Známe ještě jeden přístroj, jehož součástí je elektromagnet. Denně se s ním všichni shledáváme - elektrický zvonek.
Jako budoucí elektrotechniky nás jistě zajímá, jak elektrický zvonek funguje a z čeho se skládá. Proto si jej pořádně prohlédneme.
Na první pohled tu poznáváme starého známého, elektromagnet.

Jsou to dvě cívečky, navlečené na železném jádře tvaru U. Proti němu je pružně umístěna železná kotvička K. Když zavedeme do zvonku elektrický proud, přitáhne se kotvička k jádru elektromagnetu a palička s ní spojená udeří do zvonku Z. Kdyby tu nebylo jiné zařízení, zůstala by kotvička přitažena a zvonek by se už neozval. Proto je třeba v tomto okamžiku přerušit proud a vrátit tak kotvičku K do původní polohy. To se děje šroubkem Š, který se v klidné poleze kotvičky dotýká pružného plíšku P na kotvičce. Toto spojení je přerušeno, jakmile elektromagnet přitáhne kotvičku. Proud zanikne a s ním zmizí i přitažlivá síla elektromagnetu; kotvička K se silou péra vrátí do původní polohy. Celá tato hra se ustavičně opakuje, zvonek nepřetržitě zvoní. Regulací šroubku Š se dosáhne různé síly a rychlosti zvonění.
Elektrický zvonek je velmi užitečná věc i pro nás. Můžeme ho třeba použít k poplašnému zařízení, které si později popíšeme. Což si jej tedy sami vyrobit? Pravda, je možné jej poměrně levně koupit, ale není užitečnější vyzkoušet si na něm svou zručnost? Pro budoucího elektrotechnika to bude jistě hračkou.
Začneme s výrobou elektromagnetu. Tvoří jej dvě cívečky navlečené na železném jádře, které si zhotovíme ohnutím železné tyčky do tvaru U. Jak si vyrobit kostry cívek už známe. Když jsme je nechali dobře zaschnout, navineme na ně asi po 450 závitech drátu průměru 0,5mm. Izolaci volíme buď smaltovou, nebo opředení hedvábím. Se smaltovou izolací se musí zacházet opatrně. Její vrstva se snadno poškodí, měď vodiče se obnaží a při spojení s vodivou částí přístroje může dojít k poruše. Proto drát se smaltem vedeme v blízkosti kovových částí v izolační trubičce.
Jádro elektromagnetu, různé detaily zvonku a jeho konstrukce jsou zřejmé z obrázků.

Pro budoucího technika není k tomu třeba výkladu. Naopak možná bude nutné, abychom si sami konstrukci přizpůsobili materiálu, který máme pro práci po ruce.
Aby se stykové plošky přerušovacího zařízení (tzv. Wagnerova kladívka) Š-P neupalovaly jiskřením, je dobré přinýtovat na pérko P v místě dotyku kousek niklového nebo stříbrného plíšku a stejným materiálem ukončit šroubek Š. Šroubek Š se točí v matičce, připájené k mosaznému nosníčku. Aby se při pájení závity matičky nezanesly cínem, zašroubujeme do ní před pájením tyčinku z měkkého dřeva. Po vychladnutí pájky dřevo odstraníme.
Připojení zvonku k baterii a zapojení tlačítka je patrné z obrázku.

Je to obvod tak jednoduchý, že nemůže činit nejmenší potíže. Jako tlačítka se dá použít vypínače s okamžitým dotekem, jaký jsme si už dříve vyrobili. Není však nic těžkého navrhnout si jiný druh tlačítka podle potřeby.
Dokončený zvonek vyzkoušíme na rozvaděči. Jistě se hned po zapojení nerozezvučí. Obvykle je příčina u přerušovače. Musí mít dotek v klidové poloze kotvičky K a proud musí být přerušen při pohybu paličky zvonku.