Před dvaceti lety jsme si mohli jako kluci, propojit dvoulinkou dva polní telefony, ale protože každý z nás bydlel na jiné straně ulice, nastal problém. První pokus "prodrátovat" se přes sloupy sice vyšel, ale skončil v ředitelně a to důtkou, za porušení nějakých "telekomunikačních předpisů".

Spolužák Roman dostal od příbuzných z USA dvě malé vysílačky, které jsme dráždili až na hranici jejich možností. Nepoužitelné pro svůj krátký dosah a skutečnost, že při navazování spojení musí být obě pojítka zapnuté.

A tak jsme pátrali po dalších možnostech. V Německu byly prý v prodeji telefony, které se jednoduše zapojily do běžných silnoproudých zásuvek a spojení bylo na přání navázáno. Řeč se za "nám" nejasných příčin, šířila po energetické síti, vždy v okruhu místního transformátoru. Ale než jsme se stačili o uvedeném zařízení dozvědět více, vyrostli jsme a ztratili zájem.

Jednou na praxi, v dnes již zrušené elektrárně v Oslavanech, jsem se setkal s podobnou technologií, která však nebyla už hračkou. Řeč se opět šířila frekvenčně, ovšem po vedení vysokého napětí.
Dnes v době mobilních telefonů, málokoho napadne tímto způsobem šířit řeč. O tom, že vedení vn a vvn, nebude sloužit pouze pro rozvod energie, nás přesvědčuje společnost Aliatel, která v horních, zemnících lanech vede navíc optické spojení. Využívá, tedy již jednou vybudované energetické sítě k vedení informací a to výměnou onoho zemního lana.

Vše tedy směřuje k tomu, že u nás vzniká konkurence, dnes monopolnímu Telecomu.

A co Internet? Inu, když dostane Aliatel data až na stožáry vysokého napětí, pak mohou rozvodné závody teoreticky šířit data tedy i připojení na Internet po svých sítích velmi podobně jako uvedenou řeč. Ovšem, že se nejedná o tak jednouduchou záležitost, jak by mohlo z uvedených řádek vyplynout. Ve světě se touto problematikou, již některé firmy zabývají. Koho zajímá tato technologie u nás se teprve snažíme zjistit právě touto cestou.

(Vaše reakce, připomínky a doplňující informace, zasílejte prosím na adresu redakce@elektrika.cz)