Na závěr roku, myslím tím Vánoce, se vždy s rodinou odebíráme za příbuznými do hor. Je to takové místo, digitálním šílenstvím ještě nepolíbené. Tedy vždy jsem o tom byl přesvědčený. Ale letos je to jinak. Tradičně jsme zašli na místní specialitku, kterou zapíjet pivem je naprostá lahůdka. 

Skupinku mužů u piva, plánující velký podnik nebylo možné přehlédnout a přeslechnout už vůbec ne! Jeden z nich, Franta, se rozhodl postavit fotovoltaickou elektrárnu. "Lepší cokoliv rychle než nic!" prohlásil s nadšením, ale jeho soused, starej Vojta, zkušený a opatrný, přerušil: "Nebo že by... Lepší nic než cokoliv bez správné rozvahy?"

Rozhovor se točil kolem Frantovy nové stavebnice. Koupil levné panely, střídač z Aukra, a byl připravený dát vše dohromady. "Měl bys mít hromosvod, jinak můžeš mít problém!" varoval ho Vojta. Franta mávl rukou: "Ale nechci dotaci, tak co se mám starat?"

Hospoda byla plná různých názorů. Jedni tvrdili, že je to jednoduché, druzí, že EU vymýšlí nesmysly. "Ale tys neviděl ve zprávách, že některé fotovoltaiky hoří?" připomněl jeden ze sousedů. "Já si to nechám zrevidovat revizákem, ale namontuji si to sám!" odpověděl Franta sebejistě.

Debata se rozhořela. "Neznáš nějakého revizáka?" ptal se Franta. "Znám jich hodně, ale nikdo nereviduje fotovoltaiku," odpověděl Vojta. Franta byl neoblomný: "A potřebuju vůbec revizi? Vždyť je to můj soukromý pokus. Kdo mi to zakáže?"

"Chceš mít ostrovní režim?" zeptal se někdo. "Co to je?" odvětil Franta. "Raději se na to vykašli!" radil mu Vojta. Franta byl však neústupný: "Proč? Když to pofrčí, doplním to o všechno potřebné a zažádám o dotaci!"

Sousedé mu nabízeli pomoc, ale Franta byl rozhodnutý vše udělat sám. "Kdo mi to zakáže? Žijeme ve svobodné zemi, ne?" vzýval. "Ale elektrikář by ti měl odpovědět. Je to jeho profesní povinnost," připomněl kdosi. Jiný hlas: "Neblázni! To si pleteš s doktory a Hippokratovou přísahou!"

Když se večer chýlil ke konci, Franta slíbil, že až bude vše funkční, dá sousedům návod. "No, ale to nebude zadarmo! Vidíte, co mě stojí ten vývoj?" řekl s úsměvem.

Tak skončila moje vánoční návštěva místní kultovní hospůdky plné debat, rozporů a plánů. Skupinka mužů opustila hospodu s pocitem, že přestože každý z nich viděl věci trochu jinak, společně našli cestu, jak se pokusit o něco nového. 

Zaslal JKN Praha 

Byli si vědomi, že jejich přátelská sousedská shoda je mohla vést k šílenému závěru? O čem se tu na Elektrice stále bavíme? Málo se píše, přednáší, upozorňuje? Jak je prostoduché se domnívat, že když se něco opakuje tisíckrát, je to vyvěšeno na oficiálních místech, že se nemůže stát nic strašného.