Navíc měl za povinnost před námi provést zkoušku přístupných vývodů zkoušečkou a poté dotykem nám dokázat, že nám nehrozí úraz elektrickým proudem. Mistr před námi vypnul příslušné jističe, uzavřel rozvaděč a dal na něj výstražnou tabulku. Pak nás odvedl do kanceláře ředitele, kde na nás čekala kompletace. Obešel s námi místnost a rukama osahal volné konce již oholených kabelů. Potom se slovy: „Za dvě hodiny se na vás přijdu podívat,“ odešel. Vzal jsem kufr s nářadím, nějaké vybalil a jal se připravovat zásuvky. Mezitím se spolužák chopil vadasky a zkoušel, jak se s tím vlastně měří. „Hele, to je divné!“, obrátil se na mne a k mému údivu zkoušečka při přiložení na příslušné vodiče světelného okruhu dávala svým zvukem najevo, že něco není v pořádku. „Co budeme dělat?“, zeptal jsem se překvapeně. „Zajdeme za ním a zeptáme se?“ „Raději ano“, odpověděl kamarád a už jsme to štrádovali k dílnám.

Mistr nás celkem nerudně vyslechl a potom se beze slova s námi vydal k ředitelně. Nakoukl do rozvaděče, potom vešel do kanceláře, rukou opět sáhnul na vodiče a prohlásil: „No jo, máte asi pravdu!“. Vrátil se zpět k rozvaděči, chvíli něco hledal, vypnul jistič a vrátil se zpět do místnosti. Znovu sáhnul na holé vodiče a se slovy: „ Teď už je to v pořádku!“, odešel. Jenom jsme stáli a nevěřícně zírali. Důkladně jsme s kamarádem prošli s vadaskou celou místnost a ujistili se, že už je skutečně vše vypnuté. Dodnes mi není jasné, proč to s mistrem nezamávalo a také vím, že je lepší podle hesla dvakrát měř a jednou řež, vše raději dvakrát zkontrolovat.