Určení prostředí v prostorách s elektrickým zařízením je velmi důležitá část montáže nové elektrické instalace, respektive opravy instalace, při které dochází ke změně technologie, výrobního postupu či změně v používání materiálů. Správně určené prostředí je základním předpokladem pro kvalitní montáž a i pro provedení dostatečně objektivní revize. Prostředí a jeho vliv na bezpečný provoz elektrického zařízení se v našich normách objevuje již dlouho.

Jenže zrovna tak dlouho se s tímto problémem potýkají projektanti i revizní technici. V dobách, kdy normy byly závazné, byla situace jednodušší, ke změně ustanovení článku byl potřebný souhlas orgánů státního odborného dozoru, takže se každý snažil vtěsnat prostředí do stávajících článků, pokud se tedy „snažil“ vůbec! Protože autor tohoto příspěvku je v prvé řadě revizní technik, pokusí se zopakovat možná již opakované a známé. Vzhledem k tomu, že neucelenější systém prostředí, respektive vnějších vlivů, se objevil v roce 1997 během zavádění souboru ČSN 332000 (IEC 364) spolu s ČSN 332000-5-51, autor předpokládal, že tato problematika je již dostatečně známá mezi všemi elektrikáři, jenže přišlo přezkoušení revizních techniků dle zákona 124/2000 Sb. a přišlo rozčarování. Autor se nechce v žádném případě dotknout těch kolegů, kteří pravidelně sledují novinky v oboru, navštěvují podobné semináře jako je tento, provádějí svoji práci co možná nejobjektivněji vzhledem k reálným možnostem v české společnosti 2007 a také například „neprovádějí revize dálkovým způsobem“!!!

To byl totiž první z dojmů z průběhu školení a přezkoušení RT, které autor pořádal v roce 2005 na Kladně, kterého se zúčastnilo přes dvě stě revizních techniků a z řady jeho přednášek na podobných školeních pořádaných jinými agenturami, kde působil jako lektor. Když jsi odmyslíme způsob přezkoušení a zkušební otázky v testech, zajímavé především bylo, že žádná otázka v testech se netýkala vnějších vlivů. A když při zkouškách ústních zazněla otázka na prostředí, velmi často byly odpovědi kolegů rozpačité či jednoslovné. Jenže problém bude asi hlubší než se na první problém zdá. Autor uvede část citace z jednoho svého článku uveřejněného v odborném časopise na začátku loňského roku.

Citace:
…. Jeho firma zorganizovala na konci pololetí samostatný seminář týkající se vnějších vlivů, které se prakticky během zkoušek ITI vůbec neobjevily, ale které jsou, dle mínění autora, jednou z nejdůležitějších podkladů pro objektivní práci revizního technika. I když byl seminář pořádán přímo na žádost některých vyškolených, účast byla velmi žalostná. Úspěšnost těchto seminářů záleží na mnoha okolnostech, především záleží na přitažlivém odborném programu, osobě lektora i na místních podmínkách. Autor si tedy musel lámat hlavu, zda neporušil některé nepsané pravidlo této činnosti. Z tohoto důvodu oslovil několik absolventů ze svých kursů, kteří úspěšně absolvovali přezkoušení inspektory ITI. A jejich odpovědi byly inspirací pro název příspěvku. Na dotaz, proč se nezúčastnil tohoto semináře, když nejvíce svých dotazů směroval právě na vnější vlivy, se autorovi dostalo této odpovědi: „Proč bych chodil na nějaké další školení, když už mám nové osvědčení doma !!!“ ... konec citace.

Takže s jakými problémy se lze při určování prostředí setkat při montérské či revizní činnosti?
1. – chybné nebo nedostatečné určení vnějších vlivů v projektové dokumentaci a jeho následky při montážní a revizní činnosti
2. – dominance vnějších vlivů a ochrana před úrazem elektrickým proudem
3. – určování a používání vnějších vlivů v praxi obyčejného elektromontéra a revizního technika
4. – původní elektroinstalace v pohledu nového systému vnějších vlivů (rozpory, klady i nepochopení)

Určování vnějších vlivů se provádí dle ČSN 33 2000-3, respektive prostředí dle dříve platné ČSN 33 0300. S příchodem souboru norem ČSN 33 2000 došlo i ke změnám v oblasti prostředí pro elektrická zařízení. Doposud platila ČSN 33 0300, která na svou dobu docela vystihovala různá prostředí a jejich rozsah na provoz el. zařízení. V podstatě poprvé (vzpomeňme ČSN 34 0070) určovala zásady, jak toto prostředí určovat, způsob vystavení protokolu a v neposlední řadě i doporučení minimálních rozsahů těchto prostředí. Byla proti předchozím normám zcela určitě pokrokem, vnesla do této problematiky určitý řád, zejména v záznamech o určení prostředí. Vzhledem k tomu, že se jednalo o normu závaznou, byla zde možnost určitým způsobem tlačit na provozovatele el. zařízení, v té době ještě „socialistických podniků“, aby zavedli i určitý řád do provozování svého el. zařízení. Autor tohoto příspěvku se zúčastnil mnoha jednání v komisích na určování prostředí nejen v jeho „rodném podniku Poldi SONP Kladno“, ale i mimo tento region prakticky po celé republice.

Po letech praxe se autor domnívá, i přes příjemnou jednoduchost původní předlohy normy na prostředí ČSN 33 0300, že tato prostředí dostatečně necharakterizuje zejména proto, že je popisuje jako celek – vždy s několika vlivy ve smyslu dnešní normy. I prostředí základní dle této normy obsahuje nejméně tři vlivy – teplotu vzduchu, vlhkost vzduchu a tlak vzduchu.

Rozdělení na obyčejné, aktivní a pasivní prostředí obsahující pouze několik typů prostředí bylo samozřejmě velmi příjemné. Pro projektanta, uživatele i revizního technika. Pokud se prostředí určovalo zodpovědně s respektováním minimálních rozsahů v konkrétních prostorách, dalo se docela přesně popsat prostředí v tom kterém prostoru. A jednoduchý trojúhelník se třemi čísly („bez desetinných teček“) v příslušném výkresu technické dokumentace ulehčoval práci zejména projektantům a revizním technikům.

S přihlédnutím k výše uvedenému se naskýtá otázka. Je například prostředí venkovní mezi kovárnami a ocelárnami „rodného podniku autora“ stejné, jako u observatoře na Lomnickém štítu? Podle ČSN 33 0300 zde asi rozdíl nebude. A přesto si autor troufá říci, že stejný pojem „venkovní prostředí“ se liší v obou případech dost podstatně.
První předpis o novém prostředí – vnějších vlivech se objevil v roce 1994, v začátcích zavádění IEC 364 do naší normalizace. Jmenoval se ČSN 33 2000-3 (IEC 364-3) a týkal se základních charakteristik. Část týkající se vnějších vlivů však začala platit až v roce 1996, v okamžiku až začala platit ČSN 33 2000-5-51 – Všeobecné předpisy, která v podstatě nahradila dříve platnou ČSN 33 2310 – „El. zařízení v různých prostředích“.

A najednou bylo všechno jinak!

Již nejsou aktivní a pasivní prostředí, ale existuje najednou obrovský soubor třímístných značek, z nichž dvě první jsou písmena a poslední pak číslice. Ne že by to český elektrikář nečekal – tento přehled byl uveřejněn v příloze ČSN 33 0300, ale byl to stejně šok pro velkou část elektrotechnické veřejnosti. A projektanti, zejména „někteří projektanti“ jsou také najednou „paf“. A následně pak i revizní technici provádějící revize na zařízení namontované dle dokumentace zpracované právě tímto „některým“ projektantem. Tím se autor samozřejmě nechce dotknout profese projektantů, kteří nechtějí být právě ti „někteří projektanti“, bohužel skoro deset let po zahájení platnosti první normy na vnější vlivy lze ve výkresech nalézt i odkaz na ČSN 34 0070, ale žádný protokol o určení vnějších vlivů či alespoň nějakou zmínku v technické zprávě. Přitom v podstatě nejde o tak zásadní změnu. Dříve se prostředí označovalo třímístným kódem (dle čísel článků ČSN 33 0300), nyní je vnější vliv označován také třímístným kódem, jen jejich význam je jiný. Nutno si uvědomit pouze to, že dřívější označení popisuje to které prostředí jako celek (i když s jedním dominujícím vlivem), kdežto nové označení je exaktnější – každý kód označuje právě jen jeden druh vlivu včetně jeho velikosti a rozsahu (třídy).

Z výše uvedeného přehledu, vzhledem k omezenému rozsahu příspěvku by autor chtěl upozornit na jednu již staronovou novinku při určování vnějších vlivů. Jedná se o „Vnější vlivy považované za normální“. Jedná se o třídy vnějších vlivů, které byly dohodou vybrány do předpisu IEC 364-5-51 a HD 384-5-51 a v souladu s těmito předpisy převzaty do ČSN 33 2000-5-51. Jedná se o tyto vnější vlivy: AA4, AA5, AB5, AC1, AD1, AE1, AF1, AG1, AH1, AK1, AL1, AM1, AN1, AP1, AQ1, BA1, BC2, BD1, BE1, CA1, CB1.

Dalo by se říci s velkou nadsázkou, že se jedná o jakési prostředí základní či normální ve smyslu ČSN 33 0300, autor však upozorňuje na to, že se jedná o podobnost čistě náhodnou. Nejedná se tedy o žádné „vnější vlivy bez vlivů“.

Jak se tedy liší vnější vlivy považované za normální od ostatních vnějších vlivů?
Vnější vlivy považované za normální není nutno jednotlivě specifikovat, lze je uvádět společně v souhrnném popisu. Jinak řečeno u těchto vlivů se nemusí uvádět rozsah působení, který je jinak nutný při určování vnějších vlivů. Při zachování exaktnosti popisu jednotlivých vnějších vlivů se výrazně zjednodušuje popis těch vlivů, které zanedbatelně ovlivňují provoz el. zařízení. U ostatních vnějších vlivů je mimo jejich pečlivého stanovení povahy a třídy toho kterého vlivu, nutno také stanovit rozsah působení. Srovnejte přílohu č. 5 ČSN 33 0300 o doporučených minimálních rozsazích prostředí.

Je zde ovšem problém!
Žádný takový návod neexistuje, a ani asi existovat nebude. Je zcela v kompetenci odborné komise, aby stanovila dostatečně objektivně tyto rozsahy. Proto se také komise schází, a proto jsou jejími členy odborníci z projekce i praxe. Autor se osobně domnívá, že právě dobře fungující odborné komise již na úrovni projekce ušetří v průběhu montáže i revize tohoto zařízení mnoho času, nervů i peněz zúčastněným pracovníkům i firmám.Jenže pro dobrý chod této komise jsou také nutné podklady pro jednání,což je jeden z problémů, který velmi ztěžuje objektivní posouzení prostředí. Je velké umění „vyrazit“ z investora či provozovatele příslušné doklady, podklady, bezpečnostní listy, manuály dodavatelů el. zařízení, provozní předpisy, o normách ani nemluvě. Ty si většinou revizní technik opatřuje sám za „laciný peníz“ (Kdo jste v poslední době kupovali normy na nové hromosvody tak dáte autorovi určitě za pravdu). Protože téma podkladů pro objektivní určení prostředí by zabralo celý článek, upozorníme jen na jednu zajímavost týkající se hořlavých podkladů pro elektrická zařízení. Protože hořlavé podklady jsou nedílnou součástí určení prostředí, mohlo by dojít k nepříjemnému překvapení.

Ing. Miloslav Valena ELEKTRO SLUŽBY KLADNO soudní znalec v oboru elektrotechnika

Použitá literatura:

• Soubor ČSN 33 2000
  Zejména ČSN 33 2000-3, ČSN 33 2000-5-51
• Ing. Karel Dvořáček: El. rozvody a vnější vlivy – díl I
• Příspěvky autora z let 1996 – 2006 v České a Slovenské republice
• Ing.Valena,JUDr.Urban:Sborník k semináři:Kladenské elektrické dny č.1 červen/2005
• Sborník přednášek k 16.aktivu elektrotechniků a revizních techniků Kladno 10/2005 vydaný pořadatelem ING.VALENA ELEKTRO SLUŽBY-přednáška autora