Dnes si již nedokážeme představit, že bychom většinu činností, které každodenně vykonáváme, prováděli pouze vlastním usilovným přičiněním pomocí jednoduchých nástrojů, aniž bychom přitom využívali jiného zdroje energie než vlastních svalů nebo prvotních přírodních zdrojů. Ke svícení, topení, vaření, praní a dalším činnostem využíváme elektrickou energii. Přitom některé druhy činností, jako je přijímání a zpracování informací, bychom bez jejího využití ani nemohli provádět. Elektrickou energii je nutné tam, kde ji právě potřebujeme, přivést a přeměnit ji v užitečnou práci nebo jiný vhodný druh energie.

Zařízení pro tuto přeměnu, tj. elektrický spotřebič, i přívod elektrické energie ke spotřebiči, musí být co nejjednodušší. Nejvýhodnější by samozřejmě bylo, kdyby se spotřebič vůbec obešel bez přívodu elektrické energie. Toto řešení je v současné době stále více využívané, a to nejen u kapesních svítilen, ale i u elektrického ručního nářadí, jako jsou pily, vrtačky, i u dalších spotřebičů, například vysavačů, sekaček na trávu, zahradních nůžek, malých chladniček apod. Vyměnitelný akumulátor se může po jeho vybití vyměnit i v průběhu používání spotřebiče za akumulátor, který se mezitím dobil. Není nutné užívání spotřebiče přerušovat. Přesto je stále ještě pro většinu elektrických spotřebičů nutné zajistit co
nejvhodnější přívod elektrické energie. Ten se na území České republiky provádí téměř výhradně, odhlédneme-li od průmyslových spotřebičů na vysoké napětí a jiných výjimečných případů, nízkým napětím 230/400 V. Pro tyto spotřebiče platí také dále uvedené tabulky a nomogramy.

Z hlediska připojování elektrických spotřebičů je důležité vědět, o jaký typ spotřebiče se jedná. Zda je, tak jako převážná většina spotřebičů, připojovaný pohyblivým přívodem do zásuvky, nebo zda se jedná o spotřebič připojovaný poddajným přívodem ke svorkám připojovací krabice nebo spínacího přístroje, které jsou součástí pevného rozvodu. Co potřebujeme dále vědět, chceme-li spotřebič připojit? To záleží na charakteru spotřebiče, jeho výkonu (přesněji řečeno příkonu), na tom, kde ho chceme provozovat a kdo ho má provozovat. Pod každou z uvedených alternativ se skrývá velké množství dalších údajů
a na ty je třeba při připojování spotřebičů brát ohled. Na každou z otázek týkajících se připojení spotřebiče lze odpovědět. Probereme si je.

Charakter spotřebiče. Je účelné si odpovědět, zda se jedná:

• o spotřebič, který se během svého normálního užívání drží celý (i s motorem, pokud je součástí spotřebiče) v ruce – podle normy se pro něj také používá termín spotřebič držený v ruce, nebo
• o spotřebič, kterým se při práci manipuluje, který se však během svého normálního užívání nedrží celý v ruce a který je lehčí než 18 kg – podle normy se pro něj používá termín přenosný spotřebič,
• o spotřebič, který je určen k používání, když je připevněn k podložce nebo jiným způsobem zajištěn na určitém místě takový spotřebič se nazývá připevněný spotřebič,
  
• o spotřebič, který je těžší než 18 kg nebo spotřebič, který je trvale připevněn – uvedený spotřebič se nazývá nepřenosný spotřebič.

Zde se budeme zabývat aspekty samotného připojování spotřebičů, i když to je vlastně jenom zakončením celého přívodu energie od zdroje, který bývá většinou značně vzdálený. O tom, jak co nejvýhodněji skloubit výrobu a rozvod elektrické energie až k přívodu ke spotřebiči, rozhodují ekonomické aspekty. Ekonomie, srozumitelněji snad hospodárnost, velice jednoduše rozhoduje o tom, jaké vedení zvolíme. Běžně se volí vedení nejnižšího průřezu, který ještě vyhovuje především z hlediska dovoleného zatížení a úbytků napětí ke spotřebiči, i když by z mnoha důvodů bylo vhodnější volit průřezy vodičů větší.

Pouze v průmyslových provozech, v nichž jsou elektrická vedení zatěžována téměř trvale a v nichž se očekává, že zařízení bude v provozu alespoň 10 let, se uvažuje také hledisko stárnutí izolací. Tam je třeba volit nižší zatížení vodičů, tzn. větší průřezy, aby se vedení nezahřívalo na maximální provozní teplotu. Nejenže je to hospodárné, ale i z řady dalších hledisek je rovněž výhodné přivést elektrickou energii pro řadu spotřebičů až co nejblíže k místu, nejlépe do centra její spotřeby jedním vedením a tam teprve ji rozdělit do obvodů napájejících jednotlivé spotřebiče nebo jejich skupiny. Rozdělování do jednotlivých obvodů je obecný princip, který se uplatňuje od napájení soustředěných spotřeb velkých výkonů, nejlépe vedením vn, až po napájení jednotlivých spotřebičů z koncových obvodů.

Požadavky z hlediska připojování
Jakým způsobem je třeba spotřebiče připojovat a jaká hlediska je přitom třeba brát v úvahu? Připojené spotřebiče při svém požadovaném provozu a výkonu:

• mají bezpečně a spolehlivě pracovat,
• nemají být nepříznivě ovlivňovány jinými spotřebiči ani vnějšími vlivy ani nemají nepříznivě působit na jiné spotřebiče a na okolí,
• mají být snadno ovladatelné a také snadno připojitelné,
• jejich údržba má být snadná,
• má být možné jejich snadné nahrazení jinými, popř. i výkonnějšími spotřebiči.

To vše při co nejmenších nákladech. Na to pamatují předpisy a k tomu, aby se uvedeným hlediskům vyhovělo, bylo formulováno několik dalších požadavků. Ty je možné splnit většinou poměrně jednoduchými opatřeními. Elektrotechnik obvykle nepřemýšlí o tom, jaká hlediska jím navržený a provedený rozvod splňuje. To, zda jej navrhne a provede správně,
záleží na tom, jak dodržuje příslušné normy, zejména však také na jeho zkušenostech.

Výše uvedené požadavky spolu navzájem souvisí. Jejich splnění se zajišťuje dále uvedenými opatřeními.

---