Zcela určitě většina obyvatel zná brněnské podzemí jako systém staré kanalizace, jehož hlavní historkou je útěk z hradu Špilberk a podle povídání z této kanalizace vylezete na Mohyle Míru. :-) Ať už tyto povídačky byly pravdivé či nikoliv, dnes v době sanací těchto chodeb už bych o tom stejně pochyboval.
Ovšem existuje jiné podzemí, které je na rozdíl od kanalizačního plně funkční. Jsou to kolektory. Vzpomínám si, že kdysi když se tvořil kolektor v parku na Kolišti, tak si lidé "šuškali", že se staví brněnské metro, nadzemka a spoustu jiných dezinformací.

Kolektor je název pro systém chodeb pro sdružené trasy městských inženýrských sítí. Tudíž v kolektoru vede elektrická energie, datové a telekomunikační kabely, voda a pára. Výstavba primárních kolektorů začala v roce 1973. A v době při výstavbě sídliště Vinohrady a Kamenný vrch začali budovat první sekundární kolektory v Brně. TSB zajišťují správu a provoz 7 589 m primárních kolektorů, 2 890 m sekundárních kolektorů na sídlišti Kamenný vrch, 4 567m ve Vinohradech, 234m v Líšni a 1300m v oblasti pod historickým jádrem. Celková délka všech spravovaných kolektorů je něco kolem 16,5 km.

16.3.2001 jsem měl s Ing.Doležalem a Ing.Maštalířem z TSB možnost odkrýt pro mne záhadu kolektorů. Po zápisu na velíně (TSB Barvířská) a obdržení nezbytných ochranných pomůcek, jsme dnes jediným servisním výtahem "sfárali" do hloubky 25m a ocitli jsme se v primárním okruhu kolektoru. Měli jsme sebou vysílačku, která fungovala po všech trasách pouze proto, že na stropě byl veden vodič retranslačních stanic, který zajišťoval neustálé spojení. Instinktivně jsem sáhl po mobilním telefonu, abych se ubezpečil, že signál tedy určitě nemám :-).

Mé první pocit byl "dobře uklizený sklep", ovšem to jsem ještě netušil, že v něm strávím skoro dvě hodiny a ujdu bez mála 5 kilometrů. Vydali jsme se na pochůzku krátkým okruhem a to směrem na Malinovské náměstí, Grand Hotel, Křenová, Šmeralovy závody, Tkalcovská a Barvířská. K pochůzce byl určen kovový nepříliš široký chodníček, na kterém jste měli jistou, že neuklouznete. V některých místech prosakující voda vytváří velmi kluzké pásy asi jako v jeskyních. Ing. Maštalíř nasadil své kontrolní tempo, které jsem se svým pohavarijním stavem občas těžce nestíhal. Na trasách bylo vidět, obzlášť u parovodů, opravdu agresivní prostředí. Byla nám vysvětlena situace kolem údržby, jak pasivních nosných konstrukcí, tak u aktivních prvků jako potrubí a kabely.

Některé úseky byly připraveny k totální rekonstrukci. Bylo mi jasné, jaké se v té době používaly materiály a antikorozivní nátěry. Dnes bych například veškeré lávky viděl přímo na nerezový plech. Samozřejmě namítnete je to otázka peněz. Některá zákoutí připomínala Moravský Kras. I v brněnských kolektorech je možné najít Stalaktit, Stalagnit a dokonce i Stalagnát! 
V pravidelných délkových intervalech jsme narazili na pracovní vchod, kterého si zvenčí málokdy povšimnete a zespoda se jedná o široký komín s kovovou konstrukcí a systémem žebříků. Jsem opravdu rád, že jsem jel výtahem. :-)
Protože důvěrně znám prostředí vysokých pecí, koksoven a válcoven plechu, nebyl jsem provozním stavem dvakrát překvapen. Některé rekonstrukce si žádají od pracovníků kromě manuální zručnosti s kovem a svařováním i notnou znalost horolezectví a kaskadérství.
Na speciálních registrech leželo hodně kabelů, s některými je povoleno za provozu  pohnout pouze o několik centimetrů, což pří opravách konstrukcí je žalostně málo. Na druhou stranu vyřazení např. jednoho 6kV kabelu na hodinu se pohybuje ve stovkách tisíců. Kabely jsou v určitých místech podloženy ozinkocementovými (místo azbestu) deskami. Na trasách se nepoužívají protipožární přepážky, ale takové speciální místa, kde se kousek kabelu opatří vrstvou, která zabrání dalšímu šíření požáru kabelu.

  Za zmínku také stojí oblast osvětlení. Kolektory jsou osvětleny běžnými zářivkovými svítidly s prachotěsným krytím. Ovšem když si omylem zhasnete, pak máte problém se trefit na špičku svého nosu, natož pak najít vypínač. Jedná se o tmu tmoucí, škoda že se neda vyfotit. :-)
V některých úsecích se vznášel u stropu malý mrak. Prostředí opravdu neobyčejně agresivní. Zdokumentoval jsem příklady tzv. bodové koroze, která je na dlouhém kusu natlakovaného potrubí opravdu nepříjemná. Obzvlášť když takové potrubí zásobuje kus města.
Vše rezivé ze vyměňuje a vyváží ven. Přísný pořádek je zde nutností, protože sebemenší překážka může zapříčinit přinejmenším úraz. Všimněte si poctivého uzemnění speciálních registrů kabelového vedení. Zde opravdu platí veškeré předpisy dvojnásob.

Ještě přikládám několik fotografií kabelového vedení, které bude žádat brzkou výměnu. Na což jsou TSB dobře připraveni.

Po téměř dvou hodinách v brněnském podzemí jsem se docela rád ocitl opět na povrchu zemském. S pány z TSB jsem se rozloučil a spěchal k PC zpracovat článek.

Pokud máte nějaké dotazy ke kolektorům, použijte diskuzi pod článkem.