel studijní obory jak na vysokých školách (např. bakalářské studium oboru ELEKTROTECHNIKA nebo v oboru KOMERČNÍ ELEKTROTECHNIKA), tak i na školách nižšího stupně (MANAGEMENT V ELEKTROTECHNICE, nástavbové studium – podnikání v oboru elektro). Nechce se věřit, že tuto skutečnost jak Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), tak ani Institut technické inspekce Praha (ITI Praha), potažmo Český úřad bezpečnosti práce (ČÚBP), v úvahách o tom, jak se stavět k podmínkám vstupu do podnikání nezaznamenalo.

Prověrkové komise na potencionální podnikatele v elektrotechnice nemáme a zaplať Pán Bůh že ne. Stačí, když k tomu, aby ten, kdo se chce postavit na vlastní nohy - dostal Živnostenský list pro toto podnikání, musí nejdříve absolvovat právně nepodložené martyrium na ITI Praha. Martyrium které je nazýváno prověřováním jeho odborné způsobilosti.
Právní nepodloženost spočívá v tom, že do dnešního dne neexistují (i když podle představ dvou z výše zmíněných aktérů - ČÚBP a ITI Praha, musí existovat jejich podíl na rozhodování o tom, kdo může a kdo nemůže podnikat) transparentní pravidla pro ověřování takovéto způsobilosti.

Neexistují proto, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) mělo vyhláškou: „blíže vymezit předpoklady kladené na odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob z hlediska potřebného technického vybavení a odborné způsobilosti jejich pracovníků a stanovit způsob prověřování jejich odborné způsobilosti“. Tuto pravomoc mu dal § 7b v odst. (1) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, novelizovaný zákonem č. 124/2000 Sb.
Pravomoc nebyla naplněna a do dnešních dnů žádná právně podložená pravidla nejsou stanovena a bez ohledu na to si stát za „prověřování„ nechává prostřednictvím ITI Praha platit a posvětil si to vyhl. č. 398/2001 Sb.

A i kdyby takovýto krok MPSV již učinilo, tak by to byl podle mého názoru krok nejen zpět. Aby mně bylo rozuměno když říkám „nejen“, kladu následující otázky:

• Otázka 1.
  Platí stále Usnesení vlády ČR ze dne 19.5.2003 č. 475 o Národní politice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci?
  Odpověď
  Protože nebylo podle mně dostupných informací revokováno, tak platí.
   
• Otázka 2.
  Platí z tohoto usnesení ještě stále pasáž popisující Cíle Národní politiky BOZP, konkrétně 3.1 Právní oblast?
  Odpověď
  Platí.
   
• Otázka 3.
  Jaký má nebo snad měl být její cíl?
  Odpověď
  Cílem mělo být zjednodušení a větší stabilita právní úpravy a zvýšení právního vědomí.
   
• Otázka 4.
  Jakými prostředky ho mělo být dosaženo?
  Odpověď
  Odpověď dávají samotné Cíle Národní politiky BOZP. Mimo jiné se tam v níže uvedených bodech říkalo, že se má v Právní oblasti:
  3. Zpracovat návrh zákona o inspekci práce, který stanoví formy účinné kontroly, prosazování a vynucování předpisů všemi zúčastněnými orgány státního odborného dozoru.
  4. Zpracovat návrh zákona umožňující důsledné provádění kontroly, prosazování a vynucování předpisů k zajištění bezpečnosti technických zařízení a bezpečnosti při používání technických zařízení.
  7. Utlumit stávající činnost jediné organizace státního odborného dozoru (Institutu technické inspekce Praha), týkající se uplatňování podmínek vstupu do podnikání a činnost dosavadní pobočky ITI Praha v oblasti vyhrazených technických zařízení na úseku jaderné energie převést na Státní úřad pro jadernou bezpečnost.
   
• Otázka 5.
  Jak je to s 3. a 4. bodem?
  Odpověď
  Poslanecké sněmovně byl předložen návrh zákona o inspekci práce. Návrh nerespektuje Národní politiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, podle kterého také měl být – viz 4. bod (já dodávám současně, jinak je to nesystémové) vypracován návrh zákona umožňující důsledné provádění kontroly, prosazování a vynucování předpisů k zajištění bezpečnosti technických zařízení a bezpečnosti při používání technických zařízení.
   
• Otázka 6.
  Jak je to se 7. bodem?
  Odpověď
  Odpověď nechť si čtenáři, kteří vidí kolotoč kolem ukončení platnosti Osvědčení k provádění revizí vydaných před nabytím účinnosti zákona č. 124/2000 Sb., dosadí sami.
  Onen „útlum“ stávající činnosti ITI byl, alespoň jak se to jeví dnes, kdy byl předložen jen návrh zákona o inspekci práce, plácnutím do vody. Samo MPSV ví moc dobře, že pokud se nezmění zákon o SOD, podle kterého je ono zřizovatelem ITI Praha, tak o žádném „útlumu“, natož jeho zrušení, nemůže být ani řeč. To proto, že úkoly, velkolepě nazývané dozorem nad bezpečností vyhrazených technických, by muselo potom plnit samo ministerstvo!
   
• Otázka 7.
  Myslíš si čtenáři, že k podnikání v elektrotechnice je, nejen z hlediska zajištění bezpečnosti práce, třeba, aby způsobilost k němu byla předmětem rozhodování státem (MPSV) zřízené organizace, konkrétně dnes jediné ITI Praha?
  Odpověď
  Já si to nemyslím a nepotřebuji se opírat ani o 7. bod Národní politiky BOZP. Mám pro to analogické zdůvodnění.
   
• Otázka 8.
  Myslíš si čtenáři, že pro podnikání v elektroenergetice, tj. je při výrobě a rozvodu elektřiny, kteréžto činnosti se nepochybně dotýkají nejen elektrických zařízení (záměrně neříkám vyhrazených technických zařízení), není třeba brát zřetel na bezpečnosti těchto technických zařízení a na bezpečnosti při jejich používání?
  Odpověď
  Naopak je to třeba.
  A přes to k takovémuto podnikání stačí podle zákona č. 222/1994 Sb.:
  ­ doložení odborné způsobilosti ukončením vysokoškolského vzdělání technického směru a tří let praxe v oboru, nebo úplného středního odborného vzdělání technického směru s maturitou a šesti roků praxe v oboru nebo - ČÚBP a ITI Praha div se, jen osvědčením o rekvalifikaci k provozování malých energetických zdrojů,
  ­ prokázání, že žadatel o autorizaci má finanční, technické a materiální předpoklady k zajištění výkonu autorizované činnosti a že touto činností nedojde k ohrožení zájmů na ochranu životního prostředí podle právních předpisů,
  ­ a to, že držitel autorizace je povinen zajistit, aby technická zařízení, používaná k výkonu autorizované činnosti, splňovala požadavky bezpečnosti a spolehlivosti stanovené právními předpisy na úseku bezpečnosti práce a technickými normami.
   
• Otázka 9.
  Myslíš si čtenáři, že žadatel o koncesi k provozování živnosti „Výroba tepelné energie a rozvod tepelné energie nepodléhající licenci, realizovaná ze zdrojů tepelné energie s instalovaným výkonem jednoho zdroje nad 50 kW“ potřebuje k prokázání, že jeho zařízení splňuje platné právní předpisy, technické normy a požadavky předpisů z oblasti bezpečnosti práce, nechat se „prověřovat“ od ITI Praha?
  Odpověď
  Nepotřebuje. Podle § 7 písm. b) vyhlášky č. 154/2001 Sb., stačí k prokázání technických předpokladů k udělení licencí pro podnikání v energetických odvětvích u stávajících zařízení jen čestné prohlášení žadatele o koncesi, že zařízení splňuje platné právní předpisy, technické normy a požadavky předpisů z oblasti bezpečnosti práce, zejména vyhlášky č. 91/1993 Sb., k zajištění bezpečnosti práce v nízkotlakých kotelnách, vyhlášky č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti a příslušná nařízení vlády k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.
   
• Otázka 10.
  Se nabízí sama. Jak je možný takový diametrální rozdíl v přístupu k podnikání?
  Odpověď
  Podnikatelé v elektrotechnice nejsou, na rozdíl od elektroenergetiky, nijak organizování a tak si na nich stát jednak hojí své rány v příjmové stránce rozpočtu. Stejně tak v rámci „aktivní“ politika zaměstnanosti zaměstnává ty, kteří by se měli a mohli postarat sami o sebe. Na elektroenergetiku si netroufá neboť vždy jde, stejně tak jako v daňové politice, cestou nejmenšího odporu.
  Dovedeš si milí čtenáři představit tu grotesku, když by inspektor ITI Praha „prověřoval“ odbornou způsobilost subjektu v podobě výrobce elektřiny v kterékoliv elektrárně nebo subjektu zabývajícího se přenosem anebo rozvodem elektřiny. Na ty by byl hodně krátký. Je přece jednodušší vymýšlet si „požadavky“ na drobného podnikatele a o to víc v situaci, kdy pro takovéto „vymýšlení“ stát připravil tu nejpohodlnější cestu v podobě toho, že o tom nic právně závazného neřekl.

Nutné a možné řešení stávajícího stavu.
1. Naplnit důsledně Cíle Národní politiky BOZP, v Právní oblasti pak 3. a 4. bod.
2. Podmínky pro podnikání v elektrotechnice převést do podoby analogické podnikání v elektroenergetice.

Co by bylo třeba udělat v legislativní oblasti?
1. Zpracovat návrh zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v elektrotechnických oborech.
2. Promítnout dopady na Živnostenský zákon.

Pokračování příště na téma:
Jak dál s odbornou způsobilostí v elektrotechnice, aneb potřebujeme ještě vyhl. č. 50/1978 Sb.?