Umělkyně ta zazpívala píseň do hlásné trouby fonografu, voskový válec se jí ihned zmocnil a přenesl ji na vodič uhlový velice citlivý pro elektrický proud. Mocná batterie jevila svůj účinek na vlny zvukové a přenesla je podzemním kablem až do Filadelfie, kde bylo četné poslucháčstvo shromážděno v ústavě Franklinově, aby naslouchalo koncertu.

Sledujme píseň na její cestě a pozorujme změny, které musí podstoupiti, než tuto zajímavou pouť vykoná.

Zpěvačka vyluzuje tóny, které uvádějí ve chvění diafragmu prvního fonografu, umístěného v Novém Yorku. Chvění to vrývá se jehlou do voskového válce. Zvuk jest ustálen a úloha zpěvačky dokončena. Nyní se na prvním fonografu melodie reprodukuje, tím že hrot zvuky vydávající přeska­kuje přes hrbolky a blánu mluvící do chvění přivádí, jež opět na vzduch se přinášejí a narážejí na desku přenášeče s uhlí­kem Edisonovým (viz, co řečeno jest o telefonu Edisonově), jejž uvádějí v pohyb. V uhlíkovém přenášeči mění se odpor, čímž způsobuje se změna v intensitě proudu, vyvozovaného batterií — stále ještě v Novém Yorku — procházejícího drátem cívky indukující. Ve vedlejší cívce indukují se proudy vlnivé proměnné intensity velkého napjetí (velké síly elektromotorické). Tyto procházejí spo­jením mezi Novým Yorkem a Filadelfií a přicházejí do Edi­sonova elektromotografu (Viz, co dříve řečeno bylo při telefonu.) Proměnné tyto proudy způsobují mezi vápenným válcem a platinovým plíškem proměnné tření, jež se prozrazuje současným chvěním blány s ním spojené. Z této přechází opět na okolní vzduch a nápěv zazpívaný v Novém Yorku jest přenesen do Filadelfie.

Jest však příliš slabý, že by nebyl slyšitelný pro celé poslucháčstvo i bylo pomýšleti na jeho sesílení. Elektromotograf jest umístěn před druhem fonografem, jenž vlnivý pohyb vzduchu přejímá. Tím jest nápěv telefonografován. Zapsané zvuky nechají se opakovati pomocí druhého hrotu mlutící blanou, která je na vzduch přenáší. Vlnivý ten pohyb opět působí na nový uhlíkový přenášeč Edisonův, jenž mechanicky se chvěje, čímž se mění odpor, jejž klade uhlík proudu nové batterie místní (ve Filadelfii). Tím opět vzniká vlnivý proud ve hlavní cívce, který indukuje ve vedlejší cívce proudy většího napjetí. Tato indukční cívka jest spojena s novým elektromotografem. V tomto proměnné proudy způsobují proměnné tření, jež uvádí ve chvění desku, a vibrace desky přenáší’se konečně na vzduch a tímto donášejí se do uší užaslých posluchačů, kteří se kochají písní, zazpívanou v Novém Yorku.

Při patnácté proměně jest telefonická úloha dokončena a bylo by jen zapotřebí přiložiti ucho k nálevce fonografu na přijímací stanicí. Všecky přístroje od 15—21 mají za účel sesíliti zvuk, aby byl slyšitelný celému poslucháčstvu. Tvoři pravý megafon (velkozvuk). Jest to asi to, co jest mikroskop pro světlo. Ačkoli píseň tak dlouhou cestu a tak četné proměny podstoupila, přece bys myslil, že máš před sebou krásnou zpěvačku a slyšíš vycházeti píseň tu z jejích růžových rtíků.

---

Úryvek knihy Edison, jeho život a vynálezy. Emil Dürer, Vydala knihtiskárna Josefa Vilímka v roce 1892.

---

Docela by mě zajímal Edisonův postoj k vývoji technologií dnes. Mám na mysli nikoliv jeho původní myšlení, ale myšlení Edisona v roce 2023. Byl by něco jako Steve Jobs, či Elon Musk? Nebo by uvažoval jako standardní podnikové kolečko v soustrojí?