Svačina, šéfe? Zahuhlal a utřel si vytékající sliny z úst. Předák se chytá za hlavu, vrávorá a tiše cedí přes zuby: "cožpak to jde plnit plán s takovým idiotem"?
Žádný žrádlo! Svačil jsi před chvílí! řve předák. Volá Tamara Vasilovna, potřebuje něco na Krymské. Vypadni. Vyřiď to a okamžitě se vrať!

Kostěj zmizel jako z právě vyloupené banky. Předák se posadil, uchopil si hlavu do obou dlaní, po chvíli jej napadlo, že si konečně ohřeje oběd, když to tupé, nenažrané zvíře bude chvíli pryč. Vrhl se po tašce, ve které měl od manželky přichystaný velmi chutný boršč ze zbytků školní kuchyně. Po prvním ochutnání se rozprskl a opět přecedil: "hnus, je to studené".

Rozhlíží se kolem, vidí pouze stěny hrubé stavby. Po nějakých spotřebičích, natož topidle ani vidu, ani slechu. Ovšem na "starého kozáka si nikdo nepřijde". Předák měl tuhý kořínek a byl opravdu akce schopný. Vojnu prožil na Uralu. Tam jej život naučil.

Vyběhl na blízkou skládku a sháněl se po nějakém drátu. Po chvíli archeologického zkoumání neuvěřitelných odpadků objevil něco, co mu boršč ohřeje. Stará rezavá topná spirála již sice neměla těleso, ke kterému byla připevněna, ovšem k jednorázovému použití plně postačuje.

Z opodál rozkládající se pračky předák vytrhl přívodní šňůru. Obratně připojil ke spirále. Ve stavebním antoníčku je energie dost a opravdu po chvíli rozžhavuje spirálu do běla. Předák si boršč nejen rychle ohřál, ale i rychle snědl. V zápětí se objevil Kostěj Nenažraný. Samozřejmě tu vůni musel cítit, však zůstal tupě civět na tu mobilní kuchyň, kterou vidíte i vy na obrázku.