Možná proto, že v nás pořád "žije" představa o jediné "silné" straně, možná si představujeme, že budeme muset pravidelně "schůzovat" a kdo nepřijde na schůzi, nebude mít "čárku" a bude "na indexu". Možná však právě proto, že nikdo nebyl schopen uvést, proč se v dnešní době sjednotit, za jakým cílem.
Elektrotechnika, to není politika, to je exaktní věda. Platí zde fyzikální zákony, pro její praktické uplatňování technické normy a legislativní předpisy. Pro podnikání v elektrotechnice pak řada zákonů, vyhlášek atd.
Technické normy, legislativní předpisy, zákony, vyhlášky a další normativní dokumenty platí v celé ČR. Tedy v této oblasti o sjednocování zřejmě nepůjde.
Zůstanu-li u této oblasti, dovedu si představit jednotné "lobování" při přípravě nových předpisů či při novelizaci stávajících, a to těch, které se týkají našeho oboru. Bohužel, prostor pro uplatňování názorů, byť jednotných, na nichž se shodnou elektrikáři z celé republiky (to je ale přání spíše z říše snů), je v této oblasti již dnes dost malý.

V rámci přípravy na vstup do EU totiž musíme přejímat příslušné evropské předpisy. Uvádím-li "dost malý prostor", pak připouštím, že nějaký přece jen existuje. Naplnit ho však znamená nejen velmi dobře se orientovat v příslušné problematice, ale zejména dost intenzivně pracovat.
Dovedu si představit, že nějaká skupina špičkových odborníků něco (nějaký návrh) zpracuje a ostatní, budou-li mít chuť, budou zpracovaný návrh připomínkovat, doplňovat, pozměňovat atd. Budeme ochotni sjednotit se na tom?
Na čem bychom se měli sjednotit dále? Možná na jednotném uplatňování technických norem a legislativních předpisů, a to včetně těch nejnovějších, nejaktuálnějších. Avšak i k tomu je třeba zpracovat určitá pravidla, postupy atd. Opět - někdo musí zpracovat návrh a předložit ho k připomínkám.
V současné době však nelze jednotu nařídit. Ona jednota nebo spíše jednotnost, aby byla akceptována, musí být ku prospěchu těch, kteří budou chtít být jednotni.
Co tedy bude ku prospěchu elektrikářům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku? Na tuto otázku asi existuje řada odpovědí. Odpovídat však budou především zřejmě pouze potenciální "sjednotitelé" elektrikářů. Rád bych však znal odpovědi samotných elektrikářů, kteří ambice naznačené v předchozí větě nemají. Kolik elektrikářů je vůbec ochotno nebo dokonce schopno odpovědět. (Jen pro představu: v ČR je v současné době aktivních více než 100.000 elektrotechniků: projektantů, montérů, revizních techniků atd.) Je pro ně vůbec uvedená otázka relevantní?
Již téměř před dvěma lety zpracovala HK ČR, podle mého názoru zásadní materiál, v němž se hovoří o samosprávě profesí, která by se měla stát druhou organizační větví HK ČR - Profesní unií. V ní by měla být začleněna profesní společenstva, která by měla reprezentovat příslušný obor. Podmínkou pro začlenění profesního společenstva do Profesní unie HK ČR by měla být jeho právní subjektivita.
Nebudu podrobně tuto problematiku rozvádět. Uvedu jen to, že stěžejním úkolem každého profesního společenstva má být garantovat odbornost oboru, v němž působí. Ve zmíněném materiálu jsou uvedeny i předpokládané kompetence a povinnosti profesních společenstev. Pokud vím, tento materiál nebyl ani zrušen, ani nahrazen materiálem jiným. Právě v něm je třeba hledat inspiraci pro jednotnost našeho oboru.
Připomínám to proto, že se na tento materiál již zřejmě pozapomnělo. Již před více než rokem byly o této problematice zveřejněny články v časopise ELEKTRO (č. 1/2001, č. 4/2001) a v polovině roku 2001 uspořádal Elektrotechnický svaz český setkání zástupců elektrotechnických spolků, kde byly poskytnuty podrobné informace včetně informací o úloze krajských článků profesního společenstva.
Začátkem tohoto roku se objevil "sjednotitel" p. Růžička, který zřejmě na všechno zapomněl a začal vehementně usilovat o "sjednocení" elektrotechniků v ČR. Na setkáních, o nichž informuje ve svém článku "Stav sjednocování elektrikářů k červenci 2002", se však o tom, co je třeba dělat, vůbec nehovořilo.

Na jednání 12. 6. 2002, kterého jsem se zúčastnil, se kategoricky odmítl bavit o tom, co by vlastně krajští zástupci měli dělat, jakou náplň práce, jaké povinnosti a jaké kompetence by měli mít. S tím, na čem se pracovní skupina dohodla, souhlasil. O to překvapivější je jeho další postup, kdy znovu a úplně jinak jedná na Moravě a navíc se tváří, jakoby se závěry přijatými na jednání 12. 6. nikdy nesouhlasil. Návrh smlouvy (zmíněné v uvedeném článku), který předložil, totiž předpokládal vytvoření nového subjektu - České elektrotechnické unie (ČEU). Takový krok ovšem znamená řadu právních kroků, zřízení a vybavení kanceláře, a pokud by takový subjekt měl skutečně vyvíjet nějakou činnost, též zaměstnání pracovníků. Diskuse k tomuto návrhu, na rozdíl od tvrzení p. Růžičky, proběhla. Až poté byl návrh zamítnut jako jednak nereálný, jednak nadbytečný. Nenašel se totiž nikdo, kdo by provedl ony právní kroky potřebné ke zřízení nového subjektu a nenašel se ani reálný model jeho financování. Právě proto přítomní akceptovali zmíněnou nabídku ESČ.
Získávat krajské zástupce bez toho, že by věděli, co je vlastně čeká, považuji za neseriózní. Určitě to totiž nebudou žádní "gubernátoři" ani "hejtmani". Budou to lidé, kteří budou mít spoustu práce, za kterou bohužel nedostanou (alespoň zpočátku) žádnou odměnu. Jsou si toho vůbec ti, kteří jsou připraveni tuto "funkci" převzít, vědomi? Těch povinností a úkolů bude celá řada. O tom existuje reálná představa a vlastně to vyplývá z již zmíněných materiálů HK ČR.
Financování - v tom vidím zásadní problém jakékoliv činnosti kteréhokoliv spolku, ať už jde o cech, svaz, unii apod. Je třeba si uvědomit, že jakýkoliv spolek, to je vlastně konstrukcí už firma. Jsou třeba peníze na nájem kanceláře, na její vybavení, na telefony, poštovné a zejména na mzdy. Protože, bude-li chtít spolek své potenciální členy zaujmout a získat je, bude muset jim nabídnout něco užitečného. To užitečné musí být na vysoké úrovni, čili odborný pracovník nebo pracovníci musí být špičkoví odborníci v oboru. Špičkový odborník musí být i špičkově zaplacen. Nebo s tím nesouhlasíte? Domníváte se, že se budete o informace obracet na průměrného nebo dokonce podprůměrného elektrotechnika? Nebo snad spolek nemusí mí žádné pracovníky a postačí dobrovolní funkcionáři? Ti ale, pokud nejsou v důchodu, mají své zaměstnání nebo sami podnikají. Kolik času jim pak zbude na spolkovou činnost. A budou vůbec ochotni pracovat zdarma a ještě si vychovávat konkurenci?
Jakou mají elektrotechnické spolky představu o své činnosti? Co by měly dělat, jakou činnost by měly vyvíjet, aby zaujaly elektrikáře ve svém regionu natolik, že budou ochotni platit "členské příspěvky"? Aby se členství (samozřejmě placené) stalo alespoň pro část elektrikářů užitečné, potřebné, možná dokonce nezbytné, neřku-li prestižní záležitostí, kterou se budou chlubit.
Školení, jako příprava ke zkouškám nebo přezkoušení odborné způsobilosti elektrotechniků, samotné zkoušky a přezkoušení, pravidelné nebo občasné odborné akce (semináře apod.).

To je asi nejčastější náplň činnosti některých spolků (některé však jsou jen založeny). Stačí to? Vždyť tytéž činnosti vyvíjí řada dalších firem, které nepožadují ani členství, ani zaplacení členských příspěvků.
Řada nebo možná většina spolků deklaruje, že bude "hájit zájmy svých členů". Co si představit pod touto formulací? Určitě ne to, že pokud např. revizní technik udělá špatnou revizi, bude ho spolek hájit. Co takhle "hájit elektrotechniku" nebo "hájit zájmy zákazníků (svých členů)"? To by se však, vzato do důsledku, nemuselo řadě elektrikářů vůbec líbit.
Námětů určitě existuje celá řada. Obecně vzato: to, co by elektrikáři potřebovali nejvíce (i když si to mnohdy sami nemyslí), jsou informace, pomoc při řešení odborných problémů, celoživotní vzdělávání. To vše však předpokládá dost silný odborný potenciál spolku, který právě toto, případně i řadu dalších služeb bude chtít poskytovat. A jsme opět u financí. Jak je získat? Z členských příspěvků? Kolik by takový spolek musel mít členů a kolik by každý člen ročně musel zaplatit? Kolik elektrikářů právě ve Vašem okolí je ochotno do Vašeho spolku vstoupit a zaplatit příspěvek? Kolik elektrikářů je vůbec přesvědčeno o tom, že musí odvádět kvalitní práci, že musí mít nejnovější informace? Zejména však, že by se měli podřídit nějakým spolkovým pravidlům. Kdesi padl též návrh financovat spolky prostřednictvím příspěvků od výrobců elektromateriálu. Jakou však by tyto firmy měly motivaci a jaký důvod? Jejich zájem je přece logicky jiný. Výrobci je totiž jedno, zda prodá materiál "dobrému" nebo "špatnému" elektrikáři. Tudy zřejmě cesta nevede.
Je třeba vycházet z toho, že členství v jakémkoliv spolku není a zřejmě ani nebude povinné. Spolky proto budou muset o své členy "bojovat", budou se muset o ně ucházet, nabízet takové služby, případně výhody, kterými elektrikáře získají. A ona na začátku zmíněná jednota či jednotnost? Velmi stručně vyjádřeno, by mělo jít o to, aby elektrikář z Brna byl na stejné úrovni a odváděl stejně kvalitní práci jako ten z Liberce. Aby oba měli stejnou možnost obrátit se se svým problémem na někoho, kdo jim kvalifikovaně poradí, poskytne relevantní informace atd.
V tomto příspěvku je více otázek než odpovědí. Jeho smyslem není na každou otázku odpovědět, ale spíše vyprovokovat elektrotechniky k zamyšlení. Na každou otázku totiž odpověď nepochybně existuje. Na řadu otázek už dokonce bylo zodpovězeno. Odpovědi přinesla praxe i činnost některých spolků. Jde jen o to, kolik elektrikářů je ochotno odpovědi přijmout. A že celá řada elektrikářů nebude nikdy ochotna akceptovat jakoukoliv odpověď, je již dnes jasné.

(Autor je ředitelem firmy IN-EL, spol. s r. o. a tiskovým poradcem prezidenta ESČ.)