Dosud realizovaný výzkum na jímačích ESE
Existuje více publikací popisujících teoretické principy (hypotézy) jímačů ESE. Avšak experimentálních prací je málo. Podle francouzské normy NF C17-102: 1995-07 (14) měřená doba průrazu Δ_t může sloužit jen pro srovnání různých jímačů ESE. Doba průrazu  Δ_t nedokazuje, že jímače ESE jsou lepší než konvenční jímací tyče. Dr. Norman L. Allen dokázal, že jímací tyč ESE nemá žádné výhody proti Franklinově jímací tyči v laboratorních podmínkách (15). Tab. 3 ukazuje 50%-ní průrazná napětí U50% pro jímače ESE a Franklinovy tyče v uspořádání koule-hrot (průměr koule 0,75m) pro průraznou vzdálenost 1 m resp. 1,4m. Tyto výsledky, které byly zjištěny se spínacími rázy vlny 200/1 400µs, neukazují žádné podstatné rozdíly u obou jímacích tyčí. Průrazná napětí konvenčních jímacích tyčí jsou dokonce o něco nižší.

N. L. Allen provedl měření průrazných napětí pro uspořádání deska-hrot s průraznou vzdáleností 1,5m. Na horní desku bylo připojeno záporné ss napětí a rázový spínací impuls vlny 180/1 570µs: na dole umístěnou tyč jímače bylo připojeno kladné impulsní napětí vlny 1/30µs s amplitudou 14kV resp. 28kV (AP = auxiliary pulse = pomocný impuls). Tento doplňující ráz byl spouštěn 30µs, 60µs, 120µs, 150µs a 180µs po připojení hlavního rázu 180/1 570µs.

Na obr. 2 vidíme, že doplňující ráz snižuje průrazné napětí tehdy, je-li spuštěn krátce před dobou, kdy hlavní ráz dosáhne svou vrcholovou hodnotu.

Doplňkový ráz o amplitudě 28kV dokáže při délce průrazu 1,5m snížit průrazné napětí o cca 7%. Jak vysoký by musel být tento impuls, aby způsobil obdobný úbytek průrazného napětí u dráhy např. 30m?

Dr. Mohammed Nidal Rayes nezjistil u uspořádání tyč-tyč u délky průrazné vzdálenosti 1,8m při rázovém napětí pro vlnu 250/2 500µs žádné zlepšení ochranného prostoru pomocí tyčových jímačů ESE (17). Naproti tomu ukázaly jednoduché jímací tyče lepší ochranný účinek než tyče ESE. Při zjišťování náskoku spouštění Δ_t se zkušebním uspořádáním podle NF C17-102 (14) byly sice naměřeny hodnoty 49µs, ale při provádění pokusů s průrazy s oběma  tyčovými jímači tento náskok zmizel a nebyly zjištěny žádné časové rozdíly v dobách průrazu při jímačích ESE a jednoduchých tyčových jímačích.

B. Sc. Zainal Abidin Hartono a B. Sc. Ibrahim Robiah zaznamenávají od r. 1990 údery blesku způsobené škody na cca 100 budovách v Kuala Lumpru/Malajsko [18]. V této oblasti s velmi vysokým počtem bouřkových dnů v roce (cca 200) existuje možnost přezkoušet účinnost aktivních hromosvodů za přirozených podmínek během krátkého časového úseku. V časovém úseku tohoto sledování bylo zaznamenáno více než 200 škod. Většina ze sledovaných budov měla instalovanou radioaktivní jímací tyč nebo tyč ESE. Tato zařízení byla vyrobena šesti různými firmami. Výšky chráněných objektů byly mezi 15m až 170m.

V Polsku byl pozorován velmi zajímavý případ (3). Rodinný domek v obci Kamieniec Wroclawski byl chráněn pomocí tyčového jímače ESE, který byl instalován ve výšce 13m (bod A, obr. 3). Během jedné letní bouřky v roce 2002 udeřil blesk do bodu B. Bod úderu blesku je od bodu A vzdálen 18m, ačkoliv výrobce garantoval ochranný prostor 30m. Po stížnosti majitele domu instalovala zřizovatelská firma na vlastní náklady přídavný 3m vysoký jímač ESE v bodě B. Tento případ dokazuje, že jímací tyč ESE i na nižších objektech nemá o nic lepší vlastnosti než konvenční jímací tyč. Z. A. Hartono registroval škody především na vysokých výškových budovách; dokumentoval jen jeden případ výšky 15m a čtyři případy výšky 20m.

- pokračování

Přeložil
Ing. Zdeněk Rous CSc.

Poznámka překladatele
Odkazy na použitou literaturu
Více o autorovi
Zde!