V roce 1997 provedly orgány EU průzkum, za jak dlouho jsou placeny faktury v členských zemích. Nejvzornějšími jsou skandinávské země, kde dodavateli přijdou peníze v průměru do měsíce. Naopak v jižní Evropě se pohybuje doba placení od dvou do tří měsíců. V každém případě je však praxe v EU odlišná od u nás zažité doby splatnosti 14 dnů.

Protože pozdní platby faktur ohrožují zejména malé a střední firmy, vstoupila v loňském roce v platnost na základě rozhodnutí Evropské komise. Směrnice o pozdních platbách v obchodním styku č. 2000/35/ES, jejíž ustanovení by se měla přenést i do našeho obchodního práva.

Co nás tedy čeká?

Směrnice zavádí tyto pravidla:

• - normální doba splatnosti faktury je 30 dní,
• - vyjímečně si charakter zboží nebo smluvního vztahu může vynutit splatnost delší, maximálně však 60 denní,
• - svobodně se lze dohodnout i na lhůtách jiných, jde-li však o "svobodnou" domluvu malého dodavatele a velkoodběratele, považuje se to za "hrubě nečestné" jednání a ve sporu soud bude aplikovat lhůty zákonné,
• - penále za prodlení činí základní sazbu národní banky + 7%, k dnešnímu dni tedy 8,5% (současný zákonný úrok z prodlení je k dnešnímu dni dvojnásobek diskontní sazby ČNB, tedy 3%),
• - soud by měl vydat platební rozkaz při nezaplacení faktury do 90 dnů,
• - věřitel bude moci podat stížnost na neplatiče své komoře, cechu či svazu a tyto instituce budou mít možnost jej zastupovat před soudními orgány - to je mimochodem i částečná odpověď na otázku, na co je či bude členství v profesním cechu a proč se snažit budovat silná zájmová sdružení.

Na rozdíl od normování utopenců a tvarůžků by tato aktivita orgánů EU mohla být přínosem pro podnikatelské klima u nás.