Na začátek si pojďme shrnout, jaké jsou normativní požadavky na svorky, které spojují jímač (i pomocný z drátu) se zbytkem jímací soustavy.

ČSN EN 62305-3 Ochrana před bleskem – Část 3: Hmotné škody na stavbách a ohrožení života
5.5.1 Všeobecně
Součásti LPS musí odolávat elektromagnetickým účinkům bleskového proudu a předpokládaným náhodným namáháním bez poškození. Toho je možno dosáhnout volbou součástí, které byly úspěšně vyzkoušeny v souladu se souborem norem EN 50164.
Veškeré součásti musí vyhovovat souboru EN 50164.

5.5.2 Uchycení
Jímací soustava a svody musí být uchyceny tak pevně, aby elektrodynamickými nebo náhodnými mechanickými silami (například kýváním, sesuvem sněhu, teplotní roztažností atd.) nedošlo ke zlomení nebo uvolnění vodičů (viz příloha D, EN 62305-1:2011).

E.4.2.3.2 Stavební projekt
Minimální velikosti pro různé součásti ochrany před bleskem jsou uvedeny v tabulkách 3, 6, 7, 8 a 9.
Materiály použité pro součásti LPS jsou uvedeny v tabulce 5.
POZNÁMKA: Pro výběr dalších součástí, jako tyčí a svorek, by se mělo odkázat na soubor EN 50164. Tím bude zajištěno, že se bude přihlížet k nárůstu teploty a k mechanické pevnosti těchto součástí.

E.5.6 Materiály a rozměry
E.5.6.1 Stavební projekt
Projektant a montážní firma LPS by měli ověřit, zda-li použité materiály jsou vhodné pro tyto účely. Toto může být prokázáno například potřebnými zkušebními certifikáty a zprávami výrobce, že materiály byly úspěšně odzkoušeny na základě testů ověření kvality podle souboru EN 50164.


Společnost DEHN + SÖHNE přichází jako první výrobce na světě s hromosvodními součástmi, které jsou testovány na maximální bleskový proud, tady 200kA.

Hromosvodní součásti musí každý výrobce vyrábět dle produktové normy ČSN EN 62561-1 (dříve ČSN EN 50 164-1) která vyžaduje ověření schopností svorek bleskovým proudem 100kA, nebo 50kA. Tento požadavek znamená, že například svorka u jímací tyče musí být odzkoušená, pokud se uvažuje pouze s jedním kusem, minimálně třídou H dle ČSN EN 62561-1. Pokud by někdo použil například svorku dle třídy N, vytváří spoj, který si nedokáže poradit s bleskovým proudem, se kterým se na daném místě počítá. Minimální bleskový proud, se kterým se počítá v té nejnižší hladině ochrany před bleskem LPL IV, je totiž 100kA.


V praxi se používalo zdvojování svorek a tak se v případě hladiny ochrany před bleskem LPL I používalo napojení jímačů vícero svorkami, minimálně dvěma. Toto řešení vypadá sice logicky 100kA + 100kA = 200kA, ale dynamické účinky bleskového proudu 200kA jsou větší ne dvakrát, ale čtyřikrát než u bleskového proudu 100kA.


Samozřejmě nezmiňuji vůbec variantu, kdy by na připojení jímače v hladině ochrany před bleskem LPL I byly použity čtyři, nebo dokonce více svorek dle třídy N, to by byl nejenom technický, ale hlavně ekonomický nesmysl.


Společnost DEHN + SÖHNE byla v minulosti již vícekrát svými klienty při zkouškách žádána, aby bylo zařízení odzkoušeno hodnotami bleskových proudů, se kterými se v dané aplikaci počítá, tedy nejenom 200kA, ale i hodnotami 300kA a více Tyto požadavky byly vznášeny hlavně provozovateli větrných či jaderných elektráren. Logickým krokem bylo tedy rozšířit možnosti zkušebního generátoru pro bleskový proud a díky jeho zdvojení je možné dosáhnou zkušebního impulsu až 400kA.

Pro připojení jímacích tyčí v hladině ochrany před bleskem LPL II nebo LPL I je možné tedy použít pouze jednu svorku. Montáž je tedy nejenom logičtější, ale též ekonomičtější než v minulosti.