Podívejme se na věc z druhé strany, tj. co chce Zákoník práce na zaměstnavatelích

• Podle § 133 odst. (1) písm. e) - zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jejich práce a pracoviště; pravidelně ověřovat jejich znalost a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování.

Je na místě uvést co představují zmíněné pojmy předpoklady a požadavky. Předpokladem k výkonu profese elektro je dosažení určitého stupně vzdělání v oboru viz Příloha 2 a minimální doby praxe viz Příloha 1 Vyhlášky.

Mezi požadavky pro řádný výkon práce je podle mého názoru třeba nezbytně počítat znalosti technických norem, které neupravují výlučně jen otázky týkající se ochrany života a zdraví.

Zaměstnavatelé se podle mého názoru dosud spokojují výlučně s předpoklady svých zaměstnanců pro výkon sjednaného druhu práce (vzdělání, praxe a „mít padesátku“) a zanedbávají, snad z neznalosti rozlišení obsahu těchto pojmů, pravomoc klást na své zaměstnance požadavky pro řádný výkon práce. Stačí se podívat do obsahu pracovních smluv.

Podle mého názoru nevyužívají nástroje, které jim Zákoník práce v tomto směru dává. Konkrétně připomínám ustanovení § 28 – „Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit zaměstnance s právy a povinnostmi, které by pro něho z pracovní smlouvy vyplynuly……….“, dále pak ustanovení § 29 odst. (2): „Mimoto lze v pracovní smlouvě dohodnout další podmínky, na kterých mají účastníci zájem.
Konečně i to, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci podle § 46 odst. (1) písm. e) Zákoníku práce výpověď mj. i tehdy, když nesplňuje bez jeho zavinění požadavky pro řádný výkon práce.

Nebude snad nikdo pochybovat o tom, že by neměl mít zaměstnavatel zájem na tom, aby jeho zaměstnanci měli i znalosti elektrotechnických norem majících bezprostřední vztah k jejich činnosti podle pracovní smlouvy.

Doposud jsem mluvil o zaměstnancích. Je třeba ale zdůraznit, že od doby vydání Vyhlášky se situace podstatně změnila. Máme zde i osoby samostatně výdělečně činné – podnikající fyzické osoby.

S nimi Vyhláška logicky nepočítala. V zájmu každé takovéto osoby by mělo být, stejně tak jako každého zaměstnance, aby si stávající odbornou úroveň nejen udržoval a obnovoval, ba co víc, prohluboval. Prohluboval proto, aby byl konkurence schopný a navíc pro něj platí, že ač je dnes na podnikatelském trhu, tak zítra může být na trhu práce.

Jenomže pro to nejsou státem vytvořeny absolutně žádné podmínky, natož stimuly na těchto osobách nezávislé.

Pokud jde o podmínky platí, že tito se, když už projeví zájem si odbornou způsobilost v elektrotechnice udržet (ač živnostenské úřady po vydání živnostenského listu si „umyly ruce“ a dál je to nezajímá), musí doprošovat, kdo jim „udělá padesátku“.

Pokud jde o stimuly, pak mám na mysli absenci skutečných profesních sdružení a jim odpovídajících nástrojů. To je otázka jiná a bylo by podle mého názoru na těchto osobách samotných, aby si taková profesní sdružení samy vytvořily. V žádném případě nepléduji pro povinné členství v takových sdruženích. Ta musí být založena na dobrovolné bázi a sami jejich členové se musí na jejich náplni a fungování podílet. Dokud si to neuvědomí, pak je to jen jejich škoda.

Aby mně bylo rozuměno, i v takovémto sektoru musí platit stejná pravidla pro udržování, obnovování a prohlubování odborné způsobilosti. Tady je role státu podle mého názoru nezastupitelná v tom, že by jeho prvotním zájmem mělo být, aby ČR na trhu EU uspěla i v tomto směru.
To co jsem uvedl v žádném případě nenapraví byť sebe lépe a sebe pečlivěji vypracované „znalostní standarty“. Matematik by řekl, že to je podmínka nutná, nikoliv dostačující. Tak otázka nestojí. Věc potřebuje systémovou změnu.

Jestli-že jsem se zmínil o nezastupitelné úloze státu, neznamená to, že by to měl být on, kdo by v záležitostech odborných způsobilostí (nejen v elektrotechnice) měl rozhodovat jakkoliv pojmenovanou organizací. Stát pro systémovou změnu musí vytvořit podmínky.