Unie elektrotechniků   ČR  a  sjednocování  elektrotechniků.
V poslední době se opět dostává do popředí a na diskusní stránky portálu Elektrika.cz i mezi „nediskutující“ elektrotechniky otázka nutnosti či zbytečnosti společenstev, cechů, svazu, nebo unií, které sdružují profesionály. Opět vznikají obavy z „molochů“ a čerpání peněz z kapes elektrotechniků ve prospěch jedinců, „samozvanců“ či „důchodců, kteří se potřebují zviditelnit“. Je opět kladena otázka „co z toho budu mít, když budu členem?“ Odpověď se nabízí jednoduchá „ nic, pokud členem nebudeš, nepohlídáš si svou účastí zneužití Tvých peněz a svou vlastní aktivitou nepohlídáš vznik „molochů“. Ve skutečnosti je to složitější.

Pokusme si nejdřív položit podobné otázky a hledat na ně odpovědi.

• Co z toho budu mít?
• Jak je to s členstvím? Bude, má být, není nutné aby bylo členství povinné?
• Kdo bude moci být členem?
• Bude se cech zabývat pouze odbornou stránkou nebo i ekonomickou?
• Jak je to s právní pomocí a ochranou člena?
• Jaká bude finanční zátěž? Kolik to bude stát a co za své peníze dostanu?
• Zajistí mi cech práci či zakázku?
• Kdo a jak zabrání vzniku „ molochu“, jak lze zabránit „diktatuře“ majetných nebo „zvolených“?
• Kdo a jak mi zaručí, že se nezklamu v členství jako dřív, když jsem již v cechu byl?
• Co s těmi, kteří odmítnou být členy, aby i nadále se mohli chovat „nemravně“?

Mám dojem, že pokud najdeme odpovědi na tyto otázky, nemusíme již klást další, i když se jim bránit nebudeme.

Pokusím se postupně na otázky odpovědět. Upozorňuji, že vycházím z mého subjektivního názoru a z praxe cechmistra Elektrotechnického cechu Liberec (tuto funkci vykonávám od roku 1990) a předsedy Unie elektrotechniků ČR ( od roku 2003), která již cechy a svazy sdružuje.

Co z toho budu mít?
Profit z členství mají jen ti, kteří se alespoň občas zúčastní, sdělí své potřeby a vyžadují jejich naplňování. Aktivní členové cechu nemají problémy např. se zajištěním povinných školení vyplývajících ze Zákoníku práce, bezpečnosti práce ve výškách, bezpečnost v silniční dopravě, 1. pomoci a v požární ochraně na stavbách. Pro ty, kteří to nemají zajištěno individuálně to zajišťuje cech. Členové cechu, kteří o to projevili zájem, nemají problém s metrologií, „cejchování“ si sice zaplatí, ale vědí kdy a kde. Dále školení a přezkoušení dle vyhl. ČÚBP č. 50/78 Sb.. Můžeme spolu s ing. Melenem v provokativních otázkách a odpovědích polemizovat o nutnosti či přebytečnosti některých legislativních předpisů, pokud však platí, je nutné je dodržovat. Ta polemika je dobrá, může připravit jejich novelizaci nebo náhradu po jejích zrušení. Má otevřít širokou diskusi a sjednotit názory. Zatím ale platí v platném znění zákon č. 22/97 Sb., příslušná nařízení vlády a ČSN. Např. ČSN 35 7107 část 3. „rozváděče do míst určených pro laickou obsluhu“. Mohu polemizovat o nutnosti typové zkoušky, mohu mít svůj názor na závaznost norem, v tomto případě však typovou zkoušku mít musím a v případě cechu v Liberci ji zájemci již od roku 1999 mají. Zajišťuje a objednává u EZÚ Praha za zvýhodněnou cenu cech.    

Jak je to s členstvím?
Členství v cechu mát být dobrovolné. „Vynutit“ si členství může cech svou aktivitou a službami, které za peníze členů bude zajišťovat nebo provádět sám svými aktivními členy. Zde si je však nutné uvědomit, že si profesionál nemůže jen některé služby koupit. Příprava těchto služeb stojí peníze a čím víc osob se bude o „dílo“ zajímat, tím bude levnější. Pokud si službu objedná jen několik členů, uhradí alikvotní část, další zájemce musí uhradit stejně a může nastat problém, že na něj služba nezbude.

Kdo bude moci být členem?
Za předpokladu dobrovolného členství jen ti profesionálové, kteří o členství projeví zájem a splňují požadavky Statutu daného cechu. V Liberci se žádá živnostenský list a trestní bezúhonnost v oblasti podnikání. V Unii elektrotechniků ČR ( dále jen UE ČR) je zaváděn v jejím krajském uspořádání (Krajská unie elektrotechniků /KUE/) nový termín „registrace“.
Jedná se registraci profesionála, bez ohledu na vlastnictví živnostenského listu, do vybraného systému. Do systému vzdělávání, systému kvality nebo sytému bezpečnosti - BOZP a PO. Výběru systémů adepta registrace odpovídá i výše registračního poplatku. Členský příspěvek je schválen sněmem, tedy těmi, kteří se sněmu zúčastní. Při veškerém rozhodování v cechu platí zásada, že platí hlas většiny přítomných a v praxi pak platí, že nejvíce tento hlas většiny kritizují nepřítomní. Dále v cechu platí, že rozhodují o věcech, které jim byly sněmem svěřeny volené orgány cechu tj. cechmistr a rada cechu. V praxi pak rovněž platí, že nejvíc jejich rozhodnutí kritizují ti, kteří se volby nezúčastnili a nemohli tudíž kandidovat natož být zvoleni. Z těchto kritik se pak rekrutují „samozvanci“ či „ důchodci, kteří se potřebují zviditelnit“. Z řad kritiků se málokdy najde dobrovolník, který chce obětovat svůj čas nebo „důchod“ a přijít s lepšími myšlenkami. Z výše uvedeného vyplývá, že členem či registrovaným může být za určitých podmínek každý profesionál v elektrotechnice. Zásadní podmínkou však je, že bude s cechem „žít a dýchat“. Pokud bude jen „papírovým členem“ nebude asi spokojen s činností cechu a časem mu členství pro finanční náročnost bude vadit a může říci ostatním „nic mi to nedalo“.

Bude se cech zabývat pouze odbornou stránkou nebo i ekonomickou stránkou?
Vždy jen odbornou, o té budu mít zvláštní pojednání, ve kterém chci elektrotechnickou veřejnost seznámit se vším, co bylo již uděláno a co dáváme k diskusi. Jinak ekonomika je samostatný obor. Cech nemůže stanovit ceny ani minimální nebo maximální.
Zde platí rčení Vlasty Buriana „chtít to můžete, jen jestli Vám to někdo dá“. Ceny jsou interní záležitostí odběratele a dodavatele. Je tu však jeden velký problém. A to je cesta přímé úměry mezi padající nabídkou od generálního investora ke konečnému investorovi a konečné realizaci montáže. Ten poslední je nakonec rád, že mu něco zbylo a ošidí vlastní bezpečnost a kvalitu montáže. Nic jiného ošidit nelze. Generální investor většinou neví, že jeho peníze zůstaly někde na „útesu“ při pádu k poslednímu dodavateli. Tento nešvar však nelze nastolit k řešení dokud budou elektrotechnici na tyto praktiky upozorňovat v „pivním“ kolektivu.
Pokud se má někoho cech či UE ČR zastat, musí mít sílu v počtu. Musí umět odpovědět na otázku „koho vlastně zastupujete?“ silou aktivních hlasů na svých jednáních a akcích. Nesrovnávejme nesrovnatelné. Povinné členství doktorů a nejednotnost elektrotechniků. Nechci a nepodporuji povinné členství. Nikdo však nemůže chtít po cechmistrovi nebo předsedovi UE ČR aby se ho někde zastal, když jiný jinde mu naznačí něco o „samozvanství“. Zde již odpovídám na další otázku:

Jak je to s právní pomocí a ochranou člena?
Představte si, že přijdu na ČNI a řeknu jim,“normy jsou drahé“. Pokud bych si odpovídal sám ( jsem zvyklý, že „co nemohu vyloučit, s tím musím počítat“)tak: „…pro koho jsou drahé? Pro pár elektrotechniků, které sdružujete? Vždyť cena nevadí vaším nečlenům, oni si nestěžují a je jich víc. Dohodněte se a pak přijďte. Nashledanou!“. A tak by to mohlo být ve všem. Právní ochranu si musím koupit a v praxi není levná. Lze si ji také koupit aktivním členstvím a doložit ostatní veřejnosti, že tu jsme my, elektrotechnici jako „skoro celek“ a ne tisíce  jednotlivců. Zde platí pro všechny elektrotechniky: aktivním členstvím si mohu zvolit takové zástupce, kteří se mne zastanou a budou konat tak, jak potřebuji. Začít však musím u sebe. Pokud by měl cech svého člena chránit případně garantovat jeho činnosti musí ho znát, nebo mít možnost ho poznat. Přípravou pro tyto garance je Značka kvality montáží, která je nyní vzorově zkoušena na třech firmách v Liberci. Pokud se podaří splnit záměr, že přípravné kontroly provede UE ČR prostřednictvím zástupců příslušných cechu, je pak možné těmto firmám poskytnout garance v otázkách kvality a znalostí podnikatelského prostředí.

Jaká bude finanční zátěž? Kolik to bude stát a co za své peníze dostanu?
Členské příspěvky stanoví sněm a registrační poplatek je závislý na tom, co zájemce chce. Každý cech má jiná pravidla a pokud se někdo rozhodne to nějakého vstoupit, dozví se co to stojí a co za to dostane.  O registračním poplatku budu hovořit v jiné souvislosti. I zde však platí, že čím míň toho budu chtít, tím to bude lacinější. Když nebudu chtít nic, nemá cenu být členem nebo registrovaným profesionálem.

Zajistí mi cech práci nebo zakázku?
Odpovídám jednoznačně: NE!
Aktivní členství však může pomoci v orientaci v problému a tím možná i k zakázce či práci.

Kdo a jak zabrání vzniku „molochu“, jak lze zabránit „diktatuře majetných nebo „zvolených“?
Především si je nutné uvědomit, že svou aktivní účastí mohu ovlivňovat úroveň profese. Je nutné zabránit vlivu jedné skupiny tím, že „zvolení“ budu u moci jen na dobu určitou. Předpokládá to však větší počet kandidátů a tím větší angažovanost všech zúčastněných profesionálů. Je nutné zabránit a odmítnout profesní angažovanost jen ze zištných důvodů.
Své „zvolené“ však mohu sledovat jen tehdy, budu-li na ně „vidět“ a pokud je neodvoláme při prvních negativních zjištěních, tak určitě při příštích volbách. Musím se však voleb zúčastnit! Je všeobecně známé, že nejvíc odborníků je v tzv. mlčící většině. Do „elektrické politiky“, jak jsem nazval svou angažovanost v profesi, se pak dostávají buď opravdu zanícení nebo důchodci, kteří „se chtějí zviditelnit“. Jejich zesměšňování částí právě té mlčící většiny je „medvědí službou“ profesi. Kritici sami nemají čas nebo odvahu, z venku kritizují a ne vždy mají pravdu. Jedinou zbraní proti výše uvedeným nešvarům je vlastní angažovanost, alespoň taková, která mi dá informace o dění v profesním subjektu jehož jsem aktivním členem.

Kdo a jak mi zaručí, že se nezklamu v členství jako dřív, když jsem již v cechu byl?
Jak bylo výše řečeno, hodně záleží na vlastní angažovanosti a pravidlech subjektu, zda mi tu angažovanost dovolí. Podmínkou jsou volené a ne jmenované orgány, podmínkou je, aby volené orgány volili angažovaní voliči a pak měli možnost „zvolené“ sledovat. Musíme od kandidátů na řídící funkce chtít aby nám sdělili své vize, své vlastní názory a ty pak sledovat. Musíme zvoleným orgánům zadat úkoly, vyplývající z našich potřeb a požadovat jejich plnění v přesně daných termínech.
Pak nebudu zklamán!

Co s těmi, kteří odmítnou být členy, aby i nadále se mohli chovat „nemravně“?
Budeme se muset naučit využít již dříve používané „prásknout to nesmím, ale nahlásit se to musí“.
Musím však vědět, kdy je jejich chování „nemravné“. Sám musím „vědět“. Dále je nutné přesvědčovat investory, že členové cechů jsou profesionálové v pravém slova smyslu, že mají potřebnou kvalifikaci, potřebné technické vybavení a znalosti, zkrátka, že je pod jejich úroveň chovat se jinak než slušně. Hezky se to vypráví.
Pokud např. na neplacení za poctivě odvedené dílo nenalezne společnost přiměřený trest, bude se „nemravné“ chování vyplácet. Pokud při výběrových řízeních nebude postavena kvalita minimálně na roveň s cenou, bude „nemravně“ podbízená cena výhodná. Zatím ještě nevím jak by se tyto a jiné nešvary daly postihnout nebo nějak řešit. Věřím však, že při silně obsazeném profesním subjektu, ve spolupráci s ostatními subjekty, by se dalo řešení alespoň hledat, i když třeba ne hned najít.

20.10. 2005 Julius Růžička

Jako ilustrativní byly použity archivní fotografie redakce portálu bez přímé návaznosti textu na zobrazené osoby.