Československá (česká) normalizace po roce 1989

Začátek nové éry normalizace, po převratu 1989, byl charakterizován dědictvím asi 25 000 titulů celostátně platných závazných norem, ukončením spolupráce se Stálou komisí pro normalizaci RVHP a orientací na evropské normy, v souladu se zahraničně politickou orientací ČSFR. Z asociační dohody uzavřené mezi ČSFR a Evropským společenstvím (ES), později mezi ČR a ES, vyplynul závazek harmonizovat národní legislativu, normy a technické předpisy s evropskými, jako podmínka přidruženého a později plného členství v Evropské unii (EU).Přechod na nezávazné normy, založené na dobrovolné shodě zúčastněných stran, jedna z dalších podmínek EU, byl výsledkem zásadní změny v chápání poslání technické normalizace v demokratické společnosti, charakterizované mj. tržním hospodářstvím. To vyvolalo i potřebu nové právní úpravy normalizace, která je předmětem zákona č.142/1991 Sb., o čs. technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Do nabytí účinnosti tohoto zákona byly normy schvalovány všeobecně jako závazné, od 15.5.1991 zásadně jako nezávazné. Zákon rovněž jednorázově ukončil závaznost čs. státních norem k 31.12.1994. Tím byl učiněn první rozhodující krok k postupnému dosažení plné kompatibility soustavy českých norem s dobrovolnými evropskými normami (EN) a členských zemí EU.Rozpad čs. federace vyvolal nutné změny v organizační úpravě. Ty se promítly do zákona č. 20/1993 Sb.Současná úprava národní technické normalizace je dána zákonem č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky. [7] Tímto zákonem se zabývám blíže v kapitole 5.1.

Organizační uspořádání národní normalizace

Současná právní úprava vychází z již zmíněného zákona č. 22/1997 Sb. Ústředním orgánem státní správy je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO), jeho výkonným orgánem Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) a národní normalizační organizací, pracující na základě pověření MPO je Český normalizační institut (ČSNI). [11]