Jiná nevýhoda tohoto upravení dynam záleží v tom, že slabě indukované magnety i při sebemenším zvýšení napětí na kartáčcích (zvýšením otáček — nestejným chodem pohánějícího stroje) obdrží zvýšený magnetismus, který indukuje opět zvýšené napětí. Kromě toho se napětí zvyšuje s vyšší rychlostí. Následek toho je kolísání napětí a neklid světla. Dynamo, které pracuje s nasycenými magnety, nemůže svůj magnetismus značně zvýšit, i když se počet otáček zvýší nebo sníží. Obrázek ilustruje charakteristické vlastnosti dynama s magnety.

Pro větší náhled kliknout!

Další nevýhodu vylíčíme ve stati o spojení akumulátorů se sítí. Těmto nevýhodám lze čelit zavedením zvláštního druhého dynama, které přidá potřebné napětí a je v chodu jen tehdy, když má být baterie nabita. Toto dynamo je poháněno transmisí nebo elektromotorem, má zvýšitelné napětí k potřebné hodnotě a je při nabíjení baterie spojeno s hlavním dynamem za sebou. Také je možné baterii rozdělit a máme nyní zvláštní způsob zapojení baterie k dynamu, aby bylo možné nabíjet při normálním napětí, o čemž si pohovoříme v jedné z dalších kapitol o nasycených a nenasycených bateriích.

Již jsme několikrát slyšeli, že akumulátor má jiné napětí ve stavu vybitém a jiné ve stavu nabitém. Nelze tudíž bez dalších opatření připojit nabité baterie k síti, protože v síti je nutné vždy udržovat určité napětí. Například 66článková baterie má v nabitém stavu po ukončení nabíjení pro článek 2,3 V, t. j. dohromady 66 x 2,2 V, t. j. 152 Voltů. 

V síti potřebujeme mít jen 120 Voltů, tudíž je třeba z těch 66 namontovaných článků 66 - 52, t. j. 14 odepnout. K tomu účelu máme konstruovaný přístroj, který se nazývá zařazovač článků akumulátorových. Klesne-li nyní při vybíjení napětí, musíme jeden článek přidat a tak postupně, až dojdeme k poslednímu článku. Těmto článkům, které postupně připojujeme k síti, říkáme články připojovací (14 dle příkladu), ostatních 52 tvoří kmen baterie.

Positivní a negativní pól baterie jsou připojeny k síti, a za tím účelem je do olovněných lišt spojit jednotlivé články mezi sebou pomocí zaletovaných přívodních drátů, stejně tak od každého článku připojovacího (či regulačního). Připojovací dráty jsou všechny buď pozitivní nebo negativní, v závislosti na tom, ke kterému konci baterie byly připojeny.

Zařazovač je přístroj s otočnou klikou kolem čepu, jež se pohybuje přes kovové destičky, které jsou spojeny s přívodními dráty.

Pro větší náhled kliknout!

Přívod vede do čepu "0" a přes kovovou kliku do kontaktu, na kterém právě klika leží. Pokud by kontakty ležely tak blízko u sebe, že by se klika pohybovala z jednoho kontaktu na druhý a mezitím by přerušila proud, došlo by k silnému jiskření na kontaktech a světlo by zhasínalo. Tedy toto se nesmí stát. Pokud by šířka kliky byla provedena tak, aby před opuštěním jednoho kontaktu již spojila se druhým, došlo by k momentálnímu spojení jednoho článku přes okraj kliky, který by se mohutným proudem vybíjel.

Pro větší náhled kliknout!

Následující uspořádání ukazuje, jak lze oběma problémům zabránit. Při přechodu z jednoho kontaktu na druhý se mezi hlavní kontakty vsune ještě jeden pomocný kontakt spojený s jedním z hlavních odporovou spirálou. 

Pro větší náhled kliknout!

Když se klika posune z kontaktu 1 na 2, nejprve se dostane na pomocný kontakt a poté leží klika na pomocném a obou hlavních kontaktech. Proud článku 1 prochází kontaktem 1, odporovou spirálou, pomocným kontaktem a klikou síla proudu nyní závisí od velikosti odporu "o". Odpor je možné také vložit jen jeden při uspořádání podle obrázku. 

Pro větší náhled kliknout!

Proud jde po klice k čepu. Když se klika posune dále, udělá kartáč "b" kontakt na 2 a proud jde od kontaktu 1 do čepu "O", ke kartáči "c", k liště k odporu a z lišty kartáčem "b" do 2. V klidu musí vždy kontakt "a" ležet plně na nějakém kontaktu (1, 2, 3 atd.). Jiné uspořádání je naznačeno na tomto obrázku:

Pro větší náhled kliknout!

Odpor je umístěn mezi izolované kontakty kliky a jeho působení je zřejmé z výkresu. Odpor musí být dimenzován tak, aby nepřekročil dovolenou vybíjecí intenzitu baterie (w = e/i, kde e je napětí a i je proud, přičemž e je obvykle 2 V na článek a i závisí na velikosti článku).

Počet připojovacích článků se řídí tím, zda se má ze baterie svítit po nabíjení, nebo současně při nabíjení. Počet článků hlavní baterie se určuje pro baterii, která má působit až po nabíjení, a to dělením normálního napětí zařízení 2,3 V, t. j. maximálního napětí článků po nabíjení. Má-li se současně s nabíjením svítit, je tento počet dělen 2,7 V (konečným napětím článku při nabíjení). Z toho je vidět, že ve druhém případě vyjde mnohem více připojovacích nebo regulačních článků. V tomto případě jsou potřeba dvě kliky, jedna pro přívod nabíjecího proudu, zatímco druhá vybíjecí klika se nastaví na ten kontakt zařazovače, který v daném okamžiku ukazuje normální napětí. Jedna klika se posouvá rukojetí, druhá kolečkem. Spirály z odporového drátu jsou vidět, stejně jako obě kontaktní pera.

Pro větší náhled kliknout!

Obrázek ukazuje jednoduchý zařazovač, na němž jsou jednotlivé popsané části velmi jasně zobrazeny. Je to zařazovač na silný proud. O automatických zařazovačích bude pojednáváno v jiné kapitole.

Popisované přístupy dnes působí zbytečně komplikovaně a potenciálně méně bezpečně. Dnešní systémy jsou navrženy tak, aby byly co nejbezpečnější a automatizované, s pokročilými bezpečnostními funkcemi a jednodušším ovládáním. Ale tak se tehdy opravdu žilo!