Jistě jste se s nimi již setkali při návštěvě našeho pohraničí. Betonová torza, mnohdy vypadající hrůzně, mnohdy je na nich zřetelná snaha nadšenců o zrekonstruování do původní podoby. 

Kdysi chlouba naší technické vyspělosti, která nejenom v době před druhou světovou válkou zasáhla do dějin Československa, dnes němě vypovídá  o národní hrdosti, o zradě a o pozdějším strachu mocipánů před nočním strašákem.

Jedná se o vojenské stavby pohraničního opevnění z let 1936-38, stavěné s maximálním finančním i pracovním nasazením, za použití tehdy nejvyspělejší techniky. 

Němečtí fašisté si na něm tehdy měli vylámat zuby. Nevylámali. K bojům na opevnění nikdy nedošlo. Politickým rozhodnutím cizích státu museli naši vojáci bez jediného výstřelu opustit pohraničí a tedy i tehdy ještě nedostavěné pevnosti. 

Po válce ztrácí opevnění pomalu svůj význam, až v 80 letech si na něj vzpomněli tehdejší prominenti a začali tvrz Hanička (v Orlických horách) přestavovat na moderní protiatomový kryt federálního ministerstva vnitra. Ani nyní nebylo dílo na tvrzi dokončeno. V roce 1994 je kryt shledán jako bezvýznamný a stavba zastavena.

My se ohlédneme - jak jinak na tomto serveru - za sdělovacími rozvody v těchto stavbách. 

Pro zájemce o bližší obecné informace problematiky opevnění (koncepce stavby, bojové poslání a úkoly atd.) z let 1936-38 uvádím soupis literatury a www stránek, ze které byli částečně čerpány některé odborné informace.

Koncepce

V druhé polovině 30 letech dvacátého století byla tehdejší Československá vláda postavena před úkol, jak řešit obranu našeho státu při vyhrocené politické a vojenské situaci v Evropě 

Z možných návrhů byla vybrána výstavba souvislé linie opevnění.

Dle vzorů z ostatních států (zejména Francie), zeměpisné poloze a tvaru republiky, spojeneckých dohod a vlastních zkušeností při výstavbě byla řešena obranná linie opevnění, která sestávala z několika typů bojových objektů.

Lehké objekty, 

v opevněném pásmu tvořily souvislý řetěz kulometných stanovišť v jednom nebo dvou sledech. První sled tvořil souvislou palebnou přehradu, se střílnami pro kosou palbu, druhý sled byl posilový se střílnami pro čelní palbu.

Telefonní, ani jiná sdělovací síť zde nenašla uplatnění, přednost byla dána opticko-akustické signalizaci.

Objekt lehkého opevnění,

klikni na obrázek pro zvětšení a popis.

Těžké objekty,

měli v opevněném pásmu plnit specifické úkoly. Dělí se podle bojových palebných úkolů (pěchotní, dělostřelecké atd..), odolnosti proti ostřelování (tloušťka železobetonových stěn) a způsobu začlenění do terénu (příčný, lomený).

Podmínkou úspěchu v obranném boji této linie byla součinnost všech článků opevněného pásma. Vzájemný a nepřetržitý styk měla zajistit stálá telefonní síť. 

Do každé stavby těžkého opevnění byl přiveden telefonní kabel, byla zde řešena místnost pro telefonní technologii, v osádce každého objektu nechyběl telefonista.

 Objekt těžkého opevnění,

klikni na obrázek pro zvětšení a popis.

Tvrze

Dělostřelecká tvrz se stala nejmohutnějším prvkem pevnostního systému. Jednalo se o soustavu několika objektů těžkého opevnění (různých bojových a palebných úkolů), z nichž jeden (vchodový) byl určen pro zásobování. Všechny tyto objekty hluboko v podzemí spojovaly chodby, doplněné mnoha sály určenými k uskladnění munice, potravin a ubytování osádky.

Přívod telefonního kabelu byl řešen do dvěma, zcela nezávislými a oddělenými kabelovými vstupy. V podzemí tvrze byl řešen vnitřní telefonní rozvod do každého bojového objektu a do vybraných místností v podzemí.

 Vchodový objekt a spojovací chodba tvrze,

klikni na obrázek pro zvětšení a popis.

Původní sdělovací síť z let 1936-38

Spojení v těžkém opevnění zabezpečovala stálá kabelová telefonní síť.

Spojení kabelem bylo spolehlivé, umožňovala prakticky neomezený dosah vysílání a přijmu. Bez přímého napojení na kabel nešlo v podstatě korespondenci rušit, odposlouchávání bylo ztíženo až vyloučeno. Hloubka uložení kabelu (2m) eliminovala přerušení palbou.

Telefonní kabelová síť byla poměrně rozsáhlá, zcela nezávislá na veřejné telefonní síti. Pouze v některých místech bylo provedeno napojení pevnostní sítě na sdělovací síť pošty.

Kabeláž telefonní sítě pro linii opevnění sestávala příček a spojovacích os.

První telefonní příčka je vedená ve vzdálenosti 0.2-2.5km od linie objektů těžkého opevnění. Z této telefonní příčky byly napojeny vlastní objekty. 

Druhá telefonní příčka je vedená ve vzdálenosti 2.5- 7km od linie objektů těžkého opevnění. Mimo jiného zajišťovala i případné odklony vlastního rozpárování sítě, při případném poškození první telefonní příčky.

Spojovací osy propojovali první a druhou telefonní příčku, ve vzdálenostech 5-6km.

Na kabelových trasách a v místech jejich křížení (tedy křížení spojovacích os a telefonních příček) byly budovány robustní železobetonové kabelové komory a studny, zapuštěné do svahu či pod povrch. V těchto komorách byly osazovány rozvaděče pro možnou libovolnou konfiguraci sítě, tedy trasu a kapacitu jednotlivých hovorových tras mezi vnitrozemím a mezi bojovými objekty. Plánována byla konfigurace fyzickým ranžírováním na zařízení podobné kabelovým závěrům.

Konstrukci kabelových objektů A, B, a C si můžete prohlédnout po kliku na písmeno. 

Situační výkres z dokumentace kabelové sítě,

klikni na obrázek pro zvětšení a popis.

Kabelové objekty byly číslovány (viz. předchozí obrázek), čímž byla umožněna přehledná a snadná orientace, a možnost jakékoli změny konfigurace sítě v libovolném místě v průběhu vývoje obranných bojů.

Z kabelových objektů byl řešen vývod pro polní vedení. Toto polní vedení se napojovalo na síť opevnění a bylo plánováno jeho příležitostné využití v případě přesunu bojů mimo linii opevnění.

Exteriér a interiér kabelových komor si můžete prohlédnout (i s popisem) po kliku na obrázek. Zdokumentován je jejich současný stav.

Zaústění zemního kabelu do podzemí bojových tvrzí bylo řešeno přes horní a dolní kabelovou komoru. Každá z tvrzí měla mít minimálně dva zcela samostatné a půdorysně oddělené kabelové vstupy. Toto bylo řešeno z důvodu možnosti spojení i v případě poškození jednoho vstupního kabelu během obranných bojů.

Horní kabelová komora byla běžná komora typu "B", která měla kabelový prostup vedený i směrem do podzemí. Tento prostup, nebo-li pažnice byla vedena kolmo do pozemí, kde ústila do spodní kabelové komory. Spodní kabelové komora byl jakýsi výklenek ve spojovací podzemní chodbě tvrze. 

V sestupu do podzemí byl kabel upevněn na závěsném ocelovém laně, aby prověšováním vlastní vahou kabelu nedocházelo k poškozování žil kabelu. Ve spodní kabelové komoře bylo uvažováno napojení na vlastní telefonní rozvod tvrze.

Nedokončená spodní kabelová komora,

klikni na obrázek pro zvětšení a popis.

V kabelové telefonní síti byly využívány  8 žilové až 200 žilové kabely.

K objektů těžkého opevnění byly vedeny zpravidla 16 žilové kabely, ke tvrzím 28 - 76 žilové kabely, vyšší kapacity žil byly využívány na telefonních příčkách a osách.

Kapacita žil byla dimenzována s poměrně velikou rezervou, během bojů se uvažovalo okamžité přepojení při poškození některých párů v trase.

Ke stavbě sítě byly využívány tehdy běžné sdělovací kabely s papírovou izolací, olověným pláštěm a ocelovým pancířem.

Kabel byl u pevnostní linie ukládán do hloubky 2m, ve vnitrozemí do hloubky 1m. Jeho uložení tvořilo sinusovku, počítalo se z délkovou rezervou. V případě zásahu do výkopu měl kabel vůli přizpůsobit se tlakovým následkům exploze.

Sdělovací síť obranného pevnostního systému se do odstoupení z pohraničí nepodařilo dokončit. V některých úsecích byla pouze projektována, v některých byly vystavěny kabelové objekty a vykopány kabelové rýhy, někdy dokonce i položeny kabely. Technologií však nebyl vybaven žádný z kabelových objektů.

V případě totálního vyřazení kabelové sítě z provozu, následkem bojových akcí nepřítele byly objekty těžkého opevnění vybaveny záložní sdělovací sítí, kterou tvořil systém zemní telegrafie.

Akce KAHAN

"Kahan" byl krycí název pro přestavbu pevnosti na válečné pracoviště federálního ministerstva vnitra pro boj s vnitřním i vnějším nepřítelem.

Mohutné podzemní prostory největší stavebně dokončené tvrze Hanička (Orlické hory) z let 1936-38 přímo vybízely k vybudování úkrytu pro elitu a prominenty tehdejšího režimu.

O realizaci díla bylo rozhodnuto v létě roku 1979. Finanční náročnost přestavby znamenala daleko vyšší náklady na stavbu, než byla původní stavba z let 1936-38. K zahájení výstavby došlo v květnu 1981.

Moderně vybavené podzemní chodby tvrze,

klikni na obrázek pro zvětšení a popis.

Politické změny v Evropě na konci 80 let a rozpad naší republiky na začátku 90 let minulého století způsobily velký zlom v náhledu na tuto stavbu. Tehdejší priorita výstavby byla posunuta daleko dozadu a v roce 1994 je stavba zcela zastavena. Z finančních důvodů jako neúnosná a z vojensko-politických jako bezvýznamná.

Úkryt byl projektován pro dlouhodobější pobyt asi 300 osob. Celé podzemí bylo přebudováno a osazeno tehdy "moderní" technologií. Využity měli být veškeré prostory podzemí, včetně muničních skladů i bývalých bojových objektů na povrchu. Kromě technologického (energetického, sdělovacího, klimatizačního atd.) zázemí zde měla být řešena společná jídelna, ošetřovna, kanceláře a ubytovny, dále čističe zamořených zdrojů.

Energetický velín,

klikni na obrázek pro zvětšení a popis.

Sdělovací rozvody v protiatomovém krytu

Oproti původnímu vybavení z třicátých let je vybavení sdělovacími rozvody z 80 let poměrně pestré.

V protiatomovém úkrytu byl mimo jiné projektován a řešen rozvod telefonu, elektrické požární signalizace a radiostanice.

Kabelové vedení využívalo nově řešeného kabelového kanálu v hlavní spojovací chodbě v podzemí a nově instalovaných kabelových roštů. Využity byly i původní vstupy do spodní kabelové komory.

Opětovné využití spodní kabelové komory,

klikni na obrázek pro zvětšení a popis.

Rovněž pro výstup vysokofrekvenčních kabelů od obslužné části radiostanice k anténnímu systému uvažovanému na kopci u tvrze se našla nejméně náročná trasa a byl využit původní ventilační otvor.

Projektovaný anténní stožár nedaleko tvrze,

klikni na obrázek pro zvětšení a popis.

Telefonní rozvod sestával z napojení na vnější telefonní síť (tentokrát síť Spojů), telefonní ústředny, hlavního telefonního vedení a účastnické části.

Telefonní ústředna,

klikni na obrázek pro zvětšení a popis.

Hlavní telefonní vedení v protiatomovém krytu bylo řešeno zemními telefonními kabely (pravděpodobně TCEKE), uloženými v kabelovém podlahovém žlabu v hlavní spojovací chodbě v podzemí. Na odbočkách do vedlejších chodeb, případně do sálů z technologickým či zdravotnickým nebo ubytovacím zázemím jsou instalovány telefonní rozvaděče. Ani zde nenalezneme nestandardní komponenty, jedná se o tehdy běžně osazované plechové kabelové skříně typu KS II, ve kterých je kabeláž ukončena kabelových závěrech se šroubovacím ukončením.

Telefonní rozvaděč,

klikni na obrázek pro zvětšení a popis.

Odchod z těchto rozvaděčů byl již řešen kabely pro vnitřní použití (SYKY, SYKFY, Up), které vedly buď přímo, nebo přes další podružný rozvaděč k jednotlivým účastnickým zásuvkám. Telefonními zásuvkami byly vybaveny všechny kanceláře, ubytovací místnosti a místnosti zdravotnického a technologického zázemí. 

Rozvod elektrické požární signalizace sestával z detekční, signalizační a ovládací části a dále z ústředny systému.

Detekční část, kterou tvořily automatické a tlačítkové detektory požáru byly instalovány na místech, které určila projektová dokumentace krytu. Sledovány byly pouze prostory s požárním rizikem. Osazeny jsou detektory reagující na bílé zplodiny kouře vznikající při hoření (tzv. optickoukouřové) i detektory reagující na prudký nárust teploty, nebo překročení tepelného limitu (tzv. tepelné).

Signalizační část rozvodu měla za úkol akustické vyhlášení požárního poplachu. Poplach byl vyhlašován na určených místech v krytu. Následoval postup likvidace požáru a evakuace z ohrožených míst, dle požárního řádu.

Stavy systému monitorovala ústředna. Ta dále vydávala pokyny k ovládání určitého technologického zařízení v případě požáru v tom kterém úseku.

Rozvod EPS v krytu,

klikni na obrázek pro zvětšení a popis.

Rozvod po podzemí bývalé tvrze je řešen typizovanými kabely CYKY. V místech rozvětvení kabelové trasy jsou použity plastové krabice KT 250, vybavené plastovými svorkovnicemi 10/2 se šroubovými svorkami. 

Rozvod EPS je v současné době částečně funkční.

Závěrem

Současný stav staveb pohraničního opevnění je neurčitý, většina je bezprizorní, některé slouží jako smetiště. Část objektů a hlavně tvrzí začali někteří nadšenci uvádět do původního stavu. Mnohdy již trosky (po záboru pohraničí na stavbách němci prováděli ostřelovací zkoušky) jsou pro mnoho lidí považovány za ruiny, které by měli být co nejrychleji odstraněny.

Je však pravda, že v těchto stavbách zůstal kus dějin našeho národa.

Literatura: Lubomír Aron a kol. Československé opevnění 1935-38, Dělostřelecká tvrz Hanička - malý průvodce, www.sotola.cz, vlastní průzkumy a prohlídky, projektové dokumentace staveb z 80 let.