O svobodě
Nenápadně ztrácíme mnoho svobod. Všímáme si toho, bohužel, až když se to dotkne naší osobní autonomie. Mně vadí, že si nesmím doma svítit, čím chci, a že se moje oblíbená hospůdka změnila ve sterilní podnik bez popelníků ve strachu, že zákaz kouření stejně přijde... Jsem nekuřák a nakoupil jsem si do zásoby žárovky, ale jsem sentimentální a mám rád obyčejnou svobodu pro podnikatele i zákazníky...

Kdo ale svobodu neztrácí, jsou podvodníci. Šíří polopravdy i vyslovené lži a jsou nepostižitelní: „Já nic, já obchodník. Nemusím rozumět tomu, co prodávám a co bezmyšlenkovitě deklamuju. Informace mám od výrobce. Asi to překladatel špatně přeložil...“

Nepoctivý obchodník, říkejme raději prodavač, vyhraje nejnižší cenou výběrové řízení. Už to, že cena je hlavní a většinou jediné kritérium, je alarmující. Mimochodem, nikde to není přikázáno. Když je to ale tak jednoduché! Ovšem, který investor si bude vybírat vlastní televizi podle ceny a spokojí se s tím, že je splněna podmínka černé skříně a existence dálkového ovládání? Absurdní? Ne – stejně vypovídající podmínky jsou v mnohých výběrových řízeních na zřízení osvětlení.

Aby byl zmíněný prodavač schopen splnit podceněnou nabídku, dodá sice množství, ale značně sníží kvalitu. Objeví se „nepředvídatelné“ vícepráce. Je si jist, že mu to projde. Přece nikdo nebude sundávat desítky svítidel ze stožárů. Zvláště, když se dodavatel pojistil tím, že první, co udělal, byla „ekologická“ likvidace původních svítidel.

Mám dobrou zprávu, existuje první podvedené město, které sebralo odvahu a lampy sundalo. Abych nebyl podezírán z neznalosti terminologie. Opravdu nešlo o svítidla, ale o lampy. Aby bylo možné ony lampy nazývat svítidly,  musely by splňovat základní bezpečnostní požadavky, disponovat nezfalšovaným prohlášením o shodě...

Jinde vlastně k žádnému podvodu nedošlo. Jen prodavač zneužil humanitní vzdělání zástupce zadavatele – střední školy. I do skladu civilní obrany dává svítidla s regulací. Ve skladu, kde by se i při největším plýtvání propálila ročně jedna nebo dvě kilowatthodiny. Kolik z toho se ušetří díky řízení? Kdyby to dělalo i pět korun za rok. Za dobu života soustavy by tato „úspora“ nezaplatila ani navýšení ceny kabelu, který z důvodu řízení nemá tři, ale pět žil.

Pak už je jen „detail“, že jsou osvětlovací soustavy značně předimenzovány. Prodavač prodá více svítidel, a co je hlavní – má prostor pro regulaci. Prokáže významné úspory. A kdo přijde na to, že korektně navržené soustavy by měly i bez regulace nižší spotřebu než ty „regulované“? Přesto se nehorázně předražený projekt nejspíš realizoval. Píšu tyto řádky v době prázdnin. Škola se rekonstruuje, dodavatel samozřejmě bleskově uvedl školu do stavu, kdy nelze než pokračovat v práci. Září je za chvilku. Ochoty zjednat nápravu málo.

Věřím, že se vrátí poctivost do podnikání. Třeba tím, že se podvedení nebudou bát ozvat. Budeme se snažit na stránkách našeho časopisu co nejvíce podporovat poctivost, profesionalitu a svobodu. (Nikoliv však v podvádění.)