((DHK č.17 (daňová a hospodářská kartotéka) Ing. Jaromír Elbel; Ing. Jaromír Elbel je generálním inspektorem Státního úřadu inspekce práce)

Poslanecká sněmovna 14. 6. 2005 přehlasovala veto prezidenta ČR a schválila návrh zákona o inspekci práce č. 251/2005 Sb., s účinností od 1. července. Pro úplnost je nutné upozornit, že současně nabývá účinnosti zákon č. 253/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o inspekci práce, a zákon č. 255/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. Vše doporučuji k důkladnému prostudování.

Inspekce práce je multidisciplinární činnost, která probíhá v neopakovatelném okamžiku v pracovním systému, kde se stýkají požadavky předpisů, představy zaměstnavatele i zaměstnanců, konkrétní zařízení, reálná ekonomika a politika. (Viz "Obecné principy pro inspektoráty práce", schválené na plenárním zasedání SLlC v listopadu 2004 v Maastrichtu.)
Politický, ekonomický, kulturní, technický, lékařský a právní kontext klade obrovské požadavky jak na znalosti, tak na odpovědnost inspektorů práce i na všechny ostatní, kteří v rámci zákona přijímají opatření nebo rozhodují. Proto je obecně mezinárodními úmluvami požadovaná maximální nezávislost, zejména na politických vlivech ze strany výkonné moci.
Nutnost vytvoření kontrolních mechanismů pro zavádění, prosazování a vynucování dodržování předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, stanovených pracovních podmínek, případně dalších souvisejících předpisů, je dána veřejným zájmem snížit ztráty a náklady vzniklé poškozením zdraví při práci (týká se to fyzického i mentálního zdraví) a vyloučit nebo snížit tato poškození na co nejnižší úroveň. (Jen v ČR činí tyto náklady zhruba 25 mld. Kč ročně, z toho dvě třetiny představují ztráty zaměstnavatele, i když si to mnozí z nich ještě nejsou ochotni uvědomit.)
Pro doplnění - průměrné ztráty a náklady v důsledku jednoho smrtelného pracovního úrazu jsou přibližně 10 mil. Kč a k tomu je nutné přičíst i možnou sankci v případě, že se zjistí, že v souvislosti s pracovním úrazem došlo k porušení předpisů stanovených ve veřejném zájmu.
Inspekce práce je obor, který je v rámci Evropské unie značně integrován, i když na základě nejméně striktních opatření. Cílem inspekce práce v EU je zajistit v co nejširším smyslu "pohodu při práci", což je chápáno jako stav fyzické, morální a sociální pohody všech zúčastněných na trhu práce.

Co nový zákon přináší?
Upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností.
Z hlediska teorie práva je to tedy předpis výhradně procesněprávní. Objevuje se zde několik nových pojmů, a to ochrana pracovních vztahů a pracovních podmínek, případně tyto pojmy jsou použity poněkud odlišně, než jsme byli zvyklí. Co tedy "nově" vzniklé úřady kontrolují a co prosazují a vynucují?

Nejprve si řekněme, které "nové" úřady vznikly. Ústředí tvoří Státní úřad inspekce práce (dále jen SÚIP) se sídlem v Opavě, který má pracoviště v Praze. Dále jsou to oblastní inspektoráty práce (dále jen OIP), kterých je osm v krajských městech podle územního uspořádání podle zákona č. 36/1960 Sb. a ve zbývajících šesti krajích mají kanceláře jako kontaktní místo.
Tato struktura byla kompletně převzata z Českého úřadu bezpečnosti práce a inspektorátů bezpečnosti práce, které k 30. 6. 2005 zanikly. Dále byly v rámci nových kompetencí převedeny konkrétní kontrolní pravomoci z úřadů práce na SÚIP a OIP, včetně delimitace 100 kontrolorů, kteří tuto činnost dříve na úřadech práce zajišťovali. Tím zároveň uvedená činnost na úřadech práce zanikla a převedení zaměstnanci ji provádí v rámci inspekce práce. Nenarostl tedy počet úředníků.
Nové úřady jsou umístěny v původních sídlech ČÚBP a IBP. Pro zjednodušení přístupu zaměstnavatelů zůstala zachována původní telefonní a faxová čísla a hlavně, kromě nových elektronických adres, které jsou uvedeny na internetu suip@suip.cz, byly zachovány i původní elektronické adresy. Jejich zrušení bude včas oznámeno.

Rozhodující je oblast předpisů, které inspekce práce zahrnuje. Jsou rámcově uvedeny v jednotlivých ustanoveních § 3 zákona č. 251/2005 Sb.

Týká se to:

• právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům, příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům - s výjimkou právních předpisů o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů (uvedené poslední dvě oblasti zůstávají v kompetenci úřadů práce),
• právních předpisů stanovujících pracovní dobu a dobu odpočinku,
• právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce,
• právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení,
• právních předpisů o zaměstnávání zaměstnankyň, mladistvých zaměstnanců, zaměstnanců pečujících o děti, jakož i zaměstnanců, kteří prokázali, že převážně sami dlouhodobě pečují o převážně nebo úplně bezmocnou osobu,
• právních předpisů upravujících výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi,
• kolektivních smluv v částech, ve kterých jsou upraveny individuální pracovněprávní nároky zaměstnanců, vyplývající z právních předpisů, jakož i vnitřních předpisů podle § 21 zákoníku práce,
• vnitřních předpisů vydaných podle zákona o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a průměrném výdělku, zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech nebo zákona o cestovních náhradách, jestliže zakládají nároky zaměstnanců,
• v případech stanovených zvláštním právním předpisem (v současné době je to např. zákon č. 353/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky...).

Výčet předpisů ukazuje na nutnou vysokou úroveň znalostí inspektorů, kteří jsou povinni v základní úrovni znát všechny související předpisy. Požadavek na rychlou, kvalitní a hospodárně provedenou inspekci, která splní stanovené cíle, ukazuje, že v rámci systému SÚIP bude nutné mít k dispozici specialisty zaměřené do více než 30 směrů. V souvislosti s tím bych rád uvedl, že výběr, výcvik a výchova inspektora jsou ekonomicky i časově náročné.
Inspektor musí splňovat požadavky na vzdělání, dosaženou praxi a musí absolvovat stanovený zácvik. V současné době inspektor - čekatel absolvuje půlroční zácvik na inspektorátu, jehož součástí je sedmitýdenní teoretický kurz. Pak absolvuje test zaměřený na souhrnné znalosti a v případě, že úspěšně naplní všechny požadavky, před komisí SÚIP prokáže znalosti, schopnosti a dovednosti nutné k výkonu funkce inspektora. Poté ještě určitou dobu vykonává inspekční činnost pod vedením zkušeného inspektora. Na inspektory se tedy bez obav lze obrátit i v rámci poradenství týkajícího se ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek.

Nový zákon přináší několik změn a novinek, na které je vhodné upozornit:

• kontrolu a na ni navazující opatření neprovádí pouze příslušný inspektorát, ale může ji svými inspektory provést i úřad (SÚIP) nebo jiný inspektorát, na základě pověření úřadem,
• inspektor, inspektorát nebo úřad vykonává kontrolu ve stanoveném rozsahu, ukládá opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole, určuje přiměřené lhůty k jejich odstranění a vyžaduje podání písemné zprávy o přijatých opatřeních;
  tyto úkony jsou prováděny bezformálně, tedy ne ve správním řízení tak, jak bylo doposud zvykem, přitom k pořízení důkazu je inspektor oprávněn požadovat na kontrolovaných osobách, aby v určených lhůtách předložily originální doklady, případně doklady úředně ověřené (a to nejen na pracovištích kontrolované osoby),
• inspektor je dále oprávněn ověřovat totožnost osob,
• dotazovat se bez přítomnosti dalších osob, zaměstnanců zaměstnavatele, zástupce odborového orgánu, zástupce zaměstnanců a dalších,
• zajistit doklady a odebrat vzorky,
• nařizovat zachování místa úrazového děje v původním stavu,
• v případě, že kontrolovaná osoba nesplní vůči inspektorovi své povinnosti, je oprávněn jí uložit pořádkovou pokutu; tuto pokutu lze uložit opakovaně; pokutu vybírá a vymáhá příslušný finanční úřad; vydat rozhodnutí o zákazu používání pracovišť, výrobních pracovních prostředků nebo zařízení, pracovních nebo technologických postupů atd., které bezprostředně ohrožují bezpečnost zaměstnanců nebo dalších fyzických osob;
  je oprávněn nařídit, aby osoby ihned opustily prostory, je-li ohrožena jejich bezpečnost; tato rozhodnutí mohou být oznámena i ústně (s pozdějším písemným potvrzením),
• inspektor je dále oprávněn zakázat ve správním řízení práci žen a mladistvých, je-li prováděna v rozporu s předpisy,
• průkaz inspektora je dokladem o pověření k výkonu konkrétní činnosti,
• kontrolu lze vykonat, je-li při jejím zahájení přítomen zaměstnavatel, zaměstnanec nebo jakákoliv osoba, která pro zaměstnavatele zabezpečuje činnost. Inspektor musí pouze zahájení kontroly oznámit příslušnému odborovému orgánu, radě zaměstnanců nebo zástupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Přestože se předpokládá, že bude zachována dosavadní praxe předběžného oznámení prověrky, toto oznámení nebude již formální (ale např. i telefonem, elektronickou poštou atd.) a bude záležet pouze na zaměstnavateli, bude-li chtít být přítomen, pověří-li přítomností svého zástupce nebo ponechá-li provedení prověrky náhodě. Očekává se, že většina zaměstnavatelů bude věnovat péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci patřičnou pozornost a vytvoří inspekčním orgánům vhodné prostředí pro provedení kontroly. Právě v průběhu kontroly lze totiž poskytnout značné množství konkrétních informací, týkajících se ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek.

Zcela nový postup přináší zákon v otázce sankcí při zjištění porušení příslušných předpisů.
Sankce se nově ukládají na principu přestupků fyzických osob, tedy na bázi prokázaného zaviněného jednání konkrétní osobou, nebo na principu správního deliktu právnické osoby.
Sankci lze uložit pouze v případech porušení tak, jak je v zákoně uvedeno a ve stanovené maximální výši. Pokutu neukládá inspektor, ale vždy inspektorát nebo úřad.
Při stanovení výše vychází ze všech skutečností tak, jak bylo v úvodu popsáno. Výše sankce fyzické osobě se neodvíjí od výše platu této osoby a není jejím násobkem omezena. Při ukládání sankce bude každý přestupek nebo správní delikt posuzován zvlášť, ve zvláštním řízení.
Dalším typem sankcí je tzv. pořád ková pokuta. Zde je nutné zdůvodnit, že sankce v žádném případě není a nemůže být cílem, ale pouze krajním prostředkem k zajištění požadovaného stavu.

Co nový zákon přinese podnikatelům a inspekčním orgánům?
Ukončení činnosti původního úřadu a zahájení činnosti nového "za chodu" přináší řadu zdánlivě neřešitelných problémů. Vynaložením úsilí zaměstnanců nového systému inspekce práce se daří postupně problémy zvládnout a od 11. 7. pracují inspektoři v rámci kapacitních možností "v plném nasazení". Převedením kompetencí z úřadů práce bylo převzato i množství nedořešených nebo neřešených případů. Proto žádám veřejnost o trpělivost. Materiály jsou roztříděny a postupně zpracovávány tak, aby během co nejkratší doby byly dodržovány veškeré termíny.
Chtěl bych zdůraznit, že použitý pojem "podnikatel" je nutné chápat jako každého, kdo podniká na území ČR, bez ohledu na zemi původu.
Podstatnou změnou je skutečnost, že kontrola bude prováděna mnohem komplexněji, než tomu bylo dosud. S ohledem na skutečnost, že předpisy upravující pracovní vztahy a pracovní podmínky spolu úzce souvisí, bude nadále možné posuzovat činnost každého podnikatele mnohem systematičtěji.
Očekává se, že dojde k celkovému zrychlení při zjednání nápravy a dosažení požadovaného stavu. Tím se výrazně omezí možnost obvinění ze sociálního dumpingu a spolu se zvýšením kvality kultury podnikání bude zajištěna konkurenceschopnost naší ekonomiky přinejmenším v rámci EU.
Inspekce důrazně vychází ze zodpovědnosti zaměstnavatele dosáhnout stavu požadovaného předpisy vydanými ve veřejném zájmu. Bude prováděna podle programu, který vychází ze stanovených priorit. Zaměstnavatelé (ale i zaměstnanci) budou upozorňováni na nevyhovující stav. (V žádném případě nebudou prováděny "inventury" jednotlivých oblastí činnosti podnikatele, kontroly budou vždy namátkové.)
V případě zjištění závažných nedostatků, které představují bezprostřední ohrožení, je inspektor oprávněn vyslovit příslušné zákazy a omezení (a to i ústně, s nutností dodatečného dodání listinné podoby), v ostatních případech většinou formou opatření prosazovat zajištění požadovaného stavu.
Tento stav bude inspektorát ve stanovených případech vynucovat. Ve všech případech je ale povinností zaměstnavatele podávat písemné zprávy o přijatých opatřeních.
Zaměstnavatel může být překvapen tím, že v určitých případech může na kontrolu "přijít" i jiný inspektorát, než na kterého je zvyklý, případně kontrolu může provést svými inspektory přímo úřad.
Často diskutovanou otázkou je šetření stížností a ostatních podání.
Provádění inspekce na základě takových podání musí být dostatečně regulováno (ne však omezováno) a přizpůsobeno potřebám prevence, jako základní formy působení inspekce práce. V žádném případě nesmí být prevence jako proaktivní inspekce paralyzována výhradním šetřením podání.
Za stížnost se i nadále považuje jakékoliv upozornění na nesprávnou, případně protiprávní činnost úřadu, inspektorátů nebo jejich zaměstnanců. Šetření stížnosti pak probíhá standardním postupem. Jiný případ ale jsou podání, ve kterých je upozorňováno na neplnění předpisů nebo neplnění nároků plynoucích z pracovněprávních vztahů. Zde je nutné zdůraznit, že téměř vždy jde o dvě zcela odlišné problematiky, i když vzájemně související.
Za prvé je to vždy individuální nesplnění nároků, obvykle vůči zaměstnanci, plynoucích z pracovněprávního vztahu. Tento nárok není oprávněn naplnit a nenaplní orgán inspekce inspektorát ani úřad). Rozhodnout v tomto smyslu je oprávněn výhradně soud (viz § 207 zákoníku práce). Inspektor práce tedy v žádném případě nenaplní v tomto smyslu požadavky stěžovatele.
Jiným případem je upozornění na neplnění určitých pravidel, které stát stanovil ve veřejném zájmu, zaměstnavatelem. Zde je nutné posoudit závažnost porušení, jejich četnost a u příslušného zaměstnavatele provést kontrolu dodržování předpisů.
Politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se jako součást sociální politiky stala v roce 1992 součástí Evropské smlouvy a musí být zohledněna při veškerých rozhodováních v Evropské unii. U nás byla Národní politika BOZP přijata usnesením vlády č. 475 ze dne 19.5.2003. Na ni navazuje Národní akční program BOZP. V rámci Národní politiky byla ustavena Rada vlády pro BOZP. Věcně činnost inspekce práce navazuje na materiály vycházející z Národní politiky BOZP. Věřím, že nový zákon o inspekci práce, v kontextu všech dalších opatření, pomůže zajistit vysokou úroveň BOZP i v České republice.