Základem pro navrhování takových to sítí je potřeba znát datové toky, s nimiž se bude pracovat. Na takto navrženou kostru sítě musíme použít techniku, tzn. switche a různé další prvky, které naším požadavkům budou odpovídat a které, při takto zvolené síti budou fungovat. Celá síť se dělí na několik odvětví, do kterých patří přístupová vrstva, agregační vrstva a jádro sítě neboli core.

Přístupová vrstva je vrstva, kam se koncový uživatele této sítě připojují. Mohou zde být počítače, servery nebo jakékoliv periferie. Skládá se z L2 nebo L2+ switchů. Pokud nejsou kladeny nároky na tuto vrstvu, mohou se použít nemanagovatelné L2 switche.

Datové toky postupují přes agregační vrstvy nebo jinak nazýváno distribuční vrstvy, kde jsou nároky o něco složitější než v předchozím případě. Pro tuto vrstvu používáme switche s označením L3-L4.

Jádro sítě, core, je nejnáročnější část sítě. Prvky zde používané jsou většinou normalizovaného rozměru 19", o výšce až 7U.

V některých případech, ale není třeba použít Jádra sítě a v tomto případě se končí na tzv. agregační vrstvě.