Zásady pro provedení a spojování ochranných vodičů
Samotný ochranný vodič i ochranné spojení sloužící k připojení neživých částí v zařízení navzájem i k samotnému ochrannému vodiči přívodu musí být navrženy tak, aby odolaly nejvyšším tepelným a dynamickým namáháním, k nimž může při průchodu poruchového (obvykle zkratového) proudu v zařízení dojít. Do ochranného vodiče se nesmí vkládat žád-
né spínací přístroje ani prvky, které by zvyšovaly jeho impedanci nebo by mohly způsobit jeho přerušení. Z uvedených důvodů také musí mít ochranný vodič dostatečný průřez. Pro malé průřezy pracovních, tj. fázových a nulových vodičů přívodů, které přicházejí v úvahu u spotřebičů malého výkonu, musí být tento průřez stejný jako průřez pracovních vodičů.
Většinou se o něj nemusíme starat, pokud použijeme přívodní kabely a šňůry k danému účelu určené. U těch průřez ochranného vodiče tomuto požadavku odpovídá.

Zásadní požadavek na pohyblivý přívod, na jehož splnění je nutné u spotřebiče třídy ochrany I dbát, je ten, že přívod k němu musí u jednofázového spotřebiče obsahovat tři vodiče. Jeden je vodič fázový a druhý je – obvykle uzemněný – vodič nulový, a musí to být také jeden – samostatný – vodič ochranný. Ochranný vodič přívodu k elektrickému zařízení slouží výhradně k zajištění ochrany před úrazem elektrickým proudem (ochrany automatickým odpojením od zdroje). Funkci nulového a ochranného vodiče v jediném vodiči pohyblivého přívodu nelze v žádném případě slučovat. Základním bezpečnostním požadavkem je, aby spojení ochranného vodiče pohyblivého přívodu k zařízení (přístroji, spotřebiči) bylo zajištěno vždy, jakmile je zařízení připojeno ke zdroji (obvykle představovanému zásuvkou silového rozvodu v objektu), a to ještě před připojením fázového a nulového vodiče. Tento požadavek znamená, že při připojování přívodu ke zdroji se spojí nejdříve kontakt ochranného vodiče, při rozpojování se zase naopak tento kontakt nejpozději rozpojí. U zásuvkového spojení je splnění tohoto požadavku zajišťováno uspořádáním kontaktů představovaných kolíky a zdířkami zásuvky a vidlice. Obdobně i u trojfázového spotřebiče musí být kontakty fázových vodičů a nulového vodiče připojovány až po připojení ochranného vodiče a rozpojovány až po rozpojení fázových vodičů a nulového vodiče.

Poloha kontaktů v zásuvce a vidlici
Aby bylo ochranné spojení vždy zajištěné, dbá se zvlášť na dodržení polohy ochranného kontaktu v zásuvce a ve vidlici. Ochranný kontakt v zásuvce musí vždy odpovídat ochrannému kontaktu vidlice. (I když se splnění tohoto požadavku zdá samozřejmé, výsledky výchozích revizí elektrických instalací ukazují, že asi u jednoho procenta zásuvek je na ochranný kolík zásuvky připojena fáze.) Zásuvky se připojují tak, aby byl ochranný kolík nahoře, nulový vodič připojen na pravou dutinku, fázový vodič na levou dutinku. Tomuto zapojení musí, zejména pokud se týká ochranného kontaktu, odpovídat i zapojení vidlice pohyblivého přívodu.

Nyní si zopakujme, jak vypadá připojení a propojení ochranného vodiče od zdroje až k chráněnému zařízení (přístroji, spotřebiči). Ochranný vodič je veden od uzemněného bodu zdroje až na ochranný kontakt do zásuvky. S ochranným kontaktem zásuvky (ochranným kolíkem) je spojen ochranný kontakt (ochranná zdířka) vidlice. Na něj (na kolík) je připojen ochranný vodič pohyblivého přívodu a ten je spojen s ochrannou svorkou připojeného elektrického zařízení. S touto ochrannou svorkou jsou spojeny neživé části připojeného chráněného elektrického zařízení (spotřebiče) přístupné dotyku. Tak je zajištěna kontinuita ochranného spojení od zdroje k chráněnému zařízení.

Chyby v zapojení pohyblivého přívodu
Nyní si všimněme, s jakými chybami při zajišťování kontinuity ochranného spojení a ochranného vodiče je možné se setkat. Někteří „údržbáři“ předpokládají, že u zásuvkového spojení je zapotřebí, aby při zasunutí vidlice do zásuvky byla spojena ochranná zdířka vidlice s ochranným kolíkem zásuvky. Protože se však domnívají, že zapojení vodičů pohyblivého přívodu ve vidlici musí být shodné se zapojením vodičů pevného přívodu k zásuvce, provádějí někdy následující základní chyby, které se pokusíme objasnit.

V objektech, postavených téměř až do konce minulého století je u nás většina pevných jednofázových rozvodů vedených až do zásuvky většinou provedena pouze dvěma vodiči. Přitom však, jak již bylo řečeno, v pohyblivém jednofázovém přívodu musí být (a musely být i dříve) vodiče tři. Třemi vodiči je třeba provádět podle platných norem (ČSN 332000-5-54 ed. 3) i pevné jednofázové rozvody do 6 mm2 Cu.

Avšak až do konce roku 1996 (a v případě rozpracovaných staveb ještě déle) bylo možné v pevných rozvodech sloučit funkci nulového a ochranného vodiče do jediného, dříve nazývaného nulovacího vodiče (dnes nazývaného vodič PEN) i pro tyto malé průřezy. Proto se tito „údržbáři“ domnívají, že takovéto sloučení je možné i ve vodičích pohyblivých přívodů a svorku k ochrannému kontaktu spojují se svorkou pracovního, podle jejich domnění nulového vodiče.

Tím se dopouštějí dvou základních chyb: pro pohyblivé přívody k elektrickému předmětu třídy ochrany I používají dvoužilové kabely a šňůry, a přitom slučují funkci ochranného a nulového vodiče v jednom vodiči, což v pohyblivém přívodu je nepřípustné (a bylo to nepřípustné i před platností nových mezinárodních norem v ČR). K jakým poruchám může u takto zapojeného přívodu dojít? Většinou se nestane nic. Zařízení obvykle funguje zcela normálně, a dokonce ani na neživých částech není napětí. K neočekávané a nebezpečné situaci dojde, jestliže zařízení s takto zapojeným přívodem připojíme na některou starší dvojzásuvku nebo rozbočovací zásuvku, kde orientace fázového a nulového (dříve středního) kontaktu vzhledem ke kontaktu ochrannému není dodržena.

V tom případě dojde vlivem propojení kontaktů pro nulový a ochranný vodič ve vidlici okamžitě po zasunutí vidlice pohyblivého přívodu do zásuvky ke zkratu, a tím k vybavení pojistek nebo jističů a k odpojení obvodu zásuvky a někdy, vlivem špatné selektivity jištění, i k odpojení celé instalace. Pak se samozřejmě příčina hledá ve špatném zapojení dvojzásuvky, rozbočky nebo zásuvky a nikoho ani nenapadne, že vada by mohla být ve vidlici pohyblivého přívodu, když „doma mi to zařízení (ten spotřebič) přece tak spolehlivě fungovalo“. Tak to by byla závada s tím šťastnějším koncem, kdy vypadl jenom jistič.

K horším případům došlo, když „údržbář“ zapojil „nulák“ pohyblivého přívodu pouze na kontakt odpovídající nulovému (dříve střednímu) vodiči zásuvky a na druhém konci tento „nulák“ spojil kromě s funkční svorkou též s ochrannou svorkou zařízení.

Zde se opět nemusí po řadu let nic dít, ale při opačném propojení zdířek pro fázový a nulový vodič zásuvky příslušející k pevnému rozvodu dojde při připojení špatně zapojené vidlice k přivedení fáze na neživé části zařízení. Přitom však není příslušný obvod odpojen, jak by tomu bylo při běžné poruše. V důsledku takto chybného zapojení došlo již k několika smrtelným úrazům. (Při takto praktikovaném zapojení by samozřejmě bylo lepší, kdyby se „údržbář“ o připojení neživých částí k „nuláku“ ani nesnažil.)

---