HROBAŘ: Úraz závozníka
Jaká by měla být minimální vzdálenost horního okraje odklopené karoserie od venkovního vedení 35kV? Jak se přesvědčil závozník v tomto příběhu, tak 10 centimetrů skutečně nestačí. Když přišel k autu, aby do něj znovu nasedl, dostal těžkou elektrickou ránu v okamžiku, kdy uchopil kliku dvířek kabiny. Vlastním tělem uzemnil totiž kostru auta, která byla dosud velmi dobře izolována od země pneumatikami. Kdo nesl zodpovědnost za jeho vážná zranění?
Autorský článek,
ze dne:
7.10.2016
reklama
Mějte prosím na paměti, že tento příběh se odehrál před rokem 1959! Tehdejší elektroinstalace nebyly tak bezpečné jako dnes. V každém případě si vezměte ponaučení!
-
-
Poučme se však případem, kdy došlo k nežádoucímu styku i od pouhého sklápěcího zařízení pro vykládání sypkých hmot. Ve Chvaleticích na Moravě stavěl n. p. Průmstav odkalovací nádrž. Budoval pevnou hráz, pro niž potřeboval násyp nejméně tři metry vysoký. Z celého širokého okolí svážely těžké nákladní automobily zeminu a kamení; hráz pomalu rostla.
1. července 1957 přijel na hráz i nákladní vůz Tatra 111, řízený řidičem Heřmanem. Vyjel nahoru na hráz a vysypal naloženou zeminu zvednutím sklápěcího zařízení. Pak trochu popojel a čekal na závozníka, který vyklopenou zeminu trochu rozhrnoval.
Na dvou místech napříč budované hráze probíhalo venkovní vedení 35kV. Původně bylo ve výši 7m nad terénem, takže plně vyhovovalo předpisům. Tím, že hráz pod ním vyrostla do výšky tří metrů, zmenšila se výška vodičů nad hrází sotva na 4m.
Tatra 111 se zdviženým výklopníkem zastavila těsně pod vodiči vysokého napětí. Nic se však nestalo a řidič neměl nejmenší tušení, že horní okraj odklopené karoserie je jen asi 10cm od vodiče 35kV.
Když však závozník rozhrnul vyklopenou zeminu a přišel k autu, aby znovu nasedl, dostal těžkou elektrickou ránu v okamžiku, kdy uchopil kliku dvířek kabiny.
Vlastním tělem uzemnil totiž kostru auta, která byla dosud velmi dobře izolována od země pneumatikami. Tím zmenšil celkový isolační odpor obvodu mezi vodičem a zemí. Z vodiče vzdáleného jen 10cm přeskočil vzduchem elektrický oblouk a závozník utrpěl těžký úraz.
Podle informací získaných v nemocnici, utrpěl spáleniny druhého a třetího stupně na pravé ruce až k ramenu a spáleniny na obou nohou. Řidič sedící uvnitř kovové kabiny uslyšel sice nějakou ránu, ale sám nebyl vůbec zasažen. Sklopil zařízení a vystoupil z vozu, aby se podíval, co se to stalo. V tom již viděl závozníka svíjet se na zemi.
Rozbor v roce 1959
Řidič nemůže za nic, protože dělal jen svou pracovní povinnost podle běžného zvyku. Zemina se vždy nejprve zvednutím sklápěcího zařízení vysype, pak se se zvednutou karoserií kousek popojede, aby se všechny zbytky ze dna vytřásly. Pracoviště však musí být zajištěno tak, aby práce na něm byla bezpečná.
Stavbu násypu pod vedením vn měl Průmstav nejméně 4 týdny před zahájením prací hlásit příslušnému rozvodnému energetickému podniku, který měl vedení buď zvýšit, nebo po dobu prací vypnout. Výška pouhé 4m nad staveništěm je vždy velmi nebezpečná, a proto muselo dojít k neštěstí.
Jestliže REP doposud žádné opatření neudělal, nebo dokonce nebyl informován o stavbě hráze, pak vedoucí stavby měl aspoň na nebezpečí nízko probíhajícího vedení 35kV upozornit všechny pracující na stavbě a měl na hrázi vztyčit několik výstražných tabulí s nápisem: Pozor! Vysoké napětí jen 4m vysoko!
Bylo štěstí, že závozník, který byl zaměstnancem ČSAD, vyvázl životem. Je otcem dvou nezaopatřených dětí a je naděje, že úraz nezanechá žádné následky, třebaže prý došlo i k částečnému poškození srdečního svalu.
TEXT Z OBLASTÍ | SOUVISEJÍCÍ KONTAKT |
---|---|