Princip měření impedance smyčky je ve všech měřicích přístrojích použit shodný. Přístroj simuluje vznik poruchy izolace mezi živou a neživou částí sítě a z průtoku simulovaného poruchového proudu vyhodnotí velikost impedance obvodu.

Měřič impedance je připojen mezi fázový vodič L a vodič PE (případně mezi L a N pokud se měří impedance sítě). Po zahájení měření přístroj změří nejprve napětí zdroje naprázdno U₁. Potom do obvodu připojí zatěžovací odpor R_Z , kterým proteče měřicí proud I a zároveň změří napětí U₂ v obvodu při zatížení simulovaným poruchovým proudem. Rozdíl U₁ -  U₂  je úbytek napětí na měřené impedanci Z při průtoku proudu I a přístroj vyhodnotí impedanci jako:



Je zřejmé, že čím menší je impedance smyčky, tím menší je úbytek napětí na ní, a tím menší je tedy rozdíl napětí při nezatížené a zatížené síti. Dále je třeba si uvědomit, že napětí U₁ a U₂  jsou napětí sítě, tzn. asi 230V a rozdíl mezi nimi
se pro impedance menší než 1  pohybuje v závislosti na velikosti měřicího proudu v nejlepším případě řádově v jednotkách voltů. Na přesnost měření takto malých napěťových rozdílů mají samozřejmě vliv jakékoliv rušivé jevy v síti a velké nároky jsou také kladeny na elektronické měřicí obvody přístroje. Proto čím menší je měřená impedance, s tím větší nejistotou (chybou) je měření provedeno. 

Na přesnost měření impedance mají především vliv:

• Přesnost měření napětí.

• Nestabilita síťového napětí.

• Rušení v síti.

• Zkreslení tvaru sinusového průběhu napětí.