Práce ve zkušebně vysokého napětí vyžaduje dokonalé soustředění a ukázněné ovládání všech smyslů a pohybů. Rozrušený člověk by neměl do zkušebny vstupovat. Přečtěte si tento varovný případ.

V Energetických rozvodných závodech zkoušeli ve vlastní zkušebně transformátory vysokým napětím. Zkoušky prováděl zkušený a kvalifikovaný pracovník. Jako pomocníka si během několika let vyškolil dělníka Karla Martínka. Pomocník měl za úkol dopravit zkoušený transformátor do ohrazeného zkušebního prostoru a zapojit ho ke zkoušce podle pokynu zkoušejícího. Během zkoušky, kterou prováděl zásadně sám zkušebník, stál blízko něho, aby eventuálně zakročil při neštěstí. Po ukončení zkoušky vyčkal vždy, až zkušebník vypne elektrický proud a zhasnou kontrolní žárovky. Teprve pak na přímý povel zkušebníka odpojil transformátor a připravil jej pro další zkoušku.

Obvykle se dělaly tyto zkoušky:

• 1.  Izolační zkouška primárního vinutí proti vinutí sekundárnímu a proti kostře napětím 34kV.
• 2.  Zkouška napětím naprázdno 20kV.
• 3.  Zkouška nakrátko napětím asi 750V.
• 4.  Zkouška izolace sekundárního vinutí proti kostře napětím 2kV.

Jednoho dne ukončili právě zkoušku číslo 3, při níž zkušebník měřil klešťovým ampérmetrem proud nakrátko v sekundárním obvodu a pomocník Martínek k práci přihlížel. Zkušebník odešel na zkušebnu, aby vypnul přívod elektrického proudu. Sotva spočinul nohou na prvém schodu, uslyšel za sebou dunivý pád. Rychle se vrátil a viděl, jak Martínek sedí u ohrazení se zakrvácenou hlavou a chroptí. Běžel proto rychle do zkušebny a vypnul přívod do zkušebního prostoru. Když se vrátil, zavolal pomoc a odnesli Martínka do sousední elektrodílny. Přispěchavší lékař zjistil, že Martínek je popálen elektrickým obloukem na obou rukou a že pádem na sloupek ohrazení zkušebního prostoru utrpěl lehký otřes mozku a značně krvácející tržnou ránu na hlavě. Po několika minutách byl postižený přiveden k vědomí. Vypověděl, že si neumí vůbec vysvětlit, proč okamžitě a bez rozmýšlení začal odpojovat kabel, jímž byly sekundární svorky transformátoru spojeny nakrátko. Protože při zkoušce nakrátko teče kabelem značný elektrický proud, vyšlehl mezi odpojovanou svorkou a okem kabelu elektrický oblouk, který mu popálil ruce a vrhl ho nazpět za železný sloupek ohrazení.

Přičítá to však nejspíše tomu, že byl ještě rozčilen z prudké hádky se svým spoluzaměstnancem v dílně, právě před započetím zkoušek.

Martínek absolvoval několik instruktáží z bezpečnostních předpisů. Ve zkušebně pracoval již velmi obezřetně více než 4 roky. V rozrušení však zapomněl na všechna naučení a zavinil si vážný úraz, který ho na několik týdnů vyřadil z práce.

Rozbor v roce 1959
Zkušebník mohl zanechat pomocníka v uzavřeném zkušebním prostoru samotného, protože právě proběhla zkouška nakrátko, při níž je maximální napětí na primárním vinutí 750V a na sekundárním pak zcela nepatrné. Pomocník byl zaučenou osobou s vyšší kvalifikací a byl řádně poučen o pracovním postupu. Při zkoušce nakrátko protéká sekundárním obvodem plný jmenovitý proud transformátoru. Jeho přetržení muselo způsobit elektrický oblouk, i když napětí bylo nepatrné.

Případ je jen dalším důkazem, že k práci pod napětím je nutno přistupovat v dokonalé tělesné i duševní kondici, protože člověk musí v tom případě být dokonalým pánem všech svých smyslů. Rozrušením mysli ztrácí pracující sebekontrolu, a to je vždy velmi nebezpečné.