1. Klasifikace spotřebičů z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem
Podle tohoto velmi důležitého hlediska se ochrana před úrazem elektrickým proudem zajištuje v podstatě dvěma navzájem nezávislými opatřeními tak, aby při poruše jednoho, ochranu zajistilo ještě opatření druhé. To můžeme vysledovat u všech tříd ochran, na něž se nejen elektrické spotřebiče, ale i jiné elektrické předměty, přístroje a zařízení rozdělují.

Spotřebiče, ale nejen ty, se podle kombinace ochranných opatření z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem rozdělují na spotřebiče:

• třídy ochrany 0, popř. 0I,

• třídy ochrany I,

• třídy ochrany II,

• třídy ochrany III.

1.1 Spotřebiče třídy ochrany 0
Jsou to spotřebiče, u nichž ochranu před úrazem elektrickým proudem zajištuje pouze základní izolace. To znamená, že na spotřebiči nejsou žádné takové části, které by se spojovaly s ochranným vodičem. Neznamená to však, že by na spotřebiči neživé části vůbec nebyly.

Abychom si uvědomili, jaký to má význam, připomeneme si, co neživé části jsou. Jsou to vodivé části elektrického zařízení, kterých se lze dotknout. Tyto části při řádném stavu spotřebiče, a to především jeho základní izolace, nejsou živé. Mohou se však stát živými při poruše této základní izolace. Ta totiž odděluje neživé části od částí živých.

Uvedená skutečnost neznamená, že na spotřebiči třídy ochrany 0 není vůbec zajištěna ochrana před úrazem elektrickým proudem. Na takovémto spotřebiči je zajištěna (z hlediska nové mezinárodní terminologie) ochrana na základní úrovni, tj. ochrana před dotykem živých částí. Tuto ochranu zajištuje právě základní izolace. Jak je to však s ochranou před dotykem neživých částí? Při porušení základní izolace se na neživé části objeví napětí. Chceme-li být chráněni i v tomto případě, musíme provést nějaké opatření, které nemůže záviset na samotném spotřebiči. Takovýmto opatřením by bylo použití spotřebiče jenom tam, kde by (kromě samotné neživé části, která je při poruše uzemněna přes zdroj) neexistovala žádná uzemněná část. Lépe řečeno, kde by veškeré okolní předměty, podlaha, stěny atd. byly od okolní země dostatečně izolovány. V takovém případě by se ani při poruše nemohl poruchový proud přes člověka uzavírat.

Uplatňuje se někde uvedené opatření, kterému se podle předpisů říká ochrana nevodivým okolím? V současné době v běžné praxi již ne. Ale v době, kdy nebylo vůbec známo, že by spotřebič měl zůstat bezpečný i v případě průrazu izolace, se vlastně při poruše uplatňoval pouze tento způsob ochrany.

Dnes se ochranou izolovaným okolím samozřejmě nerozumí, že osoba, která pracuje se spotřebičem, musí být dostatečně opatrná, ale pro daný prostor, pokud je v něm výjimečně například z provozních důvodů uplatňován tento způsob ochrany, jsou předepsána důkladná opatření. Jsou stanoveny minimální odpory podlah a stěn vůči zemi a zejména pak do tohoto prostoru nesmějí zasahovat žádné uzemněné části. To znamená, že v něm nesmějí být tělesa ústředního topení, vodovod ani jiná uzemněná potrubí, pokud nejsou napojena na izolační potrubí nebo pokud nejsou od neživé části spotřebiče třídy ochrany 0 dostatečně vzdálena, či nejsou od prostoru oddělena dostatečnou zábranou. Do uvedeného prostoru nesmí zasahovat ani uzemněný ochranný vodič. To znamená, že v něm nesmějí být umístěny ani sem nesmějí být přivedeny z jiné místnosti elektrické předměty (spotřebiče), které jsou s uzemněným ochranným vodičem spojeny. Proto uplatňuje-li se v nějakém prostoru ochrana izolovaným okolím, nesmí se v něm využít princip ochrany, na němž jsou založeny elektrické předměty (spotřebiče) třídy ochrany I (viz níže). Ani tyto předměty (spotřebiče) nesmějí být v uvedeném prostoru spojeny s ochranným vodičem a zásuvky zde mají být od uzemněného ochranného vodiče odpojeny.

Z uvedených důvodů užití spotřebičů třídy ochrany 0 pro běžného spotřebitele nepřichází v úvahu a v ČR je již velmi dlouhou dobu v podstatě zakázáno. Zařízení třídy ochrany 0 se nedoporučuje použít ani tam, kde je zaručeno nevodivé okolí. Ve výjimečných případech, kdy je nutné např. v určitých elektricky izolovaných výrobních provozech ochranu nevodivým okolím uplatnit, se doporučuje namísto spotřebičů třídy ochrany 0 používat spotřebiče třídy ochrany II (o těch rovněž pojednáme dále).

O spotřebičích třídy ochrany 0 jsme si zde řekli v podstatě jenom proto, abychom ukázali, že základní izolace je pro zajištění ochrany před úrazem elektrickým proudem u spotřebiče nedostatečná. Proto je třeba uplatnit další opatření, kvalitnější a spolehlivější, než je ochrana nevodivým okolím. Tato opatření jsou zajištována u dále uvedených tříd ochrany.

1.2 Spotřebiče třídy ochrany I
Jsou to spotřebiče, u nichž ochranu před úrazem elektrickým proudem zajištuje kromě základního opatření, kterým je základní izolace, ještě další bezpečnostní opatření. Tím je spojení neživých částí s ochranným vodičem sítě. Toto spojení za předpokladu správně provedeného elektrického rozvodu zajištuje, že v případě poruchy, tj. průrazu mezi živou
a neživou částí, dojde buď k odpojení od zdroje, nebo napětí na neživé části zůstane pod přípustnou mezí.

Na tomto místě je vhodné zmínit se o spotřebiči třídy ochrany 0I. Je to spotřebič, který má všude alespoň základní izolaci a je opatřen ochrannou svorkou. Jeho napájecí přívod je však bez ochranného vodiče a vidlice je bez ochranného kontaktu. Takovéto spotřebiče mohou být užívány jak v prostorech s nevodivým okolím jako spotřebiče třídy ochrany 0, tak v běžných prostorech, a to zejména v sítích TT a IT jako spotřebiče třídy ochrany I. Přitom se neživé části připojují k uzemnění samostatným ochranným vodičem. Rovněž tyto spotřebiče se u nás používají pouze výjimečně.

Napájecí přívod spotřebičů třídy ochrany I je vybaven ochranným vodičem. Ten se pozná podle toho, že jeho izolace je v barevné kombinaci zelená/žlutá. Vidlice přívodu těchto spotřebičů je vždy s ochranným kontaktem. Ten se při připojování spotřebiče spojuje s ochranným kontaktem zásuvky vždy dříve a při odpojování spotřebiče se odpojuje
vždy později než ostatní pracovní kontakty. To je ostatně vidět i na obrázku.




Ochranný vodič přívodu ke spotřebiči navazuje vždy prostřednictvím ochranného kontaktu zásuvkového spojení na ochranný vodič elektrické instalace.

1.3 Spotřebiče třídy ochrany II
Jsou to spotřebiče, u nichž ochranu před úrazem elektrickým proudem kromě základního opatření, kterým je základní izolace, zajišťuje ještě další bezpečnostní opatření - přídavná izolace. V některých případech nejsou ve spotřebiči třídy ochrany II izolace základní a přídavná rozlišeny a veškerou ochranu zajištuje jediná, tj. zesílená izolace. Ta je z hlediska ochrany rovnocenná s izolacemi základní a přídavnou dohromady. (Např. pro izolaci základní je předepsáno zkušební napětí 1.250V, pro izolaci přídavnou napětí 2.500V, pro izolaci zesílenou pak součet těchto napětí, tj. 3.750V.)

U spotřebičů třídy ochrany II neexistuje ochranné spojení neživé části s ochranným vodičem. Z principu na spotřebičích třídy ochrany II neexistuje ani neživá část. Ta je totiž definována jako vodivá část elektrického zařízení, které se lze dotknout a která se může stát živou v případě poruchy. Spotřebiče třídy ochrany II, vzhledem k tomu, že v zásadě na nich nemůže dojít k průrazu základní i přídavné izolace, a tedy se ani vodivá část na povrchu spotřebiče třídy ochrany II nemůže stát živou, tedy podle definice nemohou mít neživé části. (U spotřebičů třídy ochrany II je tedy vhodné použít terminologii převzatou z mezinárodních norem a nehovořit o ochraně před dotykem neživých částí, ale o ochraně při poruše.)

Spotřebiče třídy ochrany II jsou nejrozšířenější. Je to proto, že bezpečnost při jejich užívání není nijak ovlivněna stavem napájecí sítě. To je důležité z toho důvodu, že spotřebiče pro domácnost a podobné použití jsou určeny pro laiky, u nichž je možno předpokládat nejen neodborné, ale i neopatrné zacházení. Proto je bezpečnost zajištována samotnou konstrukcí spotřebiče. Spotřebičů třídy ochrany II existuje celá řada různých typů. Jsou to:

• spotřebiče, jejichž celý kryt je z izolantu - jsou to spotřebiče třídy ochrany II s izolačním krytem,
  

• spotřebiče se souvislým kovovým krytem, který je od živých částí všude oddělen dvojitou nebo zesílenou izolací - jsou to spotřebiče třídy ochrany II s kovovým krytem,
• spotřebiče, které jsou kombinací obou předchozích typů.

Přestože spotřebič třídy ochrany II nemá ochranné spojení, může jím ochranný vodič z různých důvodů procházet, např. pro zajištění ochrany jiného navazujícího elektrického předmětu nebo zařízení. Ochranný vodič procházející spotřebičem třídy ochrany II pak musí mít vůči živým částem izolaci vyhovující požadavkům na třídu ochrany II.

V některých spotřebičích (např. zařízení informační techniky) je uplatněno spojení se zemí (ochranným vodičem) pro funkční účely.

1.4 Spotřebiče třídy ochrany III
Jsou to spotřebiče, v nichž je ochrana před úrazem elektrickým proudem zajištována bezpečným malým napětím a v nichž ani vyšší než bezpečná malá napětí nevznikají. Za bezpečné malé napětí se považuje jmenovité napětí do 42V mezi vodiči a mezi vodiči a zemí, nebo u třífázového proudu do 24 V mezi vodiči a nulovým vodičem. Napětí naprázdno přitom nesmí být větší než 50V nebo 29V. Tyto spotřebiče mohou být napájeny pouze z bezpečnostního ochranného transformátoru, tj. transformátoru provedeného podle normy, jejímž základem je norma IEC 61558 (označení normy na transformátoru je IEC 60742 nebo EN 61558), označeného [g], jehož výstupní napětí je bezpečné malé napětí. To
je na transformátoru, vedle vstupního napětí také udáno.


O jaký spotřebič se jedná, poznáme podle značky, která je na něm umístěna, nebo podle vidlice a jejích kontaktů. Platí, že spotřebič třídy ochrany III nesmí být možné připojit do zásuvky běžného elektrického rozvodu v budově.

V tabulce jsou pro elektrická zařízení (spotřebiče) jednotlivých tříd ochran uvedeny:

• základní charakteristiky, zejména z hlediska provedení spotřebiče, a to s ohledem na ochranu před úrazem elektrickým proudem,
  

• opatření k zajištění bezpečnosti, což jsou opatření nutná pro ochranu před úrazem elektrickým proudem v případě poruchy; tím se rozumí poruchy základní izolace (podle starší, dosud užívané, avšak ne zcela přesné terminologie, se jedná o opatření pro ochranu před dotykem neživých částí),
  

• grafické značky umísťované na spotřebičích jednotlivých tříd ochrany,

• údaje o tom, jaké podmínky musí splňovat elektrická instalace, resp. obvod, ze kterého má být spotřebič dané třídy ochrany napájen.

2. Druhy napájecích přívodů
Dalším údajem z hlediska připojování spotřebičů je druh napájecího přívodu. Rozeznává se:

• připojení typu X, tj. připojení napájecím přívodem, který je snadno vyměnitelný,

• připojení typu Y, tj. připojení napájecím přívodem, který není snadno vyměnitelný, protože se u něj požaduje, aby v případě potřeby provedl jeho výměnu výrobce,
  

• připojení typu Z, tj. připojení, u kterého není možno napájecí přívod vyměnit, protože by se přitom spotřebič porušil nebo zničil.