Vyhláška č. 50/1978 Sb., v platném znění, dále jen „Vyhláška“, vznikala za určitých společenskopolitických podmínek a jim také byla a musela být poplatná. Jako ilustrativní příklad jistě stačí připomenout její ustanovení § 12 Povinnosti organizace. Konkrétně jeho odst. (1), které coby relikt socialismu (tj. ona kontinuita právního řádu), ukládá (POZOR povinnosti lze v právním státě ukládat toliko zákonem) organizacím (dnes právnickým osobám, tj. zaměstnavatelům) povinnost:

• „zajišťovat trvalé zvyšování odborné úrovně pracovníků uvedených v této vyhlášce, soustavné doplňování jejich znalostí v souladu s nejnovějšími poznatky vědy a techniky, zejména v oblasti předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, včetně technických norem, souvisejících s jejich činností“.
• Pamětníkům se jistě vybaví, že je to text nápadně připomínající závěry x-tého sjezdu KSČ: ……..zajišťovat trvalé zvyšování životní úrovně pracujících.

Jen trochu právně vzdělaný čtenář musí konstatovat, že takováto „povinnost“ se díky slovíčku “organizace“ nemůže vztahovat na fyzické osoby provozující podnikatelskou činnost, tedy na "podnikající fyzické osoby".

Kdyby tomu tak mělo být, pak by uvedené ustanovení muselo kopírovat text prvního odstavce § 3 zákona č. 174/1968 Sb., v platném znění, dále jen „zákon o SOD“, kde se jasně hovoří o dvou kategoriích subjektů provozujících podnikatelskou činnost.
Tím neříkám, že v době jejího vzniku a v dalším období neměla svůj význam. Jiná je otázka, zda již v té samé době v sobě neměla skryté „čertovo kopýtko“. Vím řekne si čtenář, „po bitvě je každý generálem“, ale mně nejde o pustou kritiku již beztak právně vyprchlého dokumentu. Jde mi o to, jak dál v dnešní době, kdy se stále více množí, neříkám že neoprávněné, hlasy co bude s „padesátkou“. Stejně tak jako jsou z různých stran předkládány různé návrhy na její „novelizaci“^(1.).

Ty samy o sobě věc nenapraví neboť nevychází z podrobné analýzy věci jako takové. Je třeba již na začátku říci, že „vyřešení padesátky“ nemůže stát samo o sobě izolovaně. Vyhláška jako taková zapadala a dnes stále zapadá do soustavy (nechme v této chvíli stranou její nedokonalost a nekoncepčnost) kterou se stát snažil regulovat oblast bezpečností práce a technických zařízení.
Stejně tak je důležité již v úvodu říci slovy § 1 odst. (1) co vlastně stanovovala. Tak tedy:

Vyhláška stanoví stupně odborné způsobilosti (dále jen "kvalifikace") pracovníků, kteří se zabývají obsluhou elektrických zařízení nebo prací na nich (dále jen "činnost"), projektováním těchto zařízení, řízením činnosti nebo projektování elektrických zařízení v organizacích, které vyrábějí, montují, provozují nebo projektují elektrická zařízení, nebo provádějí na elektrických zařízeních činnost dodavatelským způsobem; dále stanoví podmínky pro získání kvalifikace a povinnosti organizací a pracovníků v souvislosti s kvalifikací.

Upozornění:
Podle § 1 odst. (1) Vyhlášky bylo třeba pro účely této vyhlášky rozumět činností, v souladu s názvoslovnými pojmy uvedenými v ČSN 34 3100, na kterou se Vyhláška v tomto odstavci odkazem 1) odvolávala, obsluhu nebo práci na elektrickém zařízení, tak jak jsou obsaženy v legislativní zkratce platné pro tuto vyhlášku. Nelze ji proto zaměňovat s podnikatelskou činností ve smyslu zákona o SOD.