Principy (16.) Volba elektrického zdroje - Meidingerův článek
reklama
Těžká volba, poněvadž galvanických článků je mnoho druhů. V době, kdy byly
objeveny, znamenaly úplný převrat. Byly to první dostatečně silné zdroje
elektřiny. S jejich pomocí se poznalo mnoho důležitých vlastností elektrického
proudu, jeho působení tepelné, chemické, magnetické a jiné. Proto si každý fyzik
oné doby pokládal za čest vynalézt galvanický článek. Stalo se to módou a
prohlašuje se to například i o Napoleonovi.
Každý článek však není vhodný pro naši elektrárnu. Buď nedává trvalý proud, nebo
vyvinuje plyny nepříjemné k dýchání. Všem našim požadavkům vyhovují dva druhy
článků; Meidingerův a Lalandeův.
Meidingerův článek
Je to trvalý a laciný článek pro slabé proudy, nejvýš asi 0,2A.
Jeho elektrody tvoří zinkový a měděný válec. Zinek je ponořen v roztoku hořké
soli, měď v nasyceném roztoku modré skalice. Napětí článku je asi 1volt. Vnitřní
odpor velikosti 5 až 10ohmů dovoluje odebírat z článku jen slabé proudy, které
jsou však po dlouhou dobu naprosto trvalé.
Nádobu článku si vyrobíme sami z vinné láhve. Hrdlo láhve oddělíme takto; asi ve
dvou jejich třetinách omotáme slabý provázek namočený v lihu a zapálíme jej.
Jakmile líh dohořel, ponoříme láhev rychle do studené vody. Tam, kde byl
provázek, praskne celkem pravidelně sklo láhve a obě části se snadno oddělí.
Malé nepravidelnosti odstraníme karborundovým brouskem nebo pilníkem. Jen se
nedejme odstrašit prvým nezdarem! Ke všemu je třeba trpělivosti a cviku.
Odříznutého hrdla použijeme jako zásobníku modré skalice-síranu měďnatého-CuSo4.
Tím se udržuje její roztok stále nasycený.
Rozměry elektrod volíme podle velikosti láhve, jejich průměr je o trochu menší,
než je vnitřní průměr láhve. Na dno nádoby umístíme kladnou elektrodu, měděný
válec z plechu asi 1mm silného. Místo mědi můžeme stejně dobře užít plechu
olověného nebo železného. K elektrodě připájíme měděný drát asi 2mm silný a
vyvedeme ven z článku v izolační trubičce (špagetě).
Nad měděnou elektrodou je na okraji nádoby zavěšena záporná elektroda zinková.
Je svinuta z plechu silného asi 2mm. Pásky pro zavěšení získáme buď vhodným
vystřižením, nebo přinýtováním proužků potřebné délky. Při určení délky
pamatujeme na to, aby elektroda sahala několik centimetrů pod okraj nádoby a aby
proužky mohly být ohnuty do závěsu. Závěsy stačí tři, k jednomu z nich
přiletujeme měděný drát jako spoj.
Při plnění nalijeme do nádoby nasycený roztok modré skalice do výšky až asi
1cm nad měděnou elektrodu. Potom velmi opatrně, nejlépe po stěnách nádoby,
vlijeme roztok hořké soli. Získáme jej rozpuštěním 180gramů hořké soli v 1litru
vody. Nato nasadíme do nádoby uříznutou část láhve hrdlem dolů a naplníme ji
zásobními krystaly modré skalice. Hrdlo je uzavřeno korkovou zátkou, kterou
prochází silnější skleněná trubička, sahající téměř až ke dnu nádoby.
Přívodní dráty nejpohodlněji připájíme k elektrodám, když je předem prostrčíme
dvěma otvory v elektrodách a zahneme. Takto upravené místo zalijeme pájkou.
Vývody elektrod můžeme však také ukončit svorkami. Pro spojování článků do
baterie je to výhodnější. Vedeme-li drát do měděné elektrody přímo skleněnou
trubičkou zásobníku modré skalice, nemusíme užít izolační ochrany. Kladnou
elektrodu můžeme také umístit na dně nádoby ve tvaru desky.
Je-li kladná elektroda z jiného materiálu než mědi, je třeba před používáním
článku spojit jeho póly nakrátko kusem drátu, a to na tak dlouho, až se kladná
elektroda pokryje vrstvičkou mědi.
Reloaded Ladislav Smrz 1956
TEXT Z OBLASTÍ | SOUVISEJÍCÍ KONTAKT |
---|---|