Ing. Jitka Thomasová, PPU-Babtie spol.s.r.o.

Rozsáhlá bytová výstavba, která se začala rozvíjet v podobě panelových sídlišť ve druhé polovině 60tých let minulého století si vyžádala nový přístup k řešení inženýrských sítí v těchto celcích. Byly budovány obytné celky s komplexním vybavením technickou infrastrukturou velmi často v území dosud bez jakéhokoli technického vybavení. Bylo zřejmé, že není možno řešit odděleně jednotlivé sítě příslušnými specialisty, ale že je třeba zajistit nový přístup k této problematice a to komplexním řešením od základní tvorby koncepce až po realizaci. Tato skutečnost si postupně vynutila vypracování návodu řešení jednotlivých sítí, které vyústilo posléze v ČSN 73 6005 Prostorová úprava vedení technického vybavení schválená 21.6.1972, která byla postupně upravována až do současné doby s názvem Prostorové uspořádání sítí technického vybavení ze září 1994 a je postupně doplňována změnami či doplňky.
Iniciátorem a průkopníkem této činnosti byl Ing. Miroslav Řihošek, který již v roce 1968 založil a vedl v Pražském projektovém ústavu samostatný atelier, který měl zkušené specialisty jednotlivých profesí a zde se vytvářela koncepce řešení Jižního města - dosud největšího bytového komplexu v republice. Takto se začalo vytvářet Městské inženýrství, které postupně rozvíjelo činnost, která vyústila do samostatného oboru v rámci zákona č.360/1992 Sb o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ze dne 7.5.1992.

V současné době pracují na lokalitách autorizovaní městští inženýři a uplatňují se zejména při tvorbě základní koncepce v územním plánování vedle urbanistů, ale nejen zde. S postupující urbanizací území je třeba stále více a více hledat kompromis mezi požadavky obyvatel na vzrůstající komfort bydlení a udržení přijatelného životního prostředí nejen nyní, ale i do budoucna. Městské inženýrství je interdisciplinární obor, který představuje mezioborový okruh poznatků a činností pro tvorbu a koordinaci řešení koncepce technického vybavení území. Městský inženýr garantuje kvalitní technickou funkci území a ovlivňuje jeho další možnosti rozvoje. Zahrnuje metodiku řešení a rozhodování všech základních technických, technickoekonomických a technicko-ekologických problémů spojených se zajišťování správného provozu zastavěných a nově zastavovaných území. Pracuje nejen na nově vznikajících celcích, ale i ve stávajících lokalitách, které třeba přizpůsobit požadavkům života obyvatel 21.století a v současné době i požadavkům EU. Vstup ČR do EU přinesl na jedné straně požadavky na zvýšení kvality TI a na straně druhé možnosti investic získaných z těchto zdrojů zejména na modernizaci vesměs zastaralých subsystémů a to jak v trubním tak kabelovém vedení našich měst a obcí.

Městský inženýr musí umět odhadnout míru velkorysosti při zakládání koncepce řešení jednotlivých subsystémů technické infrastruktury. Historie nás mnohokrát poučila o nutnosti předvídavosti. Příkladem může být velkorysý koncept pražské stokové sítě ze zlomu 19. a 20. století, vytvořený anglickým inženýrem W.H.Lindeyem, jen slouží dodnes samozřejmě značně rozšířen a doplněn. Je třeba si uvědomit, že jakékoliv dodatečné doplňování podzemí s sebou přináší velké problémy. Rovněž otázka výběru kvality materiálu hraje významnou roli, což ukázala zejména doba prudkého rozvoje komplexní bytové výstavby v socializmu, kdy se zejména pro trubní sítě používaly nekvalitní materiály a docházelo k častým poruchám a tím ke značným ekonomickým ztrátám. Současná bohatá paleta materiálního zabezpečení dává stavebníkům možnost vhodného výběru a eliminaci problémů tohoto druhu. Je třeba zvážit a vyhodnotit vhodnost materiálu nejlépe pomocí technickoekonomické optimalizace, kde již právě projektant by měl být stavebníkovi nápomocen.
Je třeba vyhodnotit nejen investiční náklady, ale i náklady provozní, vhodnou dobu životnosti a v neposlední řadě stále vzrůstající nároky na bezchybnou funkci zařízení.
Obnovu technické infrastruktury a tím i její modernizaci a rozšíření si vyžádaly a mnohde uspíšily záplavy v území v moravských lokalitách po r. 1997 a v českých po r. 2002. V Praze se takto do dnešního dne podařilo obnovit podzemní sítě a upravit pro potřeby budoucí doby zejména v Karlíně a Libni.

Inženýrské sítě lze rozdělit dle poslání na:

• vedení technického vybavení, což jsou zařízení zajišťující provoz obytného a občanského vybavení
• dálková vedení - hlavní přívody médií od zdrojů do území, případně odvádění dešťových a splaškových vod k likvidaci
• vedení technologická, což jsou vedení zajišťující provoz uvnitř průmyslových, zemědělských a dopravních komplexů

Podle funkce lze rozdělit inženýrské sítě takto:

• vodovody a ostatní vodárenská zařízení
• plynovody - vysokotlaké, středotlaké a nízkotlaké
• tepelné sítě rozlišeny dle teploty a tlaku media
• elektrická vedení silnoproudá včetně veřejného osvětlení a signalizace křižovatek, rozpínací stanice a trafostanice
• telekomunikační vedení různých operátorů
• stoky jednotné sítě, splaškové, dešťové, drenážní systémy

V průmyslových závodech přistupují ještě

• produktovody
• rozvod stlačeného vzduchu
• signalizace
• ostatní technologická vedení (kalů, popílku atp.)

Podle způsobu uložení rozlišujeme vedení

• podzemní
• nadzemní

Podzemní vedení má základní parametry:

• prostorné uložení do země - společná trasa jednotlivých vedení mezi sebou zkoordinovaných, dodržení ČSN 73 6005
• uložení v ochranném tělese představuje tyto formy:

Městský inženýr stojí před problémem rozhodnout základní koncepci ukládání inženýrských sítí. Pro rozhodování je podstatný způsob zástavby, tvar a výškové poměry území a jeho využitelnost, řešení podzemních komunikací, možnost prostorového uspořádání, morfologie území, klimatické poměry. Výsledkem musí být technickoekonomické vyhodnocení řešení.
Koncepce řešení inženýrských sítí musí být rozhodována paralelně s urbanistickou koncepcí řešení včetně řešení dopravní obsluhy území a výškového řešení. Samozřejmě je vhodné řešení ve variantách. Komplexní řešení technické infrastruktury nesmí být nikdy na úkor správné funkce jednotlivých subsystémů. Je možno připustit kompromisy avšak v mezích správné funkce jednotlivých vedení.
Ve výstavbě technické infrastruktury je mnoho problémů k řešení a je třeba zajistit systémová opatření, která povedou k plnění zejména dlouhodobých záměrů, které zajistí spolehlivou funkci technické infrastruktury při současné minimalizaci negativních vlivů na životní prostředí.