Mnohé velmi složité vědecké záhady, které se zdají být nerozluštitelné, mají základ v jednoduchém principu. Po týdnech, měsících, dokonce letech, si velcí učenci lámou hlavu nad otázkou, která mezi nimi vznikla. Někdy potkají obyčejného člověka, který jim několika slovy poskytne řešení, po kterém tak dlouho pátrali. Nejenže jim poskytne řešení, ale také jim ukáže, jak snadno by se k řešení dalo dojít. Ve vědě moderní bylo takto řešeno již nejedno téma.

Celý svět zná příběh o vejci, které Kolumbus postavil na špičku. Nikdo to před ním nedokázal a když se mu to podařilo, celý svět volal: "To není těžké; to by každý dokázal. Ale vždy je tu nějaké 'ale' – na to jsme si nevzpomněli." A pak se najde spousta výmluv, proč se to ostatním nepodařilo.

Mistr Edison jednoho dne přijal návštěvu slavného fysiologa, s nímž dlouho diskutoval o meteorologických pozorováních; v mnohých věcech se neshodovali. Rozdíl názorů byl někdy tak velký, že naši vědci v jednom okamžiku uzavřeli podivnou sázku.

Edison dal učenci velmi tvrdou hmotu a vsadil se, že se mu nepodaří ji za čtyřiadvacet hodin přefiltrovat. Učenec sázku přijal. Po uplynutí čtyřiadvaceti hodin byl učenec plný úzkosti; nemohl hmotu rozpustit, a když se blížil konec stanovené lhůty, hmota byla stále stejně tuhá. Edison, v dobré vůli, mu nabídl ještě jeden den pro další pokusy.

Když učenec přiznal porážku, Edison se usmál. V méně než deseti minutách ukázal svému slavnému kolegovi jednoduchý způsob, jak hmotu přefiltrovat. Přiblížil hmotu ke dvěma Bunsenovým hořákům, hmota se rozpustila na kapalinu a snadno prošla filtrem.

Učenec chtěl vznášet námitky, ale Edison mu odpověděl: "Člověk, který vynalezl 'kdy' a 'proč', byl schopen z plev udělat zlato." Učenec musel uznat porážku a přiznat, že Edison sázku vyhrál.

---

Úryvek knihy Edison, jeho život a vynálezy. Emil Dürer, Vydala knihtiskárna Josefa Vilímka v roce 1892.