Pamatujete si, co jste dělali po 26. dubnu 1986? Lidé z okolí ukrajinského Černobylu by vám pravděpodobně odpověděli přesně - sledovali červenou záři na obloze a pak už jen rychlá evakuace, ze které se do svých domovů už nikdy nevrátili ...

26. dubna 1986 se stala doposud největší havárie jaderné elektrárny. Ve čtvrtém reaktoru černobylské elektrárny došlo k mohutné explozi, která odhodila a zničila kryt reaktoru o hmotnosti 1000 tun. Díky tomu se do ovzduší uvolnily radioaktivní látky, které postupovaly přes západ Sovětského svazu, Východní Evropu a Skandinávii a kontaminovaly tak rozsáhlé oblasti. Tímto okamžikem se změnil osud desítek tisíc lidí. Evakuace a přesídlení se týkalo přibližně 200.000 lidí a další lidé zemřeli na následky silného ozáření - nejvíce zaměstnanci elektrárny, hasiči a vojáci, kteří se podíleli na likvidaci havárie a neměli ani ponětí o jakémkoliv nebezpečí.

Sarkofág z bezprostřední blízkosti                                                                    
prvního patra administrativní budovy                                                                    

Čtvrtý reaktor byl sice po havárii uvězněn do betonového sarkofágu, nicméně velká rychlost tehdejších prací způsobila to, že betonový kryt rychle chátrá a při jeho zhroucení hrozí nebezpečí uvolnění dalších radioaktivních látek.

Paradoxem je, že první zprávy o jaderné havárii nepocházely od sovětských zdrojů, jak by se mohlo zdát, ale přišly ze Švédska, kde pracovníci tamní jaderné elektrárny nalezli radioaktivní částice na svém oblečení.

Nemalé dopady měla havárie také na přírodu. Les ležící hned za reaktorem byl tak silně zasažen radioaktivním spadem, že pár dnů po havárii začaly stromu rudnout a odumírat, takže většina lesa byla spálena. "Rudý les", přestože to dnes už tak nevypadá, patří k nejvíce kontaminovaným místům na světě.

Jedno z nejzamořenějších míst           Pohled na náměstí a kulturní dům

Provoz elektrárny však po havárii neskončil. Kvůli nedostatku elektřiny v zemi zůstaly v provozu zbývající tři reaktory. Během následujících let byl postupně ukončen provoz 2. a 1. reaktoru a teprve až v roce 2000 byl při slavnostním zakončení provozu odstaven 3. reaktor a tím i celá elektrárna.

Okolí elektrárny je rozděleno do dvou zón. Do první zóny se dobrovolně vrátilo asi 600 starších lidí, kterým je zajištěn dovoz jídla a vody z nezamořených oblastí. Do druhé zóny mají přístup pouze vědci a exkurze. Pracovní doba lidí, kteří sem jezdí pracovat, se díky vysoké radiaci pohybuje 7-20 minut denně.

V městě je absolutní ticho. Lidé byli vystěhování, zvířata vybita.

Dnes je oblast Černobylu a přilehlé město Pripjať mrtvým místem, kde se zastavil čas.

Zdroj: Wikipedia.cz

Více fotografií naleznete zde ...