Již 50 let patří ke standardu ve zvukové záznamové a reprodukční technice dvoukanálová stereofonie. Nové technologie záznamu a rovněž stále se zdokonalující způsoby úsporného kódování signálů umožňují intenzivnější rozmach reprodukčních systémů s pěti a více kanály.

Vícekanálová reprodukce zvuku umožňuje vytvoření realističtějšího a efektnějšího vjemu zvukového prostoru. Přitom však nejde jen o přesnější lokalizaci jednotlivých, či alespoň dominantních, zdrojů zvuku, ale též o působivější celkový vjem.

Své první uplatnění nalezla vícekanálová reprodukce především ve velkých kinech, kde se prosadila koncem 50. let v souvislosti s širokoúhlou projekcí. V té době byl celosvětově zaváděn systém Cinemascope se čtyřkanálovým zvukem na čtyř magnetických stopách. Reproduktory hlavních tří kanálů byly umístěny za plátnem, čtvrtý kanál byl užit jako efektový s reproduktory po obvodu sálu.

S šestikanálovým zvukem pracovaly kinosystémy Cinerama či Todd-AO (5 reproduktorů za plátnem, 1 efektový), existuje však i systém osmikanálový (SDDS firmy Sony), není však příliš rozšířen.
Další vývoj se ubírá cestou, kterou nabízí stále výkonnější digitální technika zpracování signálů a rovněž zavedení nových záznamových médií, především vysokokapacitního DVD.

K významnému pokroku v uplatnění vícekanálové reprodukce zvuku přispívají v posledních letech rovněž digitální metody percepčního kódování. Cílem těchto technik je redukovat objem zaznamenávaných nebo přenášených dat tak, aby ve výsledném efektu byla tato redukce co nejméně poznatelná, v ideálním případě nepoznatelná.

Percepční kódovací techniky pro svou značnou složitost a výpočetní náročnost kladou velmi vysoké požadavky na výkon a rychlost procesoru, má-li kódování a dekódování probíhat v reálném čase. 

Firma Sony u svého systému MiniDisc zavedla redukční proces ATRAC jako jednu z prvních technik percepčního kódování Podobné principy užívají i nejnovější digitální systémy vícekanálového záznamu zvuku Dolby Digital, DTS a řada formátů MPEG.

Jmenované systémy jsou určeny pro vícekanálovou reprodukci zvuku a to v uspořádání označovaném 5.1, což je de facto rozšíření staršího čtyřkanálového systému Dolby Surround. Základ tvoří tři kanály vpředu, ale namísto jednoho efektového kanálu jsou zde dva plnohodnotné kanály zadní. Je přidán ještě jeden doplňkový kanál pro podporu reprodukce nejnižších kmitočtů (do 200 Hz)., označovaný zkratkou LFE.

Percepční techniky kódování zvukových signálů jsou již na takové úrovni, že ani při vysoké redukci dat nedochází, při správném dekódování, ke ztrátě kvality záznamu při reprodukci.

Tabulka: Nejčastěji užívané systémy vícekanálové reprodukce

Tento příspěvek je pouze přehledem používaných způsobů ve zvukové technice. Každému (tedy tomu dnes ještě aktuálnímu) bude věnován samostatný příspěvek.