Místo architekta voják
Narodil se 13. prosince 1816 u Hannoveru. Otec patřil k malým sedlákům s velkou rodinou. Musel živit ženu a 14 dětí! Werner toužil po vzdělání, konkrétně se zajímalo berlínskou Akademii architektury, ale chyběly prostředky. A tak vstoupil do pruské vojenské akademie, obor dělostřelectva a ženijního vojska. Tady získal na svou dobu vynikající vědomosti z matematiky, chemie a fyziky.

Když se po třech letech jako novopečený poručík vrátil do rodné vesnice na dovolenou, čekala ho smutná situace. Rodiče byli nemocní. Matka zemřela po roce, brzy po ní šest Wernerových sourozenců a nakonec i otec. Mladý Werner v sobě po těchto tvrdých úderech osudu objevil vedle technického talentu i mimořádně velký cit a smysl pro rodinnou soudržnost.

I odtud pramenila skutečnost, že mladší sourozence intenzivně podporoval a když pak s mechanikem Johannem Georgem Halskem založil v roce 1847 továrnu na výstavbu telegrafních stanic s firemním označením Siemens & Halske, byli to právě jeho mladší bratři Wilhelm, Carl a Friedrich, jimž prostřednictvím svého úspěšného podniku otevřel cestu do obchodního světa.

Wilhelm a Friedrich
Wilhelm, jenž bylo sedm let mladší než Werner, odešel do Londýna, aby tu obchodně uplatnil bratrovy vynálezy v oboru galvanoplastiky. A byl to právě on, kdo v roce 1847 vynalezl regenerativní parní stroj, aby pak o tři roky později převzal zastoupení firmy Siemens & Halske ve Velké Británii a stal se uznávaným velkoprůmyslníkem, i když Walterovy úrovně samozřejmě nikdy nedosáhl. Totéž platí i o Friedrichovi Augustovi Siemensovi, který se narodil deset let po Wilhelmovi. Stal se rovněž předním německým technikem a vynálezcem.

Spřádání telegrafních nitek
A co sám Werner von Siemens? Ještě po dobu vojenské kariéry udivoval odbornou veřejnost svými pokusy s galvanickým pokovováním s použitím stříbra a zlata. Ať už to byla konstrukce ručičkového telegrafu, anebo později jeho vlastní projekt první elektrické lokomotivy na světě, vždy šlo o vyjádření jeho nesmírného technického talentu, podnikavého smyslu pro využití techniky v obchodě a zároveň jeho neuhasitelné žízně po dobývání nových horizontů, kde budoucnost mu byla vším a zisk jen jako přechodná záležitost ve formě prostředku dosažení vytyčených cílů.

Pak následoval jeden úspěch za druhým. V roce 1848 Siemensova firma dokončila telegrafní spojení mezi Frankfurtem a Berlínem o celkové délce 500 kilometrů. O dva roky později telegraficky propojila evropský kontinent s britskými ostrovy a v roce 1855 se pustila do obrovské zakázky představované ruskou telegrafní sítí o délce 10 000 kilometrů spojující Finsko s Krymem. A byl to opět Siemens, kdo jako první vybudoval indoevropskou telegrafní linku, když propojil Londýn s Kalkatou. Kvalita této stavby konkrétně znamenala, že zpráva vyslaná z kteréhokoli konce trasy překonala 12 000 kilometrů dlouhou cestu během pouhých 20 minut!

Dynamo, telefon, tramvaj
Přesto, že se Siemens doslova utápěl v řešení obchodních nabídek, které se na jeho firmu sesypávaly jako roj sršňů, stále nacházel čas na vynálezy a objevy. Z nejznámějších to byl především princip elektrického dynama. Pak následoval telefon, pouliční osvětlení a tramvaj, kterou Berlíňané právě díky Siemensovi poprvé spatřili na ulicích svého města v roce 1879.
Werner von Siemens byl ale také mužem se silným sociálním cítěním. Proto není divu, že už v roce 1858 zavedl pro své zaměstnance prémii, která vycházela z podílu na zisku. V roce 1872 předběhl ostatní podnikatele, když zavedl penzijní fond. Bratru Carlovi v této době psal: "Peníze, které vydělám, by mě pálily v ruce jako rozžhavené železo, kdybych svým loajálním zaměstnancům neposkytl jejich očekávaný podíl."

Prozíravý manažer
Werner von Siemens byl vlastně vůbec jedním z prvních prozíravých manažerů velkého formátu, který si uvědomil, že spokojená a motivovaná pracovní síla bude mnohem produktivnější a zároveň méně náchylnější k přechodu ke konkurenci. Později svým zaměstnancům ještě založil bezplatnou lékařskou péči a také zkrátil pracovní dobu. A ještě jeden zajímavý údaj dokresluje, jakým způsobem tento muž měnil německou a v podstatě i evropskou mentalitu. Vždyť v roce 1890, tedy na sklon ku svého života (zemřel v roce 1892), Siemens zaměstnával 5500 pracovníků s tím, že prodej jeho produkce a služeb činil 6,6 milionu marek v zahraničí a 23 milionů marek na domácím trhu.

Unikáty v národním muzeu
Siemens má svou tradici i v Čechách. První zastoupení u nás otevřel v Praze a Brně už v roce 1890. A dodnes v Národním technickém muzeu v Praze pečují asi o 300 atraktivních historických exponátů, kterou nesou značku Siemens. Najdeme mezi nimi skutečné unikáty, například telefonní přístroj z roku 1870, telefonní přístroj z roku 1877, diferenciální obloukovou lampu z roku 1879, traťové hradlo z roku 1894, amatérskou filmovou kameru a projektor z roku 1933, elektronkové rozhlasové přijímače a mnoho dalších. Dnes výrobní základna Siemens v ČR zahrnuje vedle produkce elektromotorů mimo jiné také výrobu telefonních ústředen, kabelových svazků pro automobily, kabelů pro telekomunikace, elektroniky pro automobilový průmysl i pro domácí spotřebiče. Siemens je nesporně významným nositelem přenosu moderních technologií do ČR i poskytovatelem pracovních příležitostí. Má tedy pevné místo v české ekonomice, a to především díky tomu, že nabízí systémové přístupy.

Autor: Ivan Brož