Začátek nové éry normalizace, po převratu 1989, byl charakterizován dědictvím asi 25 000 titulů celostátně platných závazných norem, ukončením spolupráce se Stálou komisí pro normalizaci RVHP a orientací na evropské normy, v souladu se zahraničně politickou orientací ČSFR. Z asociační dohody uzavřené mezi ČSFR a Evropským společenstvím (ES), později mezi ČR a ES, vyplynul závazek harmonizovat národní legislativu, normy a technické předpisy s evropskými, jako podmínka přidruženého a později plného členství v Evropské unii (EU).Přechod na nezávazné normy, založené na dobrovolné shodě zúčastněných stran, jedna z dalších podmínek EU, byl výsledkem zásadní změny v chápání poslání technické normalizace v demokratické společnosti, charakterizované mj. tržním hospodářstvím. To vyvolalo i potřebu nové právní úpravy normalizace, která je předmětem zákona č.142/1991 Sb., o čs. technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Do nabytí účinnosti tohoto zákona byly normy schvalovány všeobecně jako závazné, od 15.5.1991 zásadně jako nezávazné. Zákon rovněž jednorázově ukončil závaznost čs. státních norem k 31.12.1994. Tím byl učiněn první rozhodující krok k postupnému dosažení plné kompatibility soustavy českých norem s dobrovolnými evropskými normami (EN) a členských zemí EU.Rozpad čs. federace vyvolal nutné změny v organizační úpravě. Ty se promítly do zákona č. 20/1993 Sb.Současná úprava národní technické normalizace je dána zákonem č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky. [7] Tímto zákonem se zabývám blíže v kapitole 5.1.

Organizační uspořádání národní normalizace

Současná právní úprava vychází z již zmíněného zákona č. 22/1997 Sb. Ústředním orgánem státní správy je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO), jeho výkonným orgánem Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) a národní normalizační organizací, pracující na základě pověření MPO je Český normalizační institut (ČSNI). [11]