Současné, u nás stále častější snahy o legalizaci používání domovních jednofázových chráněných zásuvek s postranními ochrannými kontakty (německé zkratkové slovo Schuko = Schutzkontakt) některými "osvícenými" elektrotechniky je v příkrém rozporu s platnými normami a bezpečnostními předpisy.

 Mnozí z těchto nadšených zastánců všeho cizího možná ani netuší, jak problematické bylo zavádění chráněných domovních zásuvek nejen v Československu (chráněné zásuvky od roku 1933), ale i ve většině dalších evropských zemí, v nichž byly chráněné domovní zásuvky zaváděny později. Oni se zřejmě domnívají, že všechno německé je lepší, než to, co je "naše".
Jen v několika zemích Evropy byly chráněné systémy zavedeny dříve, než u nás (např. Německo, Francie, Belgie).

V případě zavádění zásuvkových systémů v jednotlivých evropských zemích nepanovala anarchie. Většina otázek byla projednávána v již tehdy poměrně dobře fungující evropské Mezinárodní komisi pro instalační otázky IFK (Installation Fragen Kommission), kterou si dovolím nazvat určitým předchůdcem pozdější celoevropské CEE a dnešní evropské normalizační komise CENELEC. Tehdejší Československo nehrálo v IFK žádnou podřadnou roli. Vždyť tam bylo reprezentováno jednotnou elektrotechnickou organizací ESČ (dnes se kde kdo vydává za jejího nástupce, ale ve skutečnosti za něho nelze považovat nikoho). Její součástí byla i vlastní zkušebna.

A to byl také základ pro aktivní roli naší účasti v IFK. Kromě naší republiky se na práci IFK podíleli i odborníci z dalších zemí: Belgie, Dánska, Finska, Francie, Holandska, Maďarska, Německa, Norska, Rakouska, Švédska a Švýcarska (stav z r. 1930).

Nejsem pamětníkem těchto událostí, ale pokud kdokoli má zájem měnit dosavadní stav věcí, měl by se nejdříve seznámit s příčinami, které vedly k určitému vývoji. Odkud můžeme čerpat důvěryhodné informace? Těch zdrojů samozřejmě není příliš mnoho. A když už nalezneme vhodný zdroj, zjistíme, že jím podávané informace jsou podávány pouze útržkovitě, je nutné hledat jakékoliv náznaky. A můžeme také sledovat ve zdroji občas uváděné odkazy na další materiály.

Pokud tedy někdo má zájem o studium alespoň takovýchto podkladů, mohu doporučit oficiální týdeník, později čtrnáctideník tehdejšího Elektrotechnického svazu československého, časopis Elektrotechnický obzor - vycházel snad od r. 1911, tuším do r. 1990 a jeho nepřímým pokračovatelem je měsíčník Elektro (a každá velká technická knihovna jej má zajisté ve svých depozitářích).
Tam se z pravidelné rubriky Zprávy ESČ můžete dovědět mnohé o činnosti našich odborníků v IFK a také o průběhu přípravy zavádění chráněných domovních zásuvek. Bohužel, zajisté narazíte na fakt, že ne každý detail byl zveřejněn, ať již záměrně anebo podle tehdejšího posouzení pro nízkou významnost.

Tak např. zjistíte, že pánové Ing. Němec a Ing. Pergler na poradě IFK v Berlíně ve dnech 7. až 10. května 1930 projednávali m.j. i postup příprav zavádění chráněných zásuvek a pro zkušebnu ESČ získali v průběhu pozdějších návazných jednání jistě zajímavý úkol, jímž bylo vypracování metodiky a návrh a ověření zkušebního zařízení pro ověřování otřesuvzdornosti zátkových a soklových automatů (nynější terminologií drobných jističů, seznam norem z r. 1935 uvádí název ČSN ESČ 141 Drobné automaty).

Součástí této rubriky byly také informace o výsledcích zkoušek elektrických předmětů zkušebnou ESČ a následného doporučení k jejich používání v souladu s předpisy a normami ESČ. Tak například na str. 143 ročníku 1934 Elektrotechnického obzoru se můžete dovědět, že chráněné domovní zásuvky firmy Kramer a Löbl Jablonecké Paseky (nyní ABB, s.r.o. Elektro-Praga) plně vyhověly normě ČSN ESČ 107 a mohou být označovány značkou ESČ. Závěrečnou větu ocituji: ESČ doporučuje tyto zásuvky všem zájemcům.

V dalším pokračování si můžeme říci, jak to bylo se zaváděním chráněných zásuvek v Československu. A také můžeme porovnat technická řešení obou, z noremního hlediska zcela rovnocenných podsystémů společného evropského systému domovních vidlic a zásuvek.