O zaměstnání u solidní firmy, kde dostane člověk k dispozici služební vůz, mobilní telefon, přenosný počítač a dobrý plat, je velký zájem. Ať už člověk prodává produkty u velkoobchodu nebo dělá technickou podporu výrobní firmě, pracovní náplň je velmi podobná. Navenek takové zaměstnání vypadá jako naprostá pohoda. Celé dny jezdí po firmách v kravatce a popíjí kávičku. Správný profesionál se stále usmívá, a tak vypadá takový zaměstnanec v naprosté pohodě i přes to, že v sobě skrývá běžné problémy. Během pracovní doby pracuje se svými zákazníky a po pracovní době zpracovává jejich potřeby a přání.

A proč po pracovní době?
Inu to je nejefektivnější využití času a navíc mít dobré zaměstnání se v podstatě rovná mít o něj obavu. Mít obavu z toho, že bude někdo lepší, je motor, který žene člověka do otáček. A když si ještě přimyslíme, že nás tato práce baví, tak je workoholik na světě. Myslí na souvislosti získaných informaci stále i před spaním.

Nebezpečnou zbraní podobného zaměstnání je služební auto,
které má často 24 hodin k dispozici, a tak je to pro něj něco jako druhý obývací pokoj. Ročně najede třeba až 50.000 kilometrů a v autě často snídá, obědvá i pospává. Jednoduše služební auto splývá s domovem tak, že už to člověku ani nepřijde, že pracuje. Přes to všechno musí a také často dává dobrý pozor co se děje na silnicích a dálnicích.

A tak uvedu případ, který se stal 13.července 1999
a měl by být varováním pro všechny podobně pracovně nasazené. Mirek Minařík jako technický poradce firmy OBO Bettermann (otec myšlenky Elektriky.cz), který odpovídá výše uvedeným podmínkám, měl těžkou autonehodu u Třebíče. Podle jeho vlastních slov sice dával pozor a předvídal dopravní situaci obzvlášť na dálnici, ovšem třináctého po poledni na jedné z nejpřehlednějších křižovatek u Třebíče ho "dostal" protijedoucí traktorista s přívěsem. Nedal přednost protijedoucímu vozidlu a odbočil doleva. No, napadne Vás že stojící vozidlo se rozjede, když se přiblížíte? Něco podobného ještě předvádějí neohrožení řidiči MHD, kteří vyhodí "blinkr" a suverénně vyjedou ze zastávky i přes to, že je zrovna někdo předjíždí. Mají přece vzadu nalepené poděkování a sedí ve větším a bezpečnějším stroji.

Srážka se zadním kolem traktoru způsobila
Mirkovi prasklou lebku a krvácením do mozku, její zhmožděnou část, zhmožděné plíce a po vdechnutí obsahu žaludku a krve se po několika dnech přidal ještě těžký oboustranný zápal plic. Odvezli jej do Třebíče a odtud ještě ten den vrtulníkem do brněnské "Úrazové nemocnice", kde na oddělení ARO1 (anesteziologicko resustitační oddělení) si měsíc poležel a doktoři měli co spravovat.

Dnes už leží doma a čeká na místo v rehabilitačním ústavu, kde pobude minimálně 3 měsíce a jak doufá "rozchodí" levou nohu a ruku (následek krvácení). Co si z tohoto případu vezme člověk kromě toho, že jsou traktoristi nebezpeční? Asi to s prací moc nepřehánět, alespoň v autě na ni nemyslet, zbystřit vždy, když se objeví traktorista a v okrese Třebíč jezdit vždy se světly (popř. mlhovkami) a ještě s velkým oranžovým majákem na střeše.