Narozený 1847, zemřel 1922, americký profesor fyziologických orgánů řeči a fyzik skotského původu. Vynalezl mikrofon a zkonstruoval první použitelný telefon (1876) a gramofon. Zakladatel amerického koncernu Bell Telephone.

Alexander Graham Bell, vynálezce telefonu, se narodil roku 1847 v Edinburghu, hlavním městě Skotska. I když chodil do školy jenom několik let, vzdělávali ho rodiče a on sám sebe. Zcela přirozeně rostl jeho zájem o reprodukci hlasu, protože jeho otec byl odborník ve fyziologii hlasu, nápravě řeči a učení neslyšících.
V roce 1871 se Bell odstěhoval do Bostonu ve státě Massachusetts. Tam roku 1875 učinil objevy, které vedly k vynálezu telefonu. V únoru 1876 si podal žádost o udělení patentu a za pár týdnů jej obdržel. (Je zajímavé, že jiný vynálezce, Elisha Gray, přihlásil k patentování podobný přístroj ve stejný den jako Bell, jenomže o pár hodin později.)
Krátce po udělení patentu Bell svůj telefon vystavoval na výstavě ke stému výročí ve Filadelfii. Jeho vynález vyvolal u veřejnosti ohromný zájem a Bell za něj získal ocenění. Práva na tento vynález nabídl za 100 000 dolarů firmě Western Union Telegraph Company, ale ta ho odmítla koupit. Proto Bell se svými společníky založil v červenci 1877 vlastní firmu, předchůdce dnešní společnosti American Telephone and Telegraph Company. Telefon měl okamžitý - a obrovský - obchodní úspěch a AT&T se nakonec stala největší soukromou obchodní společností na světě. (Od té doby se rozpadla na několik menších firem).
Bell s manželkou vlastnili v březnu 1879 asi 15 procent akcií této telefonní společnosti, ale zřejmě neměli tušení, jak bude jejich podnik fantasticky výnosný. Během sedmi měsíců většinu svých akcií prodali za průměrnou cenu kolem 250 dolarů za akcii. Již v listopadu téhož roku se jedna akcie prodávala za tisíc dolarů! (V březnu, kdy stála pouhých 65 dolarů, ho manželka prosila, aby akcie ihned prodal, neboť se bála, že už cena nahoru nepůjde!) V roce 1881 neprozřetelně prodali třetinu svých zbylých akcií. Dva roky nato už měly hodnotu přibližně milion dolarů.
Třebaže Bell vynalezením telefonu zbohatl, nepřestal se věnovat výzkumu a podařilo se mu vynalézt ještě několik užitečných (i když už ne tak významných) přístrojů. Oblast jeho zájmu byla různá, ale v první řadě se zabýval pomocí sluchově postiženým. I jeho manželka totiž byla hluchá. Mimochodem, když se poznali, byla jeho žákyní. Měli dva syny a dvě dcery: Oba chlapci bohužel v útlém věku zemřeli. V roce 1882 se Bell stal občanem Spojených států. O čtyřicet let později zemřel.
Posouzení Bellova vlivu spočívá ve významu, jaký kdo připisuje telefonu. Podle mého názoru je velikánský, neboť málokterý vynález se používá tak hojně a má takový obrovský vliv na náš každodenní život.
Bella jsem zařadil až za Marconiho, protože rádio je univerzálnější přístroj než telefon. Rozhovor vedený po telefonu by se totiž mohl místo toho přenášet i rádiem, zato však existuje mnoho situací (jako například
komunikace s letadlem za letu), kdy by telefon těžko mohl nahradit rádio. Kdyby to byl jediný faktor, stál by Bell na žebříčku mnohem níž než Marconi. V úvahu se však musejí brát ještě dvě věci. Za prvé, jednotlivý rozhovor je sice možné vést pomocí rádia, avšak nesmírně obtížné by bylo nahradit celý telefonní systém odpovídající radiokomunikační sítí. Za druhé, Bell jako první vymyslel způsob reprodukce zvuku; jeho metodu později uzpůsobili a využili vynálezci rozhlasového přijímače, gramofonu a různých podobných přístrojů. Proto se domnívám, že vliv Alexandera Grahama Bella byl jenom o něco menší než Marconiův.