Pokud se začteme do nové normy o hromosvodech určitě v nás samotných vznikne potřeba konzultace s někým "znalejším". ČSN EN 62 305 nám předkládá nové standardy k pohledu na ochranu před přepětím. Jedná se o souhrn dosavadních zkušeností, které se nabízí odborné veřejnosti formou technické normy.

V polovině roku 2007 se objevilo několik připomínek směrem k překladatelům normy. Nejčastěji slýcháváme o složitosti výpočtů valivé koule a množství analýz a prognóz, které díky nové ČSN nyní musí elektrotechnik provést.

Zeptali jsme se Jozefa Dudáše na jím dodávaný software, který má mnohým usnadnit orientaci a rozhodování ...
LPS designer je software, který v sobě zahrnuje celou normu ČSN EN 62 305 - 2 Management rizik. Celá problematika je přepracovaná do softwarové podoby ....

... projektant při projektování nebo revizní technik při revizi hotové stavby, zadá data o objektu (o poloze, postavení, účelu, použitých materiálech, vedeních k objektu, přilehlých budovách ...). Také o možném riziku z hlediska osob, které se v objektu pohybují.

Dalšími vstupními fakty jsou informace o vnitřních rozvodech (nn, telekomunikace, datové rozvody), zda jsou chráněna nebo nechráněna. Včetně zadání typu LPS vnější a typ vnitřní ochrany proti přepětí. Příchozí vedení, jejich typ, nadzemní, podzemní, délku, rezistivitu půdy ... a další údaje, které mají nějaký vliv na rizika v budovách a okolí.

LPS Designer na základě kritérií uvedených v normě vše vyhodnotí tak, že výsledkem je soustava rizik. Každé riziko má původ v různých částech objektu. Respektive rizika vznikají z různých příčin.

Rizika mohou mít možné následky např. na ztrátách lidského života, materiálních hodnotách nebo na veřejně dodávaných službách. Tento software projektantovi nebo reviznímu technikovi prozradí svým vyhodnocením, zda šetřený objekt vyhoví doporučení nové normy. Pokud objekt nevyhovuje, odborník vidí ve vyhodnocení, které části je nutno pozměnit.

Například jedna budova může být rozdělena do několika zón. Jednotlivá vedení budou také rozdělena do několika sekcí. Pro každou zónu spočítáme rizika odděleně a pak se rizika vyhodnotí pro celek. Pokud vznikne v některé části větší riziko, než povolené, existuje možnost návratu zpět a nové zadání parametrů, které způsobily nevyhovující výsledek.
Pokud tedy změníme vstupní parametry, software nám opět na výstupu vyhodnotí, zda se riziko snížilo dostatečně nebo zda je potřeba udělat další opatření. Tímto způsobem snížíte riziko na minimum.

Náš závěr:

Osobně se domníváme, že tato softwarová pomůcka hodně pomůže mnoha elektrotechnikům.