Jak se v praxi ukázalo, tato možnost, spolu s nestanovením jednotného a povinného obsahu zkoušky, vedla ve svém důsledku k poklesu úrovně váhy vydávaných osvědčení. Vysvětlení je prosté. Jako první přichází v úvahu to, že „Zkušební“ komise ověřovaly znalosti jen toho, co její jednotliví členové znali. Jako druhé pak fakt, že organizace vysílající svého zaměstnance ke zkoušce do jiné organizace nepřipojovala k žádosti výčet svých požadavků, které na svého zaměstnance klade nebo hodlá klást.

Otázka 1.
K čemu takové osvědčení potom je? A dodávám, když ani samo o sobě, i kdyby bylo vystaveno na podkladě řádně provedené zkoušky, se všemi náležitostmi (náležitosti podle vzoru v příloze 3 Vyhlášky) nedává tomu, kdo má při změně pracovního poměru pracovníka rozhodnout o rozsahu jeho zkoušky, popřípadě potvrdit platnost předloženého osvědčení i pro podmínky nového zaměstnavatele, věrohodný podklad k takovému rozhodnutí. Tou věrohodností myslím relevantní informaci o tom, co bylo skutečně předmětem zkoušky anebo přezkoušení. A i kdyby se to nějakým způsobem dověděl, tak nakonec zjistí, že rozhodně ve věci znalostí toho co uvádí Vyhláška v § 14 odst. (1) písm. b) mu jej stejně nemůže uznat neboť u nového zaměstnavatele nemohou prakticky existovat shodné podmínky, jako u zaměstnavatele předchozího. Ve stejné situaci je i pracovník živnostenského úřadu při posuzování dokladů k vydání živnostenského listu.
Odpověď
K ničemu.

Otázka 2.
Myslíš si čtenáři, že znalost předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na elektrickém zařízení, tedy toho, jak se má každý elektrotechnik z hlediska ochrany svého života a zdraví chovat při činnosti jím vykonávané, může být odstupňována? Jinými slovy, ten co má § 5 toho může znát a umět v tomto směru nejmíň, ten co má § 6 víc, ten kdo má § 7 ještě víc a teprve ten kdo má § 8 už je tak znalý, že se mu při práci nemůže již nic stát a dokonce může z tohoto pohledu řídit i jiné pracovníky?
Odpověď
Já to tak nevidím. Podle mne může být a také je odstupňována pouze znalost řemeslná, dovedná, která je posléze vyjádřená v zařazení pracovníka do příslušného stupně odměňování. A mám k tomu krom svého názoru dva protiargumenty.
Argument první – právní.

Je jím odst. (4) § 135 Zákoníku práce, který říká: „Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance.

Zaměstnanec je zejména povinen:

• a) účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem v zájmu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a podrobit se ověření jejich znalostí,
• c) dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele,
• e) dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, …..“.

Argument druhý – citace z dosud platné ČSN 34 3100 čl. 15 – práce s dohledem: „….. Při této práci odpovídají za dodržování bezpečnostních předpisů pracující.“
Vzpomeň si čtenáři na ustanovení čl. 161 a čl. 166 téže normy kde se říká, že práce na el. zařízení (jak nn, tak i vn, vvn a zvn) bez napětí může konat jak osoba znalá, tak i osoba znalá s vyšší kvalifikací sama. Jinými slovy platí, že obě takto odborně způsobilé osoby musí mít z hlediska bezpečnosti práce stejné znalosti!
Někdo by mohl namítnout, ale máme přece druh prací (podle čl. 167 – 169), kdy nad osobou znalou musí být dohled nebo dokonce dozor.
Ano, má pravdu, ale v zápětí kladu další otázku.